Jindřich Stross – advokát, spolkový činitel, radní a představitel národní strany patřil k Vojáčkově generaci bojovníků za český Prostějově vedle Eduarda Skály, Josefa Waita, Josefa Vrtala, Františka Neumanna a Josefa Kolovrata. Jeho manželka Adéla a syn Pavel se stali obětí holocaustu. Životní a profesní příběh této osobnosti jsme mohli rekonstruovat zásluhou některých dokumentů, vzpomínkových knih Ondřeje Přikryla Z těžkých dob Prostějova, Červánky Prostějova a genealogické databáze Geni.
Rodná Přistoupim a židovské kořeny
Narodil se 11. září 1853 v Přistoupimi u Českého Brodu. Právě zde žila židovská komunita zahrnující v 19. století až dvě stě osob, byla zde i synagoga, židovský obecní dům a dodnes se zde nachází cenný hřbitov s barokními a klasicistními náhrobky založený v roce 1785 pro širší okolí. Jaroslav Archab Haidler jej ve své publikaci Židovské hřbitovy a pohřbívání nazývá „Přistoupimský Werther“ (podle poetických textů na zdejších macevách). Rabín sídlil v těsném sousedství – tedy v Českém Brodě. Otec Michael Stross byl zdejší rodák narozený roku 1815, zemřel v roce 1898 ve Vídni. Matka Marie rozená Löwy (1821– 1896) pocházela z Roudnice nad Labem (tedy opět z města s významnou židovskou komunitou a cenným hřbitovem ze začátku 17. století) a zemřela v Praze. Jindřich měl tři bratry: starší Adolf (*2. 7. 1849 Přistoupim -) a mladší Moritz (*2. 1. 1851 Přistoupim + 4. 4. 1937 Vídeň) a Ludwig (*1858 Přistoupim +1. 10. 1925 Bergen County, New Jersey, USA). Ludwig byl právník a zemřel v Americe po těžké nemoci.
Advokát a spolubojovník za český Prostějov
Jindřich Stross se v roce 1879 po právnických studiích usadil v Prostějově, kde působil zpočátku jako c. k. soudní adjunkt, později jako advokátní koncipient a advokát. Dostal se do města s vládnoucí německou menšinou. Na její počiny se však díval od počátku kriticky. Už v roce 1880 se na veřejné schůzi zastal národních požadavků společně s advokátem dr. Albertem Trieschetem. Vyjádřil se pro větší zastoupení národní strany. Kriticky sledoval činnost kasina (pozn. aut.: politické středisko německé strany sídlící v domě U Tří mouřenínů na Žižkově náměstí č. 19, objekt byl v roce 1921 přestavěn na obchodní dům ASO) a jejich opor střeleckého a veteránského spolku. Postupně se sbližoval s národní stranou a jejími představiteli Františkem Neumannem, JUDr. Josefem Kolovratem, P. Josefem Novákem a Karlem Vojáčkem. Německé kasino na něj však útočilo v roce 1884 i takto: „Před pěti lety se ujal slova na německé schůzi z trojího stanoviska – jako Němec, Žid a státní úředník a za pět let se z Němce stal fanatický Čech, ze Žida křesťan a ze státního úředníka advokátní koncipient.“
21. června 1886 otevřel vlastní advokátní kancelář v domě Františka Spurného U Tří zajíců na Pernštýnském náměstí v Prostějově. Původně byl členem obecního zastupitelstva za německou stranu, ale její praktiky jej přivedly do řad národní strany a Českého politického spolku. Stal se členem stavebního výboru a jednatelem Českého politického spolku a předsedou komitétu pro zřízení Spolku pro podporu chudých žáků tkalcovské školy. Zároveň jej zajímala výstavba města, především v souvislosti s výstavbou železnice směrem do Stražiska a Konice, kde usiloval o vybudování vlečky k továrně Winterových. Dotkl se ho fakt, že většina zastupitelstva v roce 1889 neuznala vhodnost druhé podélné ulice (pozn. aut.: první ulice byla ulice Havlíčkova) vedoucí ze Sadové třídy (nyní Vápenice) kolmo na koleje Moravské západní dráhy a zřízení většího náměstí na tamějších polích.
Stross začal kriticky poukazovat na problémy hospodaření města. 30. listopadu 1888 předložil na schůzi obecního výboru několikastránkový dokument obsahující přehmaty starosty Jana Zajíčka a jeho spolupracovníků. Patřily mezi ně například překročený rozpočet na stavbu nemocnice, klientelismus, špatná evidence obecního majetku, falšování dlužních splátek, převody majetku města bez schválení obecního výboru. Poukázal také na skutečnost, že obecní účty by neměl kontrolovat úředník, ale revizní komise. Trestní oznámení bylo podáno na kontrolora Jana Glase, který stál za různými daňovými podvody. 12. listopadu 1889 byla sestavena i žaloba proti Zajíčkovi. Revizní komise byla nakonec ustavena a Jindřich Stross se stal jejím členem. Německá strana si to nenechala líbit a nachystala proti Strossovi různé excesy. Poštvala na něj místní žebráky, které posadila do jeho kanceláře a namluvila jim, že prý Stross rozdává pro ně dary po zemřelém korunním princi Rudolfovi.
Jindřich Stross se intenzivně zapojil do volební kampaně jako člen volebního výboru strany, exekutivní člen strany a právně-volební referent. Těch problémů, na které poukazoval, bylo hodně, například otázky zestátnění dědičné pošty, zpožděná výstavba kasáren a nemocnice.
Radní a komunální činitel města
Po vítězství národní strany ve volbách v roce 1892 se stal JUDr. Jindřich Stross členem obecního výboru, rady města a referentem právního odboru. Na ustavující schůzi obecního zastupitelstva konané 29. října 1892 ocenil jeho zásluhy nově zvolený starosta města Karel Vojáček slovy, „že bojoval za právo a spravedlnost“. Jindřich Stross zde mimo jiné řekl toto: „Volební procedura je jako železniční zařízení, které má sestavení vlaků I., II., III. třídy. Když je vlak sestaven, počne jízda a záleží na strojvedoucím, aby vlak šťastně k cíli přivedl. Víte, měli jsme výtečného řidiče, byl to dr. Přikryl. Jest obávati se, by nestaly se jiné pohromy zvláštní, víte, že o odvrácení jich se staral dr. Koudela. Vlak potřebuje však dostatek pasažérů – těch náš vlak měl dost, byli to naši voličové. A tomuto voličstvu volám Na zdar!“
Patřil mezi přední funkcionáře lidové strany na Moravě. Podporoval obchodní grémium a byl členem výboru Družstva pro vydávání Hlasů z Hané. 19. listopadu 1894 rezignoval na funkci předsedy českého politického spolku a do jeho vedení se dostali mladší členové Ondřej Přikryl, Václav Perek a Josef Špaček.
Byl jedním z iniciátorů zřízení českého státního gymnázia v Prostějově. Společně s Karlem Vojáčkem jednali v roce 1893 o této záležitosti na ministerstvu kultu a vyučování a na moravském místodržitelství. Povolení tehdy vydáno nebylo. Stálo to dalších pět let jednání. Povolení bylo vydáno až 21. listopadu 1898 a vyučování na gymnáziu bylo zahájeno 19. září 1899. Jindřich Stross byl také předsedou místní školní rady. Má zásluhy na vybudování jedné z nejkrásnějších ulic města – Rejskovy ulice s typickou měšťanskou architekturou z přelomu 19. a 20. století. Svůj pozemek v Havlíčkově ulici prodal justičním orgánům, které zde v roce 1903 nechaly postavit budovu okresního soudu.
Příběh židovské rodiny Strossových
Manželka Jindřicha Strosse Adéla rozená Schneiderová (*19. 11. 1861 Prostějov + 24. 8. 1942 Terezín) byla dcerou lékaře dr. Leopolda Schneidera a Karoliny rozené Buschové. V Prostějově bydleli v Sušilově ulici č. 2. Od roku 1924 žila Adéla v Praze. Její poslední bydliště je uváděno Praha- Vinohrady, Chodská ulice 1140. Hlásila se k římsko-katolickému náboženství. 6. července 1942 byla deportována do Terezína, kde zahynula. Bylo jí osmdesát let.
Strossovi měli čtyři děti. Nejstarší syn Pavel Stross, inženýr chemie a doktor techniky (*11. 5. 1881 Prostějov + po 21. 10. 1941 Lodž) byl židovského původu bez náboženského vyznání. Jako důstojník byl na vojně v Haliči, potom žil v Prostějově (Rejskova ulice 10), dále po roce 1920 v Ostravě, kdy byl ředitelem vítkovických chemických továren. Jeho manželka Olga (*21. 11. 1884 Uherské Hradiště + po 21. 10 1941 Lodž) rozená Ritteršpornová byla židovského původu. Žila v Olomouci, Prostějově, Ostravě a Praze. Poslední bydliště je uváděno Praha -Vinohrady, Šumavská 11. Odtud byli transportováni 21. října 1941 do Lodže, kde oba zahynuli. Měli dvě dcery narozené v Praze: Věru (*26. 3. 1914), malířku a Hanu (*6. 3. 1916), úřednici. Bližší údaje o nich nejsou známy. Jména Pavla a Olgy Strossových jsou symbolicky napsána na náhrobku rodiny Ritteršpornových v židovském oddělení Ústředního hřbitova v Olomouci, rovněž i jména Olžiných sester Ireny Ritteršpornové (1882–1942) a Valerie Ritteršpornové (1887–1942), které byly zavražděny v Baranoviči. V Olomouci jejich památku připomínají také kameny zmizelých u domu č. 22 na třídě Svobody.
Pavlův bratr Ludwig Stross (*4. 4. 1884 Prostějov + 7. 5. 1914 Vídeň), JUDr. působil jako právník ve Vídni. Sestra Helena (*21. 2. 1887 Prostějov- ) se provdala za Jaromíra Vávru a žila v Praze. Nejmladší Viktor Stross (*16. 1. 1890 Prostějov + 14. 4. 1912 Miláno) byl bankovním úředníkem. Žil v Praze a v Prostějově (Šafaříkova ulice 31).
JUDr. Jindřich Stross zemřel 1. srpna 1899 v Mariánských Lázních. Jeho hrobka se nacházela za jižními arkádami hřbitova (skupina VII, hrob č. 4). Uváděl ji v seznamu zasloužilých zemřelých občanů Prostějova P. František Starý v publikaci Městský hřbitov v Prostějově (Prostějov 1931). Existovala zde ještě koncem šedesátých let minulého století. Kulturní historik Bohuslav Kraus však v roce 1969 kriticky poznamenal (článek Jde o stavební ráz Prostějova, In: Štafeta, kulturně-politický časopis Prostějovska, č. 4, 1969, s. 26), „že hrobka za jižními arkádami je v rozvalinách“. Tím vlastně zanikla, což je škoda. Jindřicha Strosse ale nepřipomínají jen archivní dokumenty, dobový tisk či literatura, ale jeho práce, kterou v našem městě vykonal.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
