Byl vídeňským architektem s českými kořeny. Měnil tvář Olomouce ve stylu pozdního historismu či eklekticismu. Otevřel také kapitolu secese. Navrhl vily, činžáky a velkolepou olomouckou synagogu. Celkem navrhl sedmnáct synagog.
Narodil se 22. června 1861 v domě č. p. XXI v přerovské židovské čtvrti rodičům – mlynáři Isaku Löblu Gartnerovi a Rose rozené Galiové z Ostravy. Měl čtyři sourozence. V letech 1879–1883 studoval stavební oddělení německé průmyslovky v Brně. Potom praktikoval v různých stavebních firmách a v letech 1886–1888 studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni u Karla Hasenauera.
V roce 1888 ve Vídni založil samostatnou projekční kancelář. V polovině devadesátých let k ní přibyla pobočka v Olomouci (na náměstí Míru č. 26), kde spolupracoval se stavitelem Moritzem Fischerem.
Projektant monumentálních synagog
Navázal na starší architekty – Maxe Fleischera a Wilhelma Stiassného. Jeho synagogy jsou reprezentativní, monumentální až pompézní stavby. Vyjadřovaly snahu o kulturní asimilaci moderně orientovaného židovského měšťanstva a zároveň ukazovaly jeho rostoucí ekonomickou sílu.
Při projektování používal něco, co bylo aktuální. Honosné stavby byly prototypem moderního chrámu, kde se spojoval v syntéze byzantsko- románský styl a dvojvěžové průčelí.
Mezi typické architektonické zásady a prvky patřily: souměrnost budovy podle hlavní osy, důstojný, ale oddělený vstup mužů a žen, mohutná rozeta nad průčelím členěná mnoholistem nebo šesticípou hvězdou, věžičky s cibulovou bání, kombinace režných červených cihel a žlutobílých ploch plastických článků (ostění, říms) v omítce nebo kameni, sdružená okna v obloučkovém stylu, členění fasád slepými arkádami a obloučkovým vlysem, subtilní litinové sloupky zakončené profilovanou hlavicí nesoucí ženskou galerii, svatostánek ve formě chrámku, zvýšená část sálu (prostor pod kopulí nebo střední loď).
Je autorem synagog v Holešově, Opavě, Olomouci, Přerově, Orlové, Bohumíně, Prostějově, Kroměříži, ve Vídni, na Slovensku a Maďarsku. Většina z nich byla zničena za 2. světové války. Zachovaly se jen synagogy v Trnavě a v přestavěné podobě v Přerově a v Prostějově.
Prvním jeho projektem byla synagoga v Hlohovci (plány z roku 1890, realizace v letech 1891–1892). V roce 1960 byla asanována. Musela ustoupit stavbě silnice vedoucí k mostu nad Váhem. Zachovala se z ní jen jedna z věžiček. Nachází se na ploše tamního židovského hřbitova.
Nový též Velký templ v Prostějově, Demelova ulice 1/ 32
Jednalo se o vítězný návrh veřejné soutěže. Stavba byla realizována v letech 1903–1904 prostějovskou stavební firmou R. Konečný & J. Nedělník na místě staré barokní synagogy na okraji areálu židovské čtvrtě. Vysvěcena byla 8. září 1904.
J. Gartner ji koncipoval jako impozantní stavbu značného pohledového účinku, ovlivněnou vzorem křesťanských kostelů. Jedná se o rohovou dvou až třípodlažní halovou budovu obdélného půdorysu. Měla náznak dvou věží na vstupním severním průčelí (to zasahovalo do tehdejšího Rudolfova náměstí) a kupoli skrytou pod valbovou střechou. Nad průčelím, nad vrcholovou římsou byly desky Desatera.
Hlavní vstup zdůrazňovalo nástupní schodiště a polootevřený foyer (tento trakt včetně vestibulu je podsklepen). Obě západní nároží jsou zaoblená. Do sálu se vstupovalo od severu vestibulem s dvojicí schodišť do pater po stranách. Muži šli přímo do sálu, zatímco ženy vystoupily bočním schodištěm na galerii po třech stranách sálu.
Hlavní sál je orientován ve směru sever – jih, svatostánek (aron ha-kodeš) se tedy nacházel u jižní stěny – na vyvýšeném pódiu ve formě otevřeného chrámku přístupného dvojicí schodišť. V patře nad ním byly varhany a zpěvácký chór. Všechny lavice byly seřazeny v dlouhých řadách ke svatostánku.
V jižním traktu budovy s vlastním vchodem a schodištěm se nacházely kanceláře, místnost rabína a kantora a v patře zasedací sál. Synagoga obsahovala 300 sedadel pro muže a 298 po ženy.
Vnější vzhled dával dojem přechodného eklektického stylu mezi historismem a secesí. Výzdobné prvky interiéru – štukové ozdoby z rostlinných a geometrických ornamentů, osvětlovací tělesa, mříže a zábradlí nesly znaky umírněné secese.
V noci ze 14. na 15. června 1939 se nacisté pokusili synagogu zapálit. V roce 1940 ji úředně uzavřeli, vybavení vydrancovali a přeměnili ve skladiště oděvní firmy Hanisch & Co. V roce 1946 budovu koupila Církev československá husitská, která ji v letech 1947–1949 razantně adaptovala podle projektu olomouckého architekta Huberta Austa na Husův sbor.
Jakob Gartner projektoval také vily, činžovní a nájemní domy
Jakob Gartner projektoval výstavné budovy pro movitou velkoměstskou klientelu, především ve Vídni a v Olomouci. Společně se stavitelem Moritzem Fischerem postavil v Olomouci asi 40 nájemních domů (Masarykova ulice č. 6, 7, 9 a Vídeňská ulice č. 5, 7, 9) a skupinu šesti historizujících vil ve Vídeňské ulici č. 2, 4, 6, 8, 12.
Připomenout můžeme zvláště vilu pro sladovníka a funkcionáře židovské obce Eduarda Hamburgera (Vídeňská 2) pro sladovníka Ignáce Briesse (Vídeňská 8,v neogotickém stylu) a vilu hejčínské průmyslnické rodiny Mayů. Vrcholem je dům A. Redlicha v Pekařské ulici č. 17 postavený v neobarokním stylu.
Dalším objektem je Pöttingeum v Palackého ulici (Ústav pro vzdělávání dívek hraběte Pöttinga, neogotický styl, zde Jakob Gartner projektoval i kapli, byla to první olomoucká škola pro ženská povolání s českým vyučovacím jazykem, nyní sídlo Střední zdravotnické školy).
Jakob Gartner získal v roce 1902 čestný diplom na Mezinárodní umělecké výstavě v Záhřebu. Byl členem Spolku rakouských inženýrů a architektů.
Zemřel 15. dubna 1921 ve Vídni a byl pohřben na hřbitově ve Vídni-Döblingu.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém