V úterý 15. října 2019 proběhla v sále Státního okresního archivu v Prostějově přednáška Terezy Holasové Nejstarší židovské pohřebiště v Prostějově uspořádaná Klubem historickým a státovědným ve spolupráci se spolkem Hanácký Jeruzalém. Studentka oborů archeologie a judaistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci se specializací na judaistickou archeologii dala tak možnost přítomným nahlédnout do své bakalářské práce.
V úvodu představila prameny a literaturu k dané tematice. Připomněla zmínky o nejstarším pohřebišti u historiků ( Vojtěch Janoušek, Jaroslav Mathon, Jan Kühndel, Jaroslav Klenovský), studie židovských rabínů (Jakob Freimann, Leopold Goldschmied, Ludvík Schapp, soupis 29 náhrobků od filologa a prostějovského rodáka Nathana Porgese). Poukázala na syntetickou práci Marie Dokoupilové Místa pohřbívání Židů v Prostějově do počátku 19. století (sborník z konference Židé a Morava, listopad 1999, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, s. 74–78). Při vymezení polohy bývalého pohřebiště ocenila závěry Ondřeje Přikryla uvedené v knize Z těžkých dob Prostějova. Přednášející využila nejen studie a texty české a německé, ale i hebrejské (např. židovská responza od Mordechaje Beneta a Chatama Sofera). Upozornila také na ikonografické prameny (plánek hradebních valů u Plumlovské brány s částí nejstaršího židovského hřbitova, veduta města Prostějova z roku 1728 od Františka Josefa Velehradského, katastrální mapa města z roku 1833).
„Historikové poukazují, že Židům bylo vykázáno místo k pohřbívání mimo městské hradby u hradebního příkopu od Plumlovské brány kolem tří bašt až k Brněnské bráně,“ uvedla Tereza Holasová a zároveň doplnila, že uvedené místo bylo v hradebním příkopu u celých hradeb. „Wallgraben als Beerdigungsplatz von Prossnitzer Juden“, (tj. hradební příkop jako místo pohřbívání prostějovských Židů) čteme na uvedeném plánku. Pohřebiště je možné nejdříve datovat do 16. století (mezníkem je rok 1510, kdy byla postavena zděná městská hradba), zda se zde skutečně začalo pohřbívat v 16. století nebo až v 17. nejde prozatím s jistotou určit.
A jaké důvody vedly k jeho zániku? Odpověď na tuto otázku jednoznačně nenajdeme, každopádně je zřejmé, že židovská komunita se zrušením nesouhlasila. Vyjádření nalézáme v responzu Mordechaje Beneta z devadesátých let 18. století: „Hřbitov nesmí být rozdělen a prodán. Hroby mohou být zasypány, musí zde však zůstat. Další pohřbívání přináší riziko, proto by bylo vhodnější pohřbívání na jiném místě.“
„K určitému tlaku na změnu místa pohřbívání přispěly josefínské reformy a s nimi samozřejmě i hygienicko-zdravotní důvody,“ vysvětlila Holasová. Okolnosti, jak přesně bylo první pohřebiště zrušeno, neznáme. Faktem však je, že náhrobní kameny byly potom rozdány, jiné použity na stavební účely a některé z nich byly umístěny na židovském hřbitově v ulici Lazarety (dnešní Studentská ulice).
Existenci židovského pohřebiště kolem městských hradeb nám dokladují nálezy náhrobních kamenů (např. v roce 1934 kostra s náhrobním kamenem u Národního domu). Přednášející také popsala tři náhrobní kameny uložené v depozitářích Muzea a galerie v Prostějově (žulový náhrobní kámen rabína Kaleva Feivela – zemř. 1678 – vykopaný u brány kostela sv. Petra a Pavla v roce 1935, pískovcový náhrobek vykopaný v základech bývalého lichtenštejnského dvora na nádvoří Winterovy sladovny v roce 1912, žulový náhrobek nalezený roku 1903 při stavbě internátu Obchodní akademie v Kravařově ulici).
„Nejvýznamnější archeologický výzkum, který přinesl nové doklady o pohřbívání židovské komunity v Prostějově, byl prováděn v roce 1998 na Hlaváčkově náměstí a v Šerhovní ulici prostějovskou pobočkou Ústavu archeologické památkové péče Brno,“ konstatovala Tereza Holasová. Informovala přítomné o nálezech třiačtyřiceti kostrových hrobů (umístěných ve třech rovinách nad sebou). Byl zde také okrsek hrobů dětí a novorozenců. Informovala také o nálezech fragmentů keramiky, železných hřebíků, kovových pozůstatků oděvů (např. spinky, přezky opasků, nášivky). Dala také možnost nahlédnout do pohřebních zvyků. „Typická je poloha těla na zádech s rukama nataženýma podél těla. Na očích a ústech byly položeny keramické střepy, dále zde byly visací zámky či lomové kameny u dolních končetin,“ dodala Tereza Holasová.
Uvedená přednáška přiblížila zajímavou formou tuto zapomenutou kapitolu z historie Prostějova.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém