Do Prostějova občas zavítají potomci místních židovských rodin. Chtějí navštívit místa, kde vyrůstali, žili a pracovali jejich prarodiče nebo rodiče, chtějí se dovědět více o prostředí, které možná ovlivnilo i jejich životy.
Ale příliš se jim toho nenabízí. Prostějované si tzv. židovské uličky nezachovali a teprve v posledních letech na místě obrovských prázdných ploch, v blízkosti centra města dost neobvyklých, začínají vyrůstat nové obytné a obchodní budovy.
V 70. letech 20. století podlehly totiž tři čtvrtiny bývalého židovského ghetta s výjimkou patnácti domů asanacím. Do počtu těchto 15 budov zahrnujeme i ty, které byly vybudovány na místě původních, především v prostoru dnešní Demelovy ulice, dále nacházející se na náměstí Svatopluka Čecha a počítající se k bloku budov v Uprkově a Hradební ulici, pro něž se ujalo označení „špalíček“.
Kde začít?
Kde se vlastně prostějovské ghetto nacházelo? Mívalo dvě oddělené části – větší zahrnovala počátkem 19. století 44 obytných domů, synagogu, nadační dům sloužící výuce (škola), židovský špitál a dvě budovy patřící židovské obci – jedna byla domem modliteb a shromažďování (stará synagoga), druhá slučovala kancelář, školu a židovská jatka (židovská obec). Dnes tento prostor protínají ulice Demelova, Křížkovského, Lutinovova, Uprkova, Hradební, Kostelní a Koželuhova a patří k němu náměstí Svatopluka Čecha. Menší část ghetta s 12 židovskými domy podél středověkých hradeb byla ve Školní ulici, nazvané ovšem podle křesťanské školy, která v její západní části od konce 18. století do roku 1945 stávala.
Co z toho dnes můžeme na vlastní oči spatřit? Nezachovalo se toho mnoho. Ve Školní ulici si lze na místě domů stojících těsně u hradeb a zbouraných v letech 1973–1974 prohlédnout pouze parkoviště. Mezi budovami na protější zachovalé straně ulice patřila jediná židovským majitelům. Nevíme, kolika přestavbami prošla od doby zániku ghetta, ale dnes je to dům č. 28 s pozoruhodnou pasáží, která vytváří oázu přírody uprostřed města.
Začneme proto na náměstí Svatopluka Čecha za obrovskou masou obchodního domu Zlatá brána. V této části se nacházejí čtyři bývalé židovské domy. Dům č. 5 míval komoru zaklenutou renesanční valenou klenbou a gotický sklep. V roce 2008 byl ovšem při rekonstrukci celý vnitřek domu vybourán, vnější podoba směrem do ulice a pravděpodobně i podzemí zůstaly víceméně zachovány. Další budova č. 4 upoutá dvojími masivními dřevěnými vstupními dveřmi, vedoucími původně do obytné části domu a do krámu. Podle sklepů se jedná o jeden z nejstarších domů Prostějova, v základech snad už z konce 14. století, později renesančně a klasicistně přestavovaný. Sousední žlutý dům č. 3 zvaný U Antoníčka, lidově také Konibar, Židům nikdy nepatřil, ač se o jeho koupi zámožný Koppel Deutsch začátkem 19. století neúnavně pokoušel. Teprve zákaz samotného císaře prodej budovy do židovských rukou znemožnil.
Budova dnes č. 2 má v interiéru renesanční točité schodiště ve věži, jejíž vrcholek můžete z náměstí za Zlatou bránou zahlédnout, a skrývá v přízemí komoru zaklenutou gotickou křížovou žebrovou klenbou. Dovnitř se ovšem návštěvník nedostane. Nad vchodovými dveřmi si povšimněte starého čísla 3. Do května 2012 si okolojdoucí mohl prohlédnout pouze venkovní fasádu domu, vyzdobenou v přízemních oknech obrazy z ateliéru Modrý anděl, které sem pro oživení tohoto místního zákoutí byly umístěny roku 2002. Podobná dekorace krášlila okna také v sousedním rohovém domě č. 1. Kvůli havarijnímu stavu se však muselo první patro tohoto domu na jaře 2012 odbourat a obrazy byly z oken i sousedního domu odstraněny. Dům pak zbourali celý a znovu ho podle původní dispozice vystavěli.
Demelova ulice
Roh křižovatky s Demelovou ulicí na jižní straně tvoří bývalá synagoga, velká budova postavená roku 1904 podle návrhu architekta Jakoba Gartnera původně v secesním slohu. (Nahradila rozlehlou barokní synagogu, která zabírala i část dnešního náměstíčka i průchod do dnešní Demelovy ulice.) Secesi tehdy podřídili i zajímavou vnitřní výzdobu nového templu. Orientace svatostánku (aron-ha kodeš) a celé stavby směřovala navzdory zvyklostem k jihu. Po 2. světové válce ho židovská obec prodala Církvi československé husitské a ta ho nechala renovovat k „obrazu svému.“ V modernistické jednoduché fasádě bez ozdob a bez původních dvou věžiček by proto bývalou synagogu hledali pouze znalci historie nebo pamětníci. Pokud se vám podaří proniknout dovnitř, i tam už stopy secese naleznete jen výjimečně. Květinová výzdoba např. krášlí vnitřní stranu jedněch dveří v kancelářské části budovy, nebo další dveře ve sklepě.
Protější, v současnosti zubem času notně ohlodaná budova v Demelově ulici č. 2 se zbytky empírové zdobnosti, náležela v letech 1951–2018 pravoslavné církvi, poté ji prodali do soukromých rukou. Původně studovna židovské školy talmudu (ješiva), přestavěná patrně ve 30. letech 19. století do současné podoby, sloužila jako obecní dům a také jako templ ortodoxním židům. Proto se striktně zachovala orientace k východu, takže aron-ha kodeš musel být umístěn mezi okny vedoucími do ulice. Modlitebna se nacházela v prvním poschodí. Z vnitřního zařízení a výzdoby se nezachovalo téměř nic. Zbourala se např. ženská galerie v modlitebně. Z ulice do budovy vedly dvoje dveře s dodnes zachovanými bohatě zdobenými pískovcovými portály, umístěné na delší straně budovy, ty na severním konci jsou ale v současnosti zazděné. Třetí vchod z kratší jižní boční stěny vede do přízemí, kde se nacházel byt. Tento vstup byl původně ve východní části této zdi, dnes je v západní. Zcela v rohu je pak vchod do domu Demelova č. 4, který je však celý ukrytý mezi ostatními stavbami a pohledu diváka se naskýtá pouze právě tento vstup.
Teprve nedávno renovovaná fasáda sousedního domu č. 6, který postavili roku 1814, razantně vylepšila vzhled vcelku nenápadné budovy. Sloužila původně jako nadační dům Feitha Ehrenstamma a poskytovala zdarma vzdělání šesti až sedmi dětem. Později ho židovská obec využívala jako obecnou školu. Nad vchodem umístěným uprostřed budovy býval hebrejský nápis vytesaný v pískovci. Dnes ho najdete za severním rohem naproti vstupu do bývalé empírové synagogy. Oznamuje kdo, kdy a k čemu stavbu postavil: „Náboženství a … jsou stěžeje světa / bez nich jsou … učiněni nicotou. / To … … … a zřídil fond … Talmud Tora. / Byl založen proslulým učencem znalým tóry, naším učitelem Fajšem Ehrenstammem roku 574 podle malého letopočtu [1814]. / A byl zanechán odkaz zřizovatelem fondu pro věčný život podle jeho závěti § 3 písmeno A, která byla zveřejněna v den jeho úmrtí, v den isru chag svátku sukkot roku 588 podle malého letopočtu [15. října 1827].“ (Překlad čitelných částí – Doc. Jiřina Šedinová.) Za první republiky zde měly provozovny různé firmy, např. od roku 1928 tu Vilém Marlé provozoval strojní navinování nití. V letech 1967–1969 budovu adaptovali pro kanceláře městské domovní správy. Roku 2011 došlo k přestavbě pro odbor dopravy. Budova patřila Židovské obci v Brně, která ji v listopadu 2011 prodala městu Prostějov.
Protější rozlehlý dům Demelova č. 3 postavila židovská obec jako židovskou školu roku 1904. Po druhé světové válce zde krátce fungovala lékařská ordinace, tělocvičnu využívaly některé z místních škol a nakonec celý dům přebudovali na mateřskou školu. V současnosti budova náleží Církvi československé husitské.
Z Křížkovského ulice se zachovala jen část jedné strany obytných domů, které vlastnili židovští majitelé. Ke ghettu původně patřily jen dnešní domy č. 12 a 14, oba ovšem zcela přestavěné. Budovu č. 12 nechal zbudovat tehdejší majitel roku 1928 podle plánů architekta Jaroslava Coufala, menší dům č. 14 vyrostl díky stavitelské firmě R. Konečný roku 1905.
Ghetto za kostelem
Dostáváme se do prostoru bývalého ghetta – dnes na místě původního bloku menších obytných domů severní strany Uprkovy ulice stojí budovy sloužící městskému odboru dopravy a finančnímu úřadu, v Lutinovově ulici úřadu práce. Místo domků vtěsnaných mezi dnešní Uprkovou ulicí a bývalými hradbami (na jejichž místě v současnosti stojí kulturní dům) je dnes parkoviště, místo budov obklopujících ze západu, jihu a východu hlavní kostel vyrostla nevzhledná tržnice, která výhled na největší prostějovský chrám výrazně narušuje. Uprkovu ulici a její okolí dalo město vybourat v letech 1975–1976. Jediným reliktem kdysi rozsáhlého ghetta je proto pouze tzv. špalíček. Tento název se ujal pro skupinu domů neorganicky zbylých po rozsáhlých asanacích ze 70. let minulého století. Komplex budov zůstal stát patrně jen díky památkové ochraně dnes dvou rohových domů, z nichž rohový byl dříve jen ten s číslem 12. Ze sedmi domů jsou původní vlastně jen tři a půl; ostatní byly zbourány a naštěstí v proporční vyváženosti znovu vybudovány. Nové jsou domy Uprkova č. 14, kromě přízemí č. 16 (to je ta půlka) a dvě budovy v Kostelní ulici č. 15 a 17, obě z roku 1997.
Rohová budova č. 12 pochází z roku 1839. Díky výzdobě své fasády bývá uváděna jako příklad venkovského biedermeieru, což je v Prostějově ojedinělé. Dům kromě toho zdobí též vstupní pískovcový klasicistní portál s datací a půlkruhový střešní vikýř. V přízemí cykloprodejny Vačkář v domě č. 16 lze obdivovat zachovanou valenou klenbu s klasicistními výsečemi. Původně přízemní dům pravděpodobně vznikl už v barokním období. Patro přistavěli roku 1899, ale budova po 2. světové válce tak dlouhou dobu chátrala, že současní majitelé byli nucení zachovat v podstatě jen přízemní část, nadstavba je pak novodobá. Dům patřil Kateřině Bobaschové (1854–1942), která zde se svojí dcerou Eliškou (1889–1942) provozovala hospodu.
Nejstarší z tohoto bloku je budova s č. 18, která sloužila jako obecní dům židovské obce. Pozemkové knihy židovské části města o ní ovšem zarytě mlčí a pouze památkářský průzkum zde ojediněle identifikoval renesanční prvky, většina stavby je však barokní a klasicistní, postavená až po požáru města roku 1697. V zadní části kdysi s označením Hradební č. 23 bývala v přízemí židovská jatka a nad nimi v prvním patře od konce 18. století židovská škola. Ve 30. letech 20. století byt v Hradební ulici obývala početná rodina rabína Ludvíka Schapa. Po válce dům podobně jako všechny v této části města dlouhá léta chátral, až ho roku 1994 získalo Muzeum Prostějovska. Po dlouhých, nákladných a nutno podotknout velmi citlivě a zdařile provedených opravách se prostory podařilo zpřístupnit v únoru 2004. Dnes jsou zde výstavní sály muzea a v přízemí kavárna. Díky tomu si můžete spletité a architektonicky zajímavé prostory prohlédnout i zevnitř, nebo posedět na půvabném dvorku pod (nepůvodním) dřevěným ochozem. V dnešní kavárně nese plackové klenby pět středových pilířů, plackovou klenbu naleznete také v přední části prvního poschodí, kam vystoupáte úzkým točitým schodištěm. Od listopadu 2011 tu na návštěvníky čeká stálá expozice s názvem „Edmund Husserl. Život a dílo,“ seznamující s osudy a přínosem světoznámého fenomenologického filozofa, prostějovského rodáka. Zájemce o dějiny židovských obyvatel Prostějova snad uspokojí další expozice, s názvem „Z prostějovského ghetta“ nabízející kromě textů, map, fotografií a statistik také dochované fragmenty tří židovských náhrobků z židovského hřbitova v dnešní Studentské ulici spolu s litinovou náhrobní vázou z hrobu Leopolda Ehrenstamma, jednoho ze čtyř synů známého podnikatele Feita Ehrenstamma. Zvenčí budova na první pohled zaujme netradičním atikovým štítem prolomeným do středu, díky němuž se jí dostalo trochu nepřesného názvu „vlaštovka.“
Kromě synagogy největší a snad smíme říct i nejkrásnější zachovalou památkou někdejšího židovského ghetta je klasicistní dům č. 20 v Uprkově ulici, zvaný Ehrenstammův. Právě židovský továrník a podnikatel Feith Ehrenstamm (1763–1827) dal rozlehlou budovu v letech 1817–1819 zbudovat. Přestože ještě nedávno byla v havarijním stavu, podařilo se ji v letech 2001–2004 také velmi zdařile zrekonstruovat a zachovat její půvab i pro budoucnost. Průčelí zdobí široký vstupní portál zdobený pilastry, kladím a vázami. Čtyři figurální kamenné reliéfy nad okny prvního patra ve stylu doznívajícího rokoka znázorňují čtvero ročních období. Dvůr vroubí v prvním i druhém poschodí ze tří stran kamenné pavlače nesené volutovými konzolami. Interiéry byly původně vymalovány dekorativními geometrickými a vegetabilními motivy na stropech, případně na klenbách i na stěnách. Po rekonstrukci se původní výmalba obnovila v jediné přízemní místnosti umístěné ve dvoře, která od října 2004 sloužila krátce jako cukrárna, pak vinotéka. V přízemí, kterým vede široký klenutý průjezd, se nachází restaurace. Pod ní je velký sklep s valenými cihlovými klenbami. Přízemní dvorní místnosti jsou zaklenuté plackovými klenbami. Prakticky celé dolní podlaží je veřejnosti přístupné (?) a lze si je důkladně prohlédnout. V obou patrech se nalézají byty.
Západní část prostoru ohraničeného ulicemi Hradební, Koželuhovou a Uprkovou, kdysi také zastavěný domy ghetta, donedávna sloužila opět jako parkoviště. A to přesto, že už od roku 1994 existoval návrh zastavovacího plánu tohoto území od Ing. arch. Romana Zajíce. Od října 2011 se v jižní části plochy začaly budovat nové objekty. Blok domů na severní straně Uprkovy ulice směrem k Žižkovu náměstí patřil kromě jediné výjimky křesťanům. Domy byly v minulosti asanovány a na jejich místě vyrostly moderní stavby s přízemními obchody a cukrárnou, které bohužel nerespektují původní charakter, hmotu a výšku dřívější zástavby.
V nedaleké ulici Sádky č. 2 stojí obrovský dům, který sloužil od svého otevření roku 1869 jako chudobinec a chorobinec nadace dr. Gideona Brechera. Po druhé světové válce, když početně ztenčená židovská obec prodala obě synagogy, scházel se tu asi do roku 1973 synagogální sbor. Roku 1981 budovu prodali náboženské společnosti Křesťanské sbory, nyní je v soukromém vlastnictví.
„Zahrady života“ – židovské hřbitovy
Pro zhlédnutí dalších dvou židovských památek ve městě je nutné připravit se na delší procházku. Ve Studentské ulici sice po bývalém židovském hřbitově není ani stopy, na jeho místě se rozkládá park a v jeho západní části opět – parkoviště, ale roku 2001 byl naproti vstupu do školy zbudován památník v podobě dvou náhrobních desek, dílo Ing. arch. Blahoslava Adamíka. Památník svým nápisem připomíná, že se v těchto místech v letech 1801–1908 nalézal židovský hřbitov. Od roku 2016 dosud se podařilo nalézt kolem 200 úlomků náhrobků z tohoto hřbitova, který město během německé okupace odkoupilo a kameny prodalo kamenickým firmám nebo soukromníkům, které je dále využívali většinou ke stavebním účelům.
Pokud si za den svého výletu nezvolíte sobotu nebo některý z židovských svátků, kdy poslední památka na původní početné židovské obyvatelstvo své brány ponechává návštěvníkům zavřené, projděte se Brněnskou ulicí až na její konec. Navazuje na křesťanský rozkládá se tam za novobarokní branou židovský hřbitov, sloužící svému účelu od dubna 1908. Ze dvou venkovních stran hřbitov obklopuje cihlová zeď, dvěma vnitřními přiléhá k městskému hřbitovu. Obřadní síň z roku 1908 při pozdějších opravách bohužel ztratila svůj původně secesní ráz. Na kamenné desce nad jejím vstupem stojí hebrejský nápis: „Postaveno v roce 668 malého počtu“ (tj. 1908). Zato zůstaly zachovány jak interiér obřadní síně s hebrejskými modlitebními texty na stěnách, tak její vnitřní vybavení – katafalk, svícny, máry, řečnický pult. Na severní stěně sálu visí od roku 1950 pamětní desky se jmény 39 židovských padlých z první světové války a 1227 obětí rasové persekuce z doby nacistické okupace v letech 1939–1945. Kromě 552 hrobů a náhrobních kamenů se na hřbitově nalézá památník padlým v první světové válce, věnovaný na pietní slavnosti v říjnu 1950 rovněž obětem šoa. V jihozápadním rohu hřbitova stojí přízemní dům správce hřbitova s vozovnou pro pohřební kočár. Mezi náhrobky zaujmou některé bohatě vyvedené např. v secesním stylu, většinou jsou však moderního typu. Jako materiál posloužily žula, mramor, pískovec a umělý kámen. Výzdoba náhrobků je strohá, symbolika vztahující se ke jménu, rodu, vlastnostem či zaměstnání zemřelého je zastoupena výjimečně. Nápisy jsou v německém, českém a hebrejském jazyce. Nalezneme zde jména nejznámějších prostějovských židovských rodin –Altar, Back, Berger, Brüll, Fleischer, Glass, Grünhut, Grünwald, Heilig, Hirsch, Husserl, Katz, Kurz, Lösegeld, Löw, Mandl, Neumann, Pollak, Sborowitz, Schreiber, Singer, Steiner, Stern, Stiassny, Trieschet, Winter, Wolf, Zweig či Zwillinger a mnoho dalších. K vyhledání příslušného hrobu slouží plánek a seznam vypracovaný studentkami gymnázia roku 2005, který je k dispozici v obřadní síni; nezahrnuje však jména z náhrobků s hebrejskými nápisy. Areál doplňovaly vzrostlé stromy a keře, především túje, břízy, javory a smrky, roku 2015 došlo k jejich vykácení a náhradě novými dřevinami. Část hřbitova je hustě zarostlá břečťanem, což značně znesnadňuje identifikaci jednotlivých hrobů. O hřbitov pečuje jeho vlastník Židovská obec v Brně (Matana).
Co ještě židovské obyvatelstvo a jeho osobnosti v Prostějově připomíná? Na fasádě radnice je od listopadu 2000 umístěna pamětní deska z dílny olomouckého sochaře Bohumila Teplého připomínající filozofa Edmunda Husserla (1859–1938). Její sádrový model se nachází ve sbírkách Muzea a galerie v Prostějově. Rodný dům této významné osobnosti v Uprkově ulici byl zbourán už roku 1959 a na jeho místě je parkoviště. K dalším význačným představitelům židovské kultury zůstává zatím Prostějov víceméně nevšímavý. Žádného připomenutí se nedostalo ani dramatikovi Maxi Zweigovi (1892–1992), ani hudebnímu skladateli a klavíristovi Ignatzi Brüllovi (1846–1907), ani jeho jmenovci, sběrateli Ludwigu Brüllovi (1867–1929), díky němuž vlastní muzeum ojedinělou sbírku starých grafik. O něco lépe je na tom další sběratel, kterému muzeum vděčí za svoji cennou a obsáhlou sbírku hodin. Kolekce majitele sladovny Bruna Wintera (1873–1942), který ji muzeu věnoval roku 1939, tvoří základ expozice hodin a hodinek, zpřístupněné od roku 2000. Hebrejský bibliograf Moritz Steinschneider (1816–1907) je známý víc ve světě než ve svém rodném městě. Na své studenty a učitele židovského původu nezapomněli alespoň na dnešním gymnáziu Jiřího Wolkera v Kollárově ulici. Na pamětní desce umístěné ve vestibulu školy naleznete jména deseti studentů zahynuvších v koncentračních táborech pro svůj rasový původ, včetně jména učitele a rabína PhDr. Alberta Schöna (1912–1945). Podobnou desku mají od září 1945 v prvním poschodí bývalé české reálky, dnes Středního odborného učiliště obchodního na Husserlově náměstí č. 1. Připomíná rovněž dr. A. Schöna a v seznamu zahynulých studentů osmnáct zbytečně zmařených mladých životů z řad židovských obyvatel. Na dřívější existenci synagogy a její přestavbu upozorňuje také pamětní deska na pravé straně vstupu do současného svatostánku Čs. církve husitské.
Zbylé domy v Uprkově ulici a na náměstí Sv. Čecha i bývalé synagogy a někdejší židovské školy v Demelově ulici si stále uchovávají své kouzlo starých časů. V jejich historii a v osudech jejich obyvatel zbývá ještě mnohé vyzkoumat, a i když některé události možná už navždy zůstanou ztracené v bludišti času, stojí za to po nich dále pátrat.
Marie Dokoupilová
fota: SOA Prostějov, Muzeum Prostějovska, Židovské muzeum Praha