Občanský spolek Proti zapomnění uspořádal pietní akce, při kterých připomněl výročí sebeobětování studenta Jana Palacha (*11. 8. 1948 +19. 1. 1969 ) jako protest proti začínající normalizaci v naší zemi.
Ve středu16. ledna 2019 večer – v den výročí upálení Jana Palacha – se konala na náměstí T. G. Masaryka v Prostějově pietní vzpomínka doprovázená položením květin, zapálením svíček, zpěvem naší národní hymny a krátkými proslovy hostů.
Hlavní pietní akce proběhla v sobotu 19. ledna 2019 odpoledne v Husově sboru v Demelově ulici v Prostějově. Citlivě ji moderoval sociolog a vysokoškolský pedagog UP v Olomouci Dan Ryšavý. O hudební doprovod se postarala skupina Heather Son.
O významu činu Jana Palacha v dobových souvislostech hovořil brněnský historik Jiří Hanuš. V první části podal osobní pohled na čin Jana Palacha. „Palach se nám se vší vážností, důstojností a radikalismem svého mládí svým šíleným činem snažil sdělit, že člověk by se neměl smiřovat se zlem v jakékoliv podobě. Ať už má podobu ruského kalašnikova nebo české ustrašenosti a patolízalství,“ konstatoval J. Hanuš. Ve druhé části se zamýšlel nad hodnocením činu z pohledu historika. Především zde nešlo o souvislost se studentským protestním hnutím v západní Evropě. U nás se jednalo o základní principy demokracie a lidských práv, o klíčové otázky národní suverenity a identity. Jan Palach se stal podle profesora Hanuše symbolem boje proti netečnosti, lhostejnosti a strachu. Právě před třiceti lety toto výročí v tzv. Palachově týdnu podnítilo největší protesty proti normalizačnímu režimu. Jiří Hanuš také připomněl dvě osobnosti, jejich působení a osobní statečnost v době normalizace – publicistu a literárního kritika Jiřího Lederera a filozofa Ladislava Hejdánka.
Na události z doby před padesáti lety zavzpomínala bývalá farářka Husova sboru v Prostějově Světluše Košíčková. Prohlášení iniciativy Milion chvilek pro demokracii nazvané „Nekřivte se, nebuďte lhostejní a važte (si) slova“ přečetla studentka Emilie Vařeková. Pietní akci uzavřel dokumentární film režiséra Milana Peera Ticho.
Bylo to zajímavé a promyšlené propojení hudby a mluveného slova s dokumentem z rozloučení s velikým Janem. „ Buď chvíli dým…“
Hana Bartková