Její životní a profesní příběh je příběhem statečné ženy, politické vězeňkyně, emigrantky a respektované odbornice na památky a architekturu.
Narodila se 31. července 1922 v Prostějově v rodině městského úředníka Bedřicha Běhala a jeho manželky Terezie rozené Sucháčkové. V letech 1933–1941studovala na Dívčím reálném gymnáziu v Prostějově. Chtěla jít studovat dějiny umění. Tento svůj sen mohla však uskutečnit až po válce.
V květnu 1945 začala studovat na FF UK v Praze hudební vědu a dějiny výtvarného umění. Výrazně ji ovlivnili učitelé Antonín Matějček, Jan Květ, Jaromír Pečírka a Václav Mencl. Největší autoritou pro ni byla historička umění a klasická archeoložka profesorka Růžena Vacková, která organizovala kroužky katolické mládeže a navazovala kontakty s kněžími Josefem Zvěřinou a Otou Mádrem. Věra Běhalová se také stala členkou tohoto kroužku.
V lednu 1949 po studentských prověrkách byla ze studií vyloučena z důvodů katolického smýšlení a buržoazních názorů. Pracovala potom na francouzském velvyslanectví jako vychovatelka dětí vicekonzula a telefonistka. Růžena Vacková ji využila k předávání informací a korespondence diplomatickou cestou do Svobodné Evropy v Mnichově a Rádia Vatikán. 13. února 1952 byla Věra Běhalová zatčena Státní bezpečností a vzata do vazby. V politickém procesu Bárta a spol. konaném ve dnech 28. – 31. října 1952 byla odsouzena za vyzvědačství a špionáž na sedm let odnětí svobody. Trest si odpykala ve věznicích v Hostinném nad Labem, Mladé Boleslavi, Liberci, Želiezovcích u Nitry a v Pardubicích.
Vrátila se s podlomeným zdravím 14. února 1959. Krátce žila v Prostějově, nakonec se vrátila do Prahy. Pracovala jako výtahářka a dělnice v pražské Drutěvě. Ve druhé polovině šedesátých let se mohla věnovat svému oboru a pracovala v Galerii v Chebu a v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Plzni. Zde se zabývala výzkumem domů navržených architektem Adolfem Loosem.
Zhoršená politická situace ji v roce 1968 přiměla k rozhodnutí emigrovat do Vídně. Na vídeňské univerzitě vystudovala obor dějiny umění a v roce 1974 získala doktorát na základě obhajoby práce o vile Karma architekta Adolfa Loose.
Publikovala v předních odborných časopisech (například Alte und moderne Kunst, The Journal of Glass Studies). Napsala knihu o secesním nábytku ze sbírek fondů Rakouského muzea užitého umění – dnešního MAKu ve Vídni. Byla zakladatelkou a dlouholetou předsedkyní rakouské (vídeňské) pobočky americké Společnosti pro vědu a umění a spolupracovnicí Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku.
V prosinci 1990 byla plně rehabilitována. Do své vlasti se však už nevrátila. Přijížděla sem jen na krátkodobé pobyty. V polovině devadesátých let spolupracovala na Plečnikově výstavě konané na Pražském hradě a přispěla také do monografie Josip Plečnik, architekt Pražského hradu.
Věra Běhalová zemřela 6. ledna 2010 ve Vídni a její ostatky jsou uloženy na Městském hřbitově v Prostějově. 10. ledna 2022 jí byla udělena Historická pečeť města Plzně in memoriam za zásluhy o probádání a záchranu plzeňského souboru interiérů a realizací Adolfa Loose.
zdroj: Hana Bartková pro webové stránky a obecní periodikum města Prostějova
