Po roce 1989 je objevována a vydávána židovská literatura. Vyšly také knihy zapomenutého autora a posledního německy píšícího židovského spisovatele v českých zemích Vlastimila Artura Poláka, jehož 105. výročí narození si v těchto dnech připomínáme.
Narodil se 3. dubna 1914 v židovské osadě Ajsva v Úsově jako syn advokáta Julia de Avalose Pollaka. Příjmení si později počeštil na Polák. Předkové z otcovy strany byli rabíni a soudci, přišli ze Španělska přes Německo a Polsko, ze strany matky zase vznešení sefardové pocházející z Nizozemí. Od roku 1928 žil v Olomouci. Zde vystudoval německou obchodní akademii. Za okupace byl zatčen a poslán na nucené práce. Potom byl deportován do sběrného tábora Hagibor v Praze a nakonec byl internován v Terezíně. Jako jeden z mála úsovských Židů přežil hrůzy holocaustu. Jeho sourozenci Gerhard, Moritz, Valerie a Růžena zahynuli.
Po 2. světové válce se jako německy píšící autor židovského původu ocitl v izolaci. Tuto situaci zachytil i ve verších:
Tisíce písní,
žádná kniha v tisku.
Píši.
Až mě pak jednou
pohřbí v písku.
A já se ztiším.
Nemohl publikovat a doslova přežíval na společenském okraji. Pracoval na dráze, zpočátku jako úředník, potom jako dělník a průvodčí. V roce 1973 odešel do důchodu.
Poezii psal už od třicátých let 20. století. Za jeho života vyšla však pouze jedna básnická sbírka – Die groβe Einsamkeit – Velké osamění. Vydal ji pod pseudonymem Roman zur March v roce 1975 ve Vídni. Tvorbu vztahující se k okupaci shrnul do cyklu Stadt der schwarzen Tore – Město černých bran. Obsahuje 200 básní různého zaměření. Jsou zde lyrické verše, ódy, balady, legendy, elegie, polemické satirické skladby, ukolébavky i dokumentární verše. Nakladatelství Monse ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci vydalo v roce 2003 česko- německý výbor z Polákovy poezie pod názvem Der erloschene Leuchter – Uhaslý svícen.
V závěru svého života psal pověsti a legendy o úsovské Ajsvě. K psaní ho podnítil germanista Ludvík Václavek. Polák se opíral o vzpomínky svého otce a tety Fanny Hussové. Pověsti vyšly knižně v nakladatelství Votobia v Olomouci v roce 1996 pod názvem Bílá paní z ghetta. Druhé vydání knihy vyšlo v roce 2013 v olomouckém nakladatelství Burian a Tichák.
Najdeme zde 22 pověstí od Přemyslovců k roku 1850, kdy byly zbořeny zdi ghetta. Například pověst o prvních židech, kteří ve 13. století přišli s rabínem Jakobem ben Worms do Úsova, pověsti o starém židovském hřbitově v místech „Židovského rybníka“, o mladé ženě rabína Gazaridy proměněné v rybu, o vůdci selské vzpoury v roce 1775 Baruchu Fajvlu Franklovi či bláznivém nesmrtelném hudci Joselu z Ajsvy. Spojuje se zde židovská historie, mytologie a mystika. Takže zde najdeme i řadu zajímavostí a faktů – kabala, chasidismus, svátek radosti Šavuot , židovský masopust Purim, modlitba za zemřelé El male rachamin… Kniha obsahuje také básně, například jednu z nejkrásnějších Polákových básní Úsovská růže. Publikaci připravili Ludvík Václavek a Václav Burian. Pověsti do češtiny přeložila jeho manželka Olga Poláková.
Vlastimil Artur Polák zemřel 9. března 1990 v Olomouci a je pohřben v židovské části olomouckého Ústředního hřbitova.
Hana Bartková
Úsovští Židé v den odjezdu transportu navštívili místo starého hřbitova na Židovském rybníku, kde zmizela svého času Rút. Rozloučili se s mrtvými na novém hřbitově na návrší ghetta a cestou dolů k synagoze s bázní v srdci hleděli na její práh, zda se tam objeví Bílá paní. Plačící oči posledních ze staré AJSVY, odcházejících do nenávratna, však Bílou paní z ghetta nespatřily. Těmto – již mrtvým – neměla co zvěstovat…
Dnes žije pověst jen v mém srdci, které žije dechem minulosti a jako kyvadlo věčnosti zní a zní… „Olam habba“… Štěstí a blažený život a mír v příštím světě… až přijde Mesiáš… Nám všem a také tobě mír a vykoupení, Rút-Rivko, Bílá paní ze staré AJSVY. Šalom! Mír!
(Vlastimil Artur Polák – pověst Bílá paní z úsovského ghetta)
fota zdroj:
Vlastimil Artur Polák – fotografie převzatá z knihy Bílá paní z ghetta (Olomouc 1996)
Titul knihy V. A. Poláka Bílá paní z ghetta. Votobia Olomouc 1996.