Pedagog, ředitel školy, zastupitel města, kulturní publicista, milovník literatury a historie – tím vším byl PhDr. Václav Kolář, jehož nedožité pětasedmdesátiny si v těchto dnech připomínáme. Byl však také nadšeným objevovatelem, příznivcem a podporovatelem židovské historie.
Rodák z Lokte nad Ohří (*8. 5. 1946) prožil dětství a mládí v Krajkové u Sokolova, maturoval na dvanáctileté střední všeobecně vzdělávací škole v Sokolově a v roce 1969 absolvoval studium češtiny a dějepisu na Filozofické fakultě UP v Olomouci. Potom působil jako středoškolský učitel na Střední průmyslové škole oděvní v Prostějově (1972–1991) a na Gymnáziu Jiřího Wolkera (1991–1994). V letech 1994–2010 byl ředitelem Reálného gymnázia a základní školy města Prostějova.
Vedle práce pedagogické se také zapsal do kulturní historie Prostějova. Jeho životní názory, charakter a profesní směřování výrazně ovlivnili Metoděj Habáň, Miloš Trapl a František Kopečný. Dominikán, kněz, filozof, polemik, spisovatel a vydavatel Filozofické revue Metoděj Habáň byl pro něj velkým vzorem. Poznal jej už jako kněze ve svém rodném kraji – v poutním kostele v Chlumu Svaté Maří. Miloš Trapl – tehdejší asistent na katedře historie, vedoucí seminářů o politickém systému první republiky a budovatel Kabinetu regionálních dějin na FF UP zase ovlivnil Kolářův zájem o regionální historii a stal se jeho celoživotním přítelem. Potkali se později v redakční radě při práci na dějinách Prostějova. „Prostějovan“ František Kopečný – jazykovědec, etymolog a vědecký pracovník Slovanského ústavu ČSAV v Brně externě učil v šedesátých letech na katedře bohemistiky Filozofické fakulty v Olomouci. Byl i vynikajícím biblistou, znalcem středověké filozofie a díla Tomáše Akvinského.
Po roce 1989 se Václav Kolář začal také zajímat o židovskou historii Prostějova. Skvělými informátory mu byli zdejší pedagogové a regionální historikové Bohuslav Eliáš a Miloslav Peterka, které poznal jako člen redakční rady kulturního čtvrtletníku Štafeta. V dubnu 1990 se účastnil vědecké konference pořádané k 600. výročí udělení městských práv Prostějovu. Přibyla práce v Nadaci založené k poctě prostějovského rodáka, filozofa a fenomenologa Edmunda Husserla. Právě jemu věnoval Václav Kolář řadu svých příspěvků.
Ve Štafetě ( ročence kulturních postřehů za rok 1992) publikoval příspěvek Špalíček –ano či ne? Podal v něm nástin historie židovské komunity v Prostějově a stěžejní pozornost věnoval tzv. špalíčku – tehdy nevábnému, zchátralému zbytku sedmi domů (na rozhraní ulic Uprkova, Hradební a Kostelní) po rozsáhlých asanacích židovského ghetta. Význam „Špalíčku“ viděl „nikoliv po stránce architektonické, ale jako možné ohnisko turistických pietních zájmů strážců fenomenologie“. Podle něj je to jedinečné genius loci i jako rodiště Edmunda Husserla. Seznámil také čtenáře s plánem města na záchranu Špalíčku včetně vytvoření odborné poroty pro soutěž na architektonické řešení uvedené zóny.
„Město však chce zachránit ze svého odkazu vše, co mu pomůže vrátit neopakovatelné kouzlo, zvláštní atmosféru, ale i příznivé podmínky pro další rozvoj,“ uvedl v závěru statě Václav Kolář. Dodejme, že oním vítězným návrhem byl potom v roce 1994 schválený návrh Ing. arch. Romana Zajíce a že Špalíček byl na přelomu tisíciletí opraven a rekonstruován.
Václav Kolář byl také pozorným návštěvníkem řady přednášek a besed věnovaných židovské historii a architektuře. Jedna z prvních vedená Ing. arch. Jaroslavem Klenovským proběhla v sále prostějovského muzea v roce 1994. Byl také iniciátorem památníku připomínající starý židovský hřbitov v parčíku před budovou reálky (byl instalován v roce 2001, podle návrhu Ing. arch. Blahoslava Adamíka jej nechalo vybudovat město Prostějov).
Nemalý vliv na zájem o židovství a židovskou historii měla i jeho manželka Jaroslava Kolářová, profesorka češtiny a němčiny na gymnáziu a také vedoucí práce Studentské odborné činnosti mapující nový židovský hřbitov v Prostějově. Právě manželé Kolářovi provázeli zájemce v květnu 2013 po stopách židovské historie v Prostějově. Prohlídka začínala tehdy u bývalé synagogy v Demelově ulici (nynější sbor Církve československé husitské) a končila na novém židovském hřbitově v Brněnské ulici. Vzpomínám si na velký zájem PhDr. Koláře o mobilní náhrobek instalovaný v dubnu 2013 na starém židovském hřbitově. Živě se zajímal o náhrobek a text chtěl nechat přeložit v Židovském muzeu v Praze (poznámka autorky: hrob rabína Cvi Jehošui Horowitze).
Václav Kolář byl také významným kulturním publicistou. Řadu příspěvků uveřejnil především na stránkách prostějovské Štafety (členem její redakční rady byl v letech 1975 –2002) a v Prostějovských radničních listech. Byl členem redakční rady dvoudílných dějin Prostějova (Prostějov 1999, 2000) a publikací Prostějov na starých pohlednicích (Prostějov 2002), Prostějov v malbě, kresbě a grafice (Prostějov 2004), Sto let prostějovské radnice (Prostějov 2014). Byl také spoluautorem sborníku Osudy sochy 1946–1998 vydaném městem u příležitosti obnovení pomníku T. G. Masaryka v Prostějově.
Václav Kolář zemřel po těžké nemoci 15. dubna 2017 v Prostějově. Za jeho zásluhy o kulturní a společenský život města mu zastupitelstvo města Prostějova udělilo 30. října 2017 Čestné občanství Prostějova in memoriam.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém