Narodila se 7. dubna 1929 v domě č. 6 na Pernštýnském náměstí v Prostějově. Její rodiče pocházeli z německého židovského prostředí, ale postupně se přikláněli na českou stranu. Otec Bedřich Stecklmacher pocházel z Boskovic a v Prostějově provozoval obchod s látkami a šicími potřebami. Matka Kateřina rozená Steinerová pocházela z Prostějova. Byli přesvědčení sionisté a připravovali se na odjezd do Palestiny. Tyto plány však přerušila válka.
Původně se jmenovala Sára, rodiče jí však anglofilních důvodů dali jméno Maud, v Izraeli potom užívala hebrejské jméno Michal. V Prostějově navštěvovala dívčí obecnou školu v Komenského ulici. Cvičila v židovské tělovýchovné organizaci Makabi, byla členkou sionistického hnutí mládeže a učila se hebrejsky. Rok 1939 a následující okupace však znamenaly zásadní změny v jejím životě. Nemohla chodit do veřejné školy, s rodiči se odstěhovala z vlastního domu v Sádkách č. 4 do domu v Sádkách č. 9.
1. 7. 1942 byla s rodiči a příbuznými deportována transportem AAm do Olomouce a odtud 4. 7. 1942 do Terezína. V zimě roku 1942 se ocitá v pokoji č. 25 mezi třináctiletými dívkami. Pracovala většinou v zemědělství, což pro ni znamenalo vyjít ven ze špinavého ghetta a občas i možnost si přinést trochu zeleniny na přilepšenou. Přednášky, škola, psaní deníku, tanec, sport, ale i transporty, nemoci, loučení s první láskou – Hermannem Tandlerem a jeho smrt v Treblince. To všechno pro ni představoval Terezín. Válku nakonec přežila stejně jako maminka a mladší sestra Karmela. Otec a dědeček v Terezíně zemřeli. Babička byla transportována do Osvětimi.
Po válce pobývala v ozdravovně zřízené Přemyslem Pitterem ve Štíříně. Krátce studovala na prostějovské reálce. V létě 1946 odjela na sionistický tábor do Kežmarských Žlebů. Potom odjela na hachšaru – přípravku na odchod do Palestiny – aliju. Po jejím absolvování začala pro toto hnutí pracovat. Vedla kroužky mládeže v Praze, Brně a na Slovensku. Do Izraele odjela s příbuznými v zimě roku 1949. Dostala se do kibucu Ginegar, kde poznala brněnského rodáka Šimona Beera, za něhož se v roce 1951provdala. Narodily se jim dvě dcery a syn. Řadu let žili ve vesničce Betlém Galilejský. Nyní již čtyřicet let bydlí v Tel Avivu. Manžel zemřel v roce 2002, nejmladší dcera Jael zemřela tragicky v roce 1986.
Maud Beerová je autorkou vzpomínkové knihy Co oheň nespálil vydané Muzeem Prostějovska v roce 2005. V letošním roce by mělo vyjít její druhé vydání. Je čestnou členkou spolku pro židovské kulturní dědictví Hanácký Jeruzalém v Prostějově a nositelkou Ceny města Prostějova za rok 2011. Byla jí udělena za zachování historické paměti na židovské spoluobčany.
Hana Bartková