Již dvacet let funguje Galerie Špalíček prostějovského muzea v Uprkově ulici 18. Tento zajímavý objekt je spjatý s židovskou historií a komunitou. Připomeňme si, jak to všechno začalo a co všechno se zde za oněch dvacet let událo.
Uprkova 18 – Hradební 23 – pohled do historie
Objekt koupilo již v roce 1994 Muzeum Prostějovska v Prostějově, protože muselo kvůli restituci vyklidit Galerii v Demelově ulici. A právě zde počítalo s pořádáním výstav, besed i zázemím pro pracovníky a konzervátorským pracovištěm. Jednalo se o dvě protilehlé budovy č. 18 a č. 23, které patřily židovské obci a jsou spjaté s židovskou historií města.
Dům čp. 18 postavený v barokním a klasicistním stylu sloužil jako obecní dům židovské obce. Byl postaven po požáru města roku 1697. Jedná se o nejcennější dům z celého Špalíčku. Při památkovém průzkumu zde byly objeveny i renesanční prvky. V přízemí jsou plachtové klenby zvané placky, zajímavý je štít ve tvaru vlaštovčího ocasu, proto také dům nese označení „vlaštovka“.
Dům č. 23 (Hradební ulice) je rovněž barokní s klasicistními úpravami. Plachtové klenby – placky jsou nejen v přízemí, ale i v prvním patře. Mimochodem se jedná o nejlépe zachovaný dům objektu „Špalíčku“. V minulosti byla v přízemí židovská jatka a nad nimi v patře od konce 18. století židovská škola. Ve třicátých letech 20. století byt obývala rodina rabína Ludvíka Schapa. Oba domy (č. 73/18 v Uprkově ulici a č. 73/23 v Hradební ulici) jsou památkově chráněné od 11. listopadu 1991 a jsou zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 12266/7-8425.
Rekonstrukce domů v muzejní galerii Špalíček
Dnes už jen staré fotografie dokládají, jak to zde vypadlo. Dům č. 18 byl prakticky ruina. Chyběly střechy a krovy. Dvě klenby byly propadlé. Budova měla narušenou statiku a byla značně zdevastovaná. Projekt rekonstrukce zpracovala prostějovská firma STAVTES. Architektonické řešení interiérů navrhl Ing. arch. Blahoslav Adamík. Stavební práce byly zahájeny v roce 2000 a trvaly čtyři roky Hlavní stavební práce byly dokončeny v září 2002. Následně probíhaly práce v interiéru, například parapety, podlahy, schodiště s obložením, výtah apod. Stavba se potýkala s řadou problémů, především se zajištěním finančních prostředků. Muzeum hledalo úspory a rezervy. Potom zase dostali pětimilionovou částku, kterou museli „prostavět“ za čtyři měsíce, takže tam najednou pracovalo až sedmdesát lidí. A k tomu se měnila rozpočtová pravidla. Zanikal Okresní úřad a muzeum přecházelo od 1. ledna 2003 pod správu Olomouckého kraje. Díky vstřícnosti vedení končícího Okresního úřadu se podařilo finanční prostředky zajistit. Muzeum budovu poprvé ukázalo veřejnosti v červnu 2003, kdy se zde konal festival MEDart a v atriu vystupovala skupina Létající rabín. Nebylo rovněž možné realizovat chystanou výstavu o působení Židů u nás. Důvodem byly personální změny v pražském židovském muzeu a povodně ze srpna 2002, které objekt poškodily. Bylo proto dohodnuto, že výstava s židovskou tematikou se připraví za rok po otevření.
Oba objekty byly stavebně a komunikativně spojeny v jeden celek. Propojením domů vznikl velmi členitý a prostorově zajímavý objekt s větším počtem sálů. Výstavní plocha měla 150 m2. Největší sál se zaklenutým stropem má 60 m2. V přízemí je atrium, které vzniklo propojením dvorů, v prvním patře je nepůvodní pavlač. 1. NP bylo plánováno pro výstavy a besedy, ve 2. patře měly být stálé expozice a ve vestavěném, podkrovním patře zázemí zaměstnanců a konzervátorské pracoviště. Celkové finanční náklady činily přes 13 milionů korun. Díky nasazení a obrovskému úsilí tehdejšího ředitele muzea Václava Hrušky se toto dílo podařilo realizovat a otevřít veřejnosti. Stalo se tak na vernisáži Českého skla a plakátů z let 1957 až 1970 konané 12. února 2004. Výstava ze sbírek Severočeského muzea v Liberci měla příznačný název Naděje. Trvala do 11. dubna. V roce 2004 zde proběhlo ještě pět dalších výstav.
Špalíček a židovská historie
Plánem bylo realizovat ve Špalíčku stálou expozici věnovanou prostějovskému rodákovi, filozofovi a zakladateli fenomenologie Edmundu Husserlovi a dějinám prostějovského židovského ghetta a životu Židů na střední Moravě. Vznikla zde badatelská místnost s knihovnou pro pořádání seminářů a akcí pro studenty. Špalíček se jevil pro toto téma jako ideální. První a zatím poslední stálá expozice byla připravená k 150. výročí Husserlova narození. Podílel se na ní filozof a největší znalec Edmunda Husserla profesor Ivan Blecha z Filozofické fakulty UP v Olomouci (celkem 11 panelů). Součástí výstavy byly knihy, fotografie a doplněním byla výstava Z prostějovského židovského ghetta připravená historičkou Marií Dokoupilovou. Po změně vedení muzea byly obě výstavy uzavřeny a následně přesunuty začátkem roku 2016 do 3. podkrovního patra. To ale nebylo zkolaudováno pro výstavy, takže bylo uzavřeno už v roce 2019, definitivně potom v roce 2021. Muzeum a galerie v Prostějově počítá s novou stálou expozicí, kdy celé druhé patro by mělo být věnováno židovské historii.
Špalíček a výstavy s židovskou tematikou v letech 2005–2024
Za dvacet let proběhla ve Špalíčku řada krátkodobých výstav věnovaných židovské historii. Zastavme se u některých z nich. První výstava s židovskou tematikou zde proběhla od 7. dubna do 5. června 2005 na téma „Nalezené tváře holocaustu“. Následovala výstava (13. října –13. listopadu 2005) uspořádaná ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze o působení Židů v Čechách a na Moravě a židovských tradicích a zvycích. Na toto téma zde přednášel 20. října 2005 Arno Pařík z Židovského muzea v Praze. Z dalších výstav uvádíme: „Neztratit víru… Protektorát očima židovských dětí“ (2. listopadu – 3. prosince 2006), „Židovské vzdělání a školství“ (3. dubna –18. května 2008), „České a moravské synagogy“ (22. ledna –15. března 2009). Tyto výstavy vycházely ze sbírkových předmětů a panelů pražského židovského muzea. Byly ale také doplněny o informace a památky prostějovské židovské obce.
Zastavit se musíme především u jedinečné výstavy Zaniklá zahrada života – historie druhého židovského hřbitova v Prostějově a hledání ztracených náhrobků (2. června –7. srpna 2016, prodloužená do 14. září 2016). 1. června proběhla její vernisáž. Výstava probíhala v přízemí objektu a v atriu, kde byly vystaveny některé nalezené náhrobní kameny a jejich fragmenty. Tyto byly nalezeny na základě výzvy Prostějovského deníku na různých místech Prostějova a okolních obcí (například Seloutky, Ondratice, Sněhotice, Žešov, Prostějov – Dolní ulice, Mlýnská ulice) Byla zde připomenuta historie druhého židovského hřbitova v dnešní Studentské ulici v Prostějově zničeného za 2. světové války. Nechyběly zde ani informace o pohřbívání, pohřebním ritu, náhrobních symbolech včetně příběhů osobností pohřbených na starém židovském hřbitově. Sbírkové muzejní předměty byly doplněny fotografiemi a také například litinovým nástavcem z náhrobku Leopolda Ehrenstamma. Výstava proběhla ve spolupráci s Nadací Kolel Damesek Eliezer. Na její přípravě se podíleli od podzimu 2015 Tomáš Jelínek z Nadace Kolel Damesek Eliezer a historička Marie Dokoupilová z prostějovského muzea. Výstavu navštívilo přes 800 osob a měla velký ohlas Návštěvníci si také mohli zakoupit výstavní katalog.
Následovaly další neméně zajímavé výstavy: Znovuobjevené židovské ghetto (6. září – listopadu 2018), Děvčata z pokoje 28 L 410 Terezín (1. února –31. března 2019), Bojovali na všech frontách – Židé v boji a odboji ( 30. srpna –20. října 2019), Barokní synagogy v českých zemích ( 24. července – 27. září 2020), Masaryk a Svatá země ( 2. října – 29. listopadu 2020), Masarykovy návštěvy v Hanáckém Jeruzalémě ( 10. září –21. listopadu 2021), Návrat domů nežádoucí. Mecenáš Bruno Winter (5. srpna – 30. října 2022). I tyto výstavy byly jedinečné. Jejich kurátorkou byla Marie Dokoupilová a od roku 2020 Filip Gregor. Kromě prostějovského muzea na nich spolupracovaly další spolky a instituce, například Židovské muzeum Praha, Muzeum J. A. Komenského Přerov, Velvyslanectví státu Izrael v ČR, spolek Respekt a tolerance Loštice, spolek vojenské historie Dukla , z. s., Statutární město Prostějov, Státní okresní archiv Prostějov. Našemu spolku Hanácký Jeruzalém bylo ctí, že jsme se na nich mohli jako spolupořadatelé podílet. První akcí byla výstava o židovském ghettu na podzim roku 2018.
Na těchto výstavách ožívaly také naše regionální osobnosti, například odbojáři Bruno Bobasch, Max a Bedřich Bleichfeldovi, prostějovská rodačka a přeživší holocaustu Maud Beerová, rabíni Leopold Goldschmied, Albert Schön a Ludvík Schap, architekti a stavitelé synagog a dalších objektů Jakob Gartner a Max Fleischer. Byly zde vystaveny různé synagogální předměty včetně loštické tóry, knihy, kresby a artefakty například z domácnosti Maxe a Grety Zweigových, malířky Alžběty Zelené či hodiny darované muzeu sladovníkem Bruno Winterem. Poznali jsme historii prostějovského pomníku T. G. Masaryka. Ve Špalíčku také proběhly čtyři výstavy kreseb židovských uliček od výtvarníka Zdeňka Horáka. Poslední konaná 12. července –15. září 2024 měla název Vzpomínky na Prostějov a přiblížila nám zaniklé uličky z doby před asanací v sedmdesátých letech 20. století (Kostelní, Uprkova, Koželužská, Lutinovova, Křížkovského, Hradební, náměstí Svatopluka Čecha). Doplnily ji historické fotografie. Na vernisážích byli přítomni i vzácní hosté, mezi nimi například velvyslanec Státu Izrael v ČR Daniel Meron, předseda Federace židovských obcí v České republice Petr Papoušek, syn prostějovského rodáka a odbojáře Bedřicha Seligera Vladimír, Daniel Soukup z Centra judaistických studií FF UP Olomouc a členové Židovské obce v Olomouci Jiří Klimeš a Tomáš Hrbek.
Galerie Špalíček nám za těch dvacet let nabídla také řadu dalších výstav s různou tematikou. Například letos to byla výstava k 50. výročí založení HaDivadla „HaDivadlo 50. Začalo to v Prostějově“ a také současné výstavy – Kašpárek Z pohádky do pohádky , Na Vánoce doma! 110 let od začátku I. světové války. Špalíček také ožil i dalšími akcemi – přednáškami, komentovanými prohlídkami či loni v listopadu akcí konanou v rámci festivalu Dny židovské kultury Olomouc. Již více než rok zde také funguje výborná kavárna Niki´s Bistro.
Ono dvacetiletí nám potvrdilo, že zachránit Špalíček mělo tehdy rozhodně smysl. Navíc je třeba ocenit citlivou rekonstrukci respektující památkové hodnoty objektu. Jde o vzorovou ukázku obnovy historického objektu.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
