Táňa Klementová přednášela o hebrejštině a hebrejské abecedě v prostějovském muzeu

Paní Táňu Klementovou (vpravo) uvedla Alena Zatloukalová, edukátorka prostějovského muzea

Na téma Hebrejská abeceda přednášela v prostějovském muzeu Táňa Klementová z brněnské pobočky Židovského muzea v Praze. Akce se konala ve čtvrtek 19. září 2019 a pořádalo ji Muzeum a galerie v Prostějově ve spolupráci se spolkem Hanácký Jeruzalém.

V úvodu se zabývala vývojem hebrejštiny, která patří do skupiny semitských jazyků a jejíž nejstarší texty pocházejí z 10. století př. n. l. Představila vývoj jazyka od starověké hebrejštiny, přes biblickou hebrejštinu (od 5. stol. př. n. l byla nahrazena aramejštinou, hebrejština však byla nadále jazykem liturgie a bohoslužby).

U středověké hebrejštiny došlo k tomu, že sice nebyla jazykem každodenní komunikace, tam byla nahrazena jinými lokálními jazyky či judeo-dialekty, ale zůstávala nadále jazykem liturgie a učenců. Následné období haskaly, tedy židovského osvícenství v 18. a 19. století, souviselo s tendencí prosadit užívání hebrejského jazyka v mnoha oblastech, od lyriky a ž po vědecká díla,“ vysvětlila Táňa Klementová. 

Zajímavé informace zde zazněly o lokálních jazycích (jidiš, ladino, šuadit) vzniklých pro konverzaci Židů v diaspoře. Jazykem jidiš se nemluvilo jen ve střední či východní Evropě, ale velká enkláva byla v USA. V jidiš psal například spisovatel Isaak Bashevis Singer. 

Zvýrazněna byla osobnost obnovitele hebrejštiny jako moderního jazyka Eliezera Ben Jehudy. „Hebrejština může žít pouze, pokud oživíme národ a navrátíme se do země svých otců,“ tato myšlenka byla cílem jeho práce. 

V roce 1918 se hebrejština stala jedním z úředních jazyků mandátní Palistiny a později samozřejmě úředním jazykem Státu Izrael. Moderní hebrejština má zjednodušenou gramatiku a musela také rozšířit slovní zásobu,“ dodala lektorka.

tabulka s hebrejskou abecedou

Účastníci přednášky se dozvěděli také řadu informací o hebrejském písmu a abecedě. Například skutečnost, že základem bylo fénické písmo.  Hebrejská abeceda má 22 znaků (souhlásek). Pět znaků má odlišné tvary na koncích slov. Znaky mají číselnou hodnotu. Samohlásky (tzv. nekudot) označené tečkami a čárkami však do abecedy nepatří a jsou jen pomůckou ke správnému čtení textů či při výuce jazyka. Tóra ani talmud je neznají. „Respektive svitek Tóry či stránky Talmudu značení samohlásek neznají, ale knižní tištěný Pentateuch toto značení má,“ upřesnila Klementová.

účastníci přednášky

V praktické části si přítomní mohli vyzkoušet napsat svoje jméno v hebrejštině a pomocí tabulek přečíst nápisy obsažené v kartuších boskovické synagogy. Názvy látek atlas, damašek a samet představují akrostichy a jsou za nimi skryty žalmy.

Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém