Prostějovská rodina Steinschneiderů patřila mezi bohabojné a vzdělané, vzešel z ní na začátku 18. století například rabín Banjamin-Wolf Steinschneider, rabínem se stal i jeho syn Daniel Prossnitz (Steinschneider), který působil ve slovenském Prešpurku. Bratry rabína Daniela, byli Salomon Steinschneider (1725–1784) a rabín Gabriel Steinschneider (1720–asi 1784), jeho syny potom Aron Daniel Steinschneider (1742–1809) a rabín Isak (Jitzak ben Gabriel) Steinschneider (1747–1829), všechno prostějovští rodáci.
Synem Arona Daniela Steinschneidera byl Benjamin-Wolf Steinschneider (1795-1865), stařešina prostějovské židovské obce. Matkou Benjaminovy manželky Schöndl Deutschové byla dcera Veitha Ehrenstamma.
Synem Isaka Steinschneidera byl rabín Jakob Steinschneider (1782-1856), jeho vnukem, tedy Jakobovým synem, světoznámý židovský učenec Moritz Steinschneider (1816–1897). Byl to významný moravský bibliograf, orientalista a zakladatel moderní židovské vědy. V Prostějovské ješivě získal jak tradiční židovské vzdělání, tak i moderní znalosti. Byl ovlivněn také svým strýcem, prostějovským lékařem a učencem Gideonem Brecherem. Přestože se později zaměřil na akademickou dráhu, získal Steinschneider v roce 1843 rabínskou ordinaci (rozhodování v otázkách výkladu halachy), a to právě v Prostějově.
Salomon Schneider měl syna Jakoba Salomona Schneidera (1752–1828), syn Jakoba Salomona, kterého měl s manželkou Ziporou Mayerovou, také z Prostějova, se opět jmenoval Salomon (1784–1853). Jedním ze synů Salomona byl také doktor mediciny Moritz Steinschneider (1823–1894), působící později ve Vídni. V tomto hlavním městě monarchie se narodil i jeho syn Siegfried (1858–1910), který se stal černou ovcí rodiny.
Siegfried Steinschneider se jako potulný herec toulal světem, na plakátech se označoval jako „První milovník Siegfried“. Protože hrál i o šábesech, byl židovskou komunitpou označován za neznaboha. Jeho domovskou obcí byl úředně Prostějov, i když se narodil ve Vídni. Otec Julie Kohnové, která se měla stát jeho druhou manželkou, ale nesouhlasil s tím, aby si jeho dcera vzala herce, tak ji Siegfried unesl. Byli ale dopadeni policií a oba skončili ve vězení. Krátce po propuštění z vězení Julie porodila syna Hermanna (Heřmana).
Malý Bubi, jak se mu říkalo, přišel s rodiči z Vídně do Boskovic někdy počátkem 20. století. Když mu bylo asi 12 let hrál si se svými kamarády na římského císaře Nerona, který zapálil Řím. Proto zapálili jeden z boskovických mlýnů na říčce Bělé. Když přiběhli obyvatelé Boskovic oheň hasit, tvrdil Bubi že měl vizi, že dole ve sklepě se skrývá proslulý lupič Grasel, kterého chtěl ohněm vypudit. Vůbec mu nevadilo, že Grasel byl již před mnoha lety popraven, později to vydával za počátek svých jasnovideckých schopností.
Hermann, který si nechal říkat Harry, brzy opustil rodinu, aby se vydal na svou pozoruhodnou životní pouť. Svou kariéru zahájil jako cirkusová atrakce a bulvární novinář. Například v cirkuse „Oriental“ předváděl „první elektrický kolotoč na světě“, který ovšem poháněly ukryté děti. Harry nadále rozvíjel jasnovidecké schopnosti, čímž byla dána jeho další životní dráha. Aby se za první světové války vyhnul nasazení do bojů na frontě, získal výhodné místo jako licencovaný hledač vody. Kromě toho udivoval své kamarády i nadřízené svými věšteckými schopnostmi. Ty ve skutečnosti spočívaly v tom, že se napůl dělil o zisk s přítelem v cenzurním oddělení a od něj dostával z pošty cenné informace dříve, než ta dorazila ke svým adresátům.
Protože domovskou obcí Heřmana Steinschneidera stále byl Prostějov, v okresním archívu se zachovala jeho přihlašovací karta a rodinný list s množstvím zajímavých údajů. Z něj se dovídáme, že byl také hercem, že poprvé se oženil v roce 1912 s Hertou Samstar, potom roce 1920 s Terezií Lukschovou, se kterou se po třech letech rozvedl. Manželství s Elfridou Rühlerovou uzavřené v roce 1928 v Rumburku, bylo o pár let později označeno za neplatné.
Po válce se zkoušel uchytit jako salónní kouzelník, ale nakonec se uchýlil k hypnóze a věštění. V roce 1918 přijal jméno Erik Jan Hanussen a vybájil si dánské šlechtické předky. Věštění mu přinášelo nejenom popularitu, ale také značné zisky, čehož využil aby pronikl mezi nacistické špičky.
Samozvaný mág a věštec Erik Jan Hanussen také stanul v roce 1928 před československým soudem. Čelil obžalobě z šarlatánství, kterou vůči němu vzneslo třicet pět lidí. Přesto byl nakonec v roce 1930 shledán nevinným (existuje však doměnka, že se mu podařilo zmanipulovat porotu). Mohl ale tvrdit, že jeho nadpřirozené nadání uznal i soud. Ambicióznímu muži to otvřelo kontakty i do nacistických kruhů v Německu.
V Berlíně si nechal postavit okultní palác, kde předváděl své věštecké umění pro veřejnost a zároveň některé místnosti, vybavené odposlouchávacím zařízením, pronajímal příslušníkům SA, které finančně podporoval. Dosáhl tímto způsobem důležitých informací i částečné likvidace svých konkurentů.
Jeho schopnosti manipulace s davem údajně převzal pro své projevy i Adolf Hitler, také se uvádí, že se stal osobním jasnovidcem Adolfa Hitlera. O jeho židovském původu se ovšem spekulovalo, podezření měl samotný Joseph Goebbels, který v novinách „Angriff“ popsal Hanussena jako potomka prostějovských židů, což vzbudilo velikou nelibost Adolfa Hitlera a Goebbels se musel ve stejných novinách Hanussenovi i omluvit.
Hra, kterou rozehrál Hanussen s nacisty, byla příliš nebezpečná a předem odsouzená k tragickému konci. Hanussen využil svých vědomostí a s velkou slávou předpověděl v roce 1933 požár berlínského Reichstagu, který si pravděpodobně nacisté sami objednali, aby měli důvod ke stíhání komunistů a odpůrců jejich režimu. Tehdy nacisté pochopili, že Hanussen toho ví příliš mnoho, zcela jistě více, než jim bylo milé, a tak rázně zakročili. 23. března 1933 byl Hanussen zatčen příslušníky SA, ale pak propuštěn. O dva dny později byla jeho mrtvola se zohaveným obličejem nalezena v lesíku u Berlína. Stopy vedly na pruské policejní prezídium, avšak nikdo nebyl nikdy potrestán.
Divoký život Jana Erika Hanussena
Hřbitovy jsou místy klidu; ticho mezi vysokými, starými stromy, mauzolei a hroby vás nechá zapomenout na velkoměsto. Mohou však také vyprávět nespočet fascinujících příběhů, jako například příběh Hermanna Steinschneidera, známějšího pod svým dánským jménem Jan Erik Hanussen, který našel své poslední místo odpočinku na Jihozápadním hřbitově ve Stahnsdorfu. K nalezení jeho hrobu na druhém největším hřbitově v Německu potřebujete mapu nebo aplikaci lialo, která vám umožní prohlédnout si hřbitov s vlastním chytrým telefonem a dovede vás k hrobům některých slavných „celebritů“. (Odkaz na prohlídku: Stahnsdorf Cemetery Southwest Cemetery Celebrity Tour)
Médium předpovídalo velkolepé předpovědi pro pozornost veřejnosti Jan Erik Hanussen údajně předpověděl požár Říšského sněmu v roce 1933. Navzdory svému židovskému původu byl sympatizantem nacistů a udržoval úzké vazby na SA. Také podporoval Hitlerův vzestup k moci ve svých astropolitických novinách. V této souvislosti je třeba jeho předpověď požáru Říšského sněmu vnímat jinak, protože informace mu pravděpodobně předal přítel z SA. Hanussen se po první světové válce přestěhoval do Berlína, kde pracoval jako kouzelník, samozvaný hypnotizér a jasnovidec a předpovídal velkolepé předpovědi pro pozornost veřejnosti. Přestože se události často nenaplnily, jeho následovníci stále rostli. Hanussen byl ve 20. letech 20. století nepochybně okázalou postavou, pracoval jako bulvární sloupkař, vyděrač, herec, jezdecký umělec, akrobat a společník kouzelníků a hypnotizérů. Aby byl Hanussen úspěšný, nezastavil se před ničím. V raných dobách provozoval to, co prohlašoval za „první elektrický kolotoč na světě“, který ve skutečnosti obsluhovaly děti skryté před diváky. Nabízel okultní konzultace za tučný poplatek, což mu umožňovalo žít okázalý životní styl. V Charlottenburgu otevřel svůj Palác okultismu a pořádal tam divoké orgie. V paláci nechal nainstalovat odposlouchávací zařízení, aby mohl odposlouchávat lidi, jejichž osudy předpovídal. A také si štědře účtoval za své „astrologické tipy na akciovém trhu“.
Několik týdnů po nacistickém uchopení moci na jaře roku 1933 byl Hanussen 23. března 1933 zatčen komandem SA ve svém soukromém bytě. Po krátkém pobytu v policejních kasárnách v Tempelhofu byl vyvezen z Berlína ve vlastním autě a zastřelen na silnici ze Zossenu do Baruthu. Hanussenovo tělo našli lesní dělníci 8. dubna 1933. Tělo bylo poznamenáno a zohaveno divokými zvířaty; pouze monogram na jeho oblečení umožnil určit jeho totožnost. V roce 1988 byl nekonvenční život a biografie Hermanna Steinschneidera zfilmována s Klausem-Mariou Brandauerem v hlavní roli. Prostý náhrobek svobodného ducha Hanussena leží skrytý mezi stromy u hlavních cest na jihozápadním hřbitově.
Jan Lázna, předseda spolku Zahrada života Prostějov
zdroje: TOLKMIT, Klaus. Das wilde Leben des Jan Erik Hanussen. Online. Blog In Berlin. Poslední revize 26. 2. 2025. Dostupné z: https://blog.inberlin.de/2025/02/das-wilde-leben-des-jan-erik-hanussen/. [[citováno 2026-02-18].
přesná poloha hrobu: https://mapy.com/s/kabemokaso