Rodák z Vřesovic (*27. 5. 1890) po maturitě na prostějovském gymnáziu v roce 1910 studoval učitelství pro národní a měšťanské školy. Prošel 1. světovou válkou v řadách našich legií na ruské frontě. Potom působil jako učitel češtiny, dějepisu a zeměpisu na chlapecké Masarykově měšťanské škole v Prostějově. Do myslí a srdcí svých žáků se zapsal jako skvělý pedagog.
Prostějované jej tehdy vnímali jako pana učitele z měšťanky a málokdo věděl o jeho hlubokých znalostech filozofie. František Jančík totiž vnímal Prostějov jako filozof, který ví, baví se a myslí. „Měl uličnický pohled a v mé vzpomínce je jako velikán nad městem, někde ve svém vlastním čase a v tom burácivém smíchu,“ napsal o něm ve svých vzpomínkách Sergej Machonin. Neučil jej, ale přátelil se s jeho otcem a k Machoninovým chodíval na návštěvy.
Četl knihy Positivní etika od Františka Krejčího, Filozofie dějin od Josefa Tvrdého, Sociologie dějin Inocence Arnošta Bláhy, Smysl dějin od Vasila Kaprálka Škracha, či Ježíš ve víře a skepsi od Jana Blahoslava Kozáka. V jeho četbě byly také Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem, Písemnictví a lidová tradice Bedřicha Václavka a studie F. X. Šaldy, Václava Příhody, Otokara Fischera, Martina Heideggera a Bertranda Russella.
Velkou pozornost věnoval výkladu a zásadám filozofie prostějovského rodáka Edmunda Husserla (1859––1938), recenzi jeho díla „Ideen zur einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie“, zprávám a studiím k jeho úmrtí, knihám o Husserlovi (například Eugen Fink: Was will Phänomenologie Husserls? Friedrich Weidauer: Kritika transcendentální fenomenologie Husserlovy). Podnětné jsou Jančíkovy poznámky ke studii filozofa a znalce fenomenologie Jana Patočky „Masarykovo a Husserlovo pojetí duševní krise evropského lidstva“ (otištěna v časopise Kvart, ročník 3, číslo 2).
František Jančík si také s Edmundem Husserlem dopisoval. Dopisy se však nezachovaly. Byly zabaveny Němci za protektorátu. František Jančík byl také roku 1941 předčasně penzionován. Jeden z dopisů byl otištěn krátce po Husserlově smrti v překladu v Kulturních zprávách (ročník 1938, č. 5–6).
O tuto korespondenci se později zajímal Jan Patočka. Připravoval k vydání Husserlovu knihu Karteziánské meditace (vyšla v edici Filozofie a současnost v roce 1968 v překladu M. Bayerové). Patočka ve svém doslovu uveřejnil i Husserlův dopis adresovaný Jančíkovi. Napsal k němu tuto poznámku: „Tento dokument obsahující z jeho hlediska příklad vztahů našeho myslitele k našim zemím, jejich soudobým historickým dějům, publikujeme zde bez komentáře, který by vedl příliš daleko.“ Janu Patočkovi tehdy poskytl řadu informací vydavatel Kulturních zpráv, prostějovský pedagog a bibliofil Josef Glivický. Několik let si dopisovali. V dopise z 27. 1. 1967 J. Glivickému poznamenal: „Dopis Jančíkovi je mi stálým pramenem úvah.“
Po roce 1945 působil jako ředitel Masarykovy školy a školní inspektor. Jeho přítelem byl filozof, sociolog, představitel filozofického strukturalismu a skladebné filozofie a první rektor Univerzity Palackého v Olomouci Josef Ludvík Fischer, Nesmírně si ho vážil a také navštěvoval v Olomouci jeho přednášky. Svými názory a veřejnými aktivitami ovlivnil i dceru Zdeňku Soldánovou (1921–2013), známou prostějovskou učitelku.
Psal také divadelní hry, básně a různé rukopisné práce (například Chlapec, který se neproslavil). Publikoval je pod pseudonymem Rudolf Richter. Jeho osobní fond je uložen je Státním okresním archivu v Prostějově.
František Jančík zemřel v roce 1952 po těžké nemoci v Brně. Jeho názor na Husserlovu fenomenologii byl zcela osobitý: hledal smysl jeho filozofie v „sebevědomí ducha a v sebeuplatnění člověka ve službě pravdy“. Plným právem byl označován jako muž pronikavého intelektu a vzdělaný husserlovec.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
A tak jsem příšel v listopadu do Prahy, abych přednášel na německé a české univerzitě a ve vědeckých spolcích. K velkému uspokojení jsem tu poznal celou řadu vynikajících osobností, které byly duševně zcela z Masarykovy školy a skutečně podle jeho vzoru žily. Bylo by překrásné, kdyby právě také Prostějov se mohl stát semeništěm tohoto vysokého etického ducha, jenž jedině může přemoci nešťastný rozvrat jednotné evropské kultury a znovu vybudovat novou ušlechtilou Evropu.
(z dopisu Edmunda Husserla Františku Jančíkovi, 21. 8. 1936)
Literatura:
Machonin, Sergej: Příběh se závorkami (Alternativy). Brno 1995.
Rodan, Kamil: Neklidné století aneb Žít se ctí. Slezské muzeum Opava 2019.
Glivický, Josef: První propagátor Husserlovy fenomenologie. Štafeta, 1, 1970, s. 24–25.
Patnáct listů Jana Patočky do Husserlova rodného města. Štafeta, 2, 1992, s. 5–10.
Fotografie Františka Jančíka je z publikace S. Machonina Příběh se závorkami.