Byl pozoruhodnou osobností židovské komunity s prostějovskými rodovými kořeny.
Paul Engelmann se narodil 14. června 1891 v Olomouci. Pocházel ze středostavovské asimilované židovské komunity. Rodina Engelmannova se do Olomouce přistěhovala ve druhé polovině 19. století z Prostějova. Otec Max Engelmann měl v Olomouci měšťanské právo od roku 1903. Byl původně obchodník, ale zbankrotoval a působil jako zástupce pojišťovacích společností. Matka Ernestina tento podnikatelský neúspěch manžela nesla těžce. Pocházela z významné prostějovské rodiny Brecherových.
Rod Brecherových a Steinschneiderových
Otec Adolf Brecher (1831–1891), prostějovský rodák, byl významným olomouckým lékařem, ale i básníkem, spisovatelem a zakladatelem zdejší židovské obce. Dědeček Gideon Brecher (1797–1873) byl proslulý prostějovský lékař-lidumil, učenec a spisovatel. Jeho dům nacházející se blízko Wanefriedovy ješivy v Prostějově byl ve 30. a 40. letech 19. století v Prostějově jakousi „malou univerzitou“, kde mohli členové židovské obce a studenti rozvíjet znalosti hebrejské literatury, číst nově založené německé noviny ( například Allgemeine Zeitung des Judenthums) a studovat klasické a moderní jazyky. Navázal tím na předchozí působení svého učeného švagra Jakoba Steinschneidera (1782–1856). Právě Gideon Brecher svými znalostmi a učeností ovlivnil i svého synovce Moritze Steinschneidera (1816–1907), významného orientalisty, bibliografa a znalce dějin hebrejské literatury.
Léta studentská – německé gymnázium v Olomouci a studia architektury
Paul byl velmi nadaný. Studoval na olomouckém německém gymnáziu, kde byl jeho spolužákem prostějovský rodák a pozdější dramatik Max Zweig. Studium však musel přerušit pro onemocnění tuberkulózou. Tři roky se léčil v alpském sanatoriu. Po uzdravení se vrátil do Olomouce a úspěšně odmaturoval. Studoval architekturu na vídeňské technice. V roce 1912 však studia opustil a navštěvoval proslulé kurzy architektury Adolfa Loose. Byl jeho prvním žákem. V roce 1913 v Olomouci zprostředkoval Loosovu přednášku. Loos tehdy navštívil Olomouc v rámci turné své druhé manželky – tanečnice Elsie Altmannové.
Paul měl dva mladší sourozence – bratra Petera (1892–1939) a sestru Anny (1897–1942). Oba byli výtvarně velmi nadaní. Peter Engelmann proslul jako karikaturista, satirik a tvůrce animovaných filmů i autor šansonů. Publikoval pod pseudonymem Peter Eng. Anny ilustrovala dětské knihy pro česká a rakouská nakladatelství.
Palais Mauritzplatz – místo schůzek a setkávání
Pozoruhodným kulturním fenoménem se staly schůzky mladých židovských intelektuálů konané v bytě Engelmannových rodičů na Mořickém náměstí (nyní ulice 8. května č. 44). Žertovně domu říkali palác ( Palais Mauritzplatz). Přítomni byli Paul, Peter a Anny Engelmannovi, student práv Heinrich Groag, Ludwig Wittgenstein, Max Zweig, jeho bratr hudebník Fritz Zweig, filozof a malíř Friedrich Pater. Zde se diskutovalo, muzicírovalo, dokonce i hrála divadelní představení. Příjemnou atmosféru pro tato setkání vytvářela Paulova matka, která se často schůzek účastnila.
Do osudů členů „olomouckého think tanku“ zasáhl krutě holocaust. Peter Engelmann žil se svou ženou Annou Plőtzovou ve Vídni. V roce 1938 odjeli do Palestiny, ale vrátili se do Olomouce. Zde – den po okupaci naší vlasti nacistickými vojsky – 16. března 1939 spáchali sebevraždu. Anny byla koncem června 1942 zařazena do transportu olomouckých Židů do Terezína. Byla zavražděna v červenci 1942 v Malém Trostinci. Jediný z okruhu přátel, který zůstal v protektorátě (byl však za války internován), byl Heinrich Groag. Působil potom jako advokát v Brně, kde v roce 1973 zemřel. Přítel a dramatik Max Zweig emigroval roku 1938 do Palestiny, jak už zde byla zmínka.
Celoživotní přítel – filozof a architekt Ludwig Wittgenstein
V září 1916 se zde objevil vídeňský rodák, student techniky a architektury u Loose a účastník důstojnické dělostřelecké školy v Olomouci (nacházela se vedle kostela Panny Marie Sněžné) Ludwig Wittgenstein (1889–1951). Tento pozdější významný profesor filozofie na cambridgeské univerzitě a představitel logického pozitivismu se stal velkým Paulovým přítelem. Olomoucký pobyt měl význam pro vznik jeho filozofického díla nazvaného Tractatus logico-philosophicus. Končil sentencí: „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.“ O tomto díle s ním také Paul diskutoval, když jej v noci doprovázel do olomouckého bytu směrem na dělostřeleckou střelnici. Kniha byla přeložena i do češtiny. Vyšla ve dvou vydáních, naposledy v roce 2017 v pražském nakladatelství OIKOYMENH.
Traktát našel v Engelmannově pozůstalosti v roce 1965 Max Zweig. Oba totiž více než čtvrtstoletí společně sdíleli malý podkrovní byt v Tel Avivu. Kromě tohoto díla opatřeného poznámkami Wittgensteinovými zde našel i soubor Wittgensteinových dopisů a vzpomínky na setkání s Wittgensteinem. Díky spolupráci Maxe Zweiga s profesorem Brienem McGuinessem se podařilo vydat nejprve anglicky a později v německém originálu publikaci – Paul Engelmann: Ludwig Wittgenstein Briefe und Begegnugen. Wien 1970. Vzácný Wittgensteinův rukopis Tractatus logico-philosophicus je uložen v oxfordské univerzitní knihovně.
Paul Engelmann – filozof a básník
Paul Engelmann se věnoval filozofii, psal básně a eseje. Střídavě žil v Olomouci a ve Vídni. Jeden rok byl tajemníkem významného rakouského novináře, esejisty a spisovatele Karla Krause. V Olomouci byl aktivním členem Jednoty filozofické stejně jako filozof Josef Ludvík Fischer a olomoucký knihovník, bibliofil a překladatel Otto František Babler. Také on se s rodinou Engelmannových dobře znal a zachoval na ni četné vzpomínky.
Byl přesvědčeným sionistou a po smrti matky a pod vlivem politického napětí v Německu se v létě roku 1934 odstěhoval do Palestiny. Žil v Tel Avivu, kde působil jako architekt a designér nábytku pro Wachsbergerův obchod The Cultivated Home. Zemřel 5. února 1965 ve svých třiasedmdesáti letech v Tel Avivu.
Paul Engelmann – architekt
Jeho tvorbu výrazně ovlivnil Loosův minimalistický styl a jeho vynález tzv. prostorového plánu (Raumplan), tedy složité kompozice místností různých proporcí ukrytých v prostoru kubusu stavby.
Světového ohlasu dosáhl svým projektem vily pro Wittgensteinovu sestru Margaret Wittgenstein-Stonboroughovou ve Vídni (1928, Kundmanngasse) Spolupracoval na něm s Ludwigem Wittgensteinem. Ve vile se scházeli významní umělci a filozofové té doby. Nyní se v objektu nachází bulharské velvyslanectví.
Zajímavý je společný návrh Engelmanna a Loose na vilu drážního inspektora Hermanna Konstandta v Olomouci (1916–1919). Už zde se objevil zárodek Loosova prostorového plánu. K realizaci vily však nedošlo.
V roce 1932 navrhl Paul Engelmann dům Josefa Guttmanna ve Slezské Ostravě a menší stavbu pro Ellinor Goldmannovou v Olomouci. Oba domy však byly v pozdějších letech necitlivě přestavěny.
Zachovala se však jedinečná stavba vily pro úředníka Vladimíra Müllera v Olomouci, ve čtvrti Letná (plán 1927, realizace 1928, Černochova ulice 6). Prostá kubistická stavba s bílou omítkou vychází z loosovského pojetí architektury, které klade důraz hlavně na pohodlný interiér, právě v pojetí prostorového plánu. Vladimír Šlapeta o tom napsal: „Vybrané proporce stavby uvnitř i zvenku a ušlechtilé detaily (zejména ve dřevě), charakteristické jemným až měkkým výrazem, jsou vzácným dokladem o Engelmannově zasněné básnické bytosti i o jeho tvůrčích architektonických schopnostech.“ Památkově chráněný objekt se zachoval díky péči původních majitelů a současného vlastníka. V letech 2016–2019 prošel komplexní rekonstrukcí včetně omítky a vnitřních detailů (architekti Michal a Marie Sborwitzovi a Karel Prášil).
Müllerova vila je tak vlastně jedinou památkou na významného olomouckého rodáka Paula Engelmanna. Olomoucký původ jeho přátel Heinricha Groaga a Fritze Zweiga připomínají už jen náhrobky rodičů a příbuzných v židovském oddělení Ústředního hřbitova v Olomouci. Ludwiga Wittgensteina zde připomíná název jedné ulice.
Výzkumem a odhalováním mnohých souvislostí Paula Engelmanna se zabývali historikové architektury Vladimír Šlapeta a Pavel Zatloukal, germanista a literární vědec Ludvík E. Václavek a lékař zabývající se historií olomoucké židovské komunity Pavel Maňák. Zajímavé informace o Engelmannově kroužku najdeme v publikaci Literární toulky německou Olomoucí (autoři Lukáš Motyčka, Veronika Opletalová, Olomouc 2012).
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém