Jeho terezínský deník je hlasem lidskosti v odcizeném světě. Egon Redlich se narodil 18. října 1916 v Olomouci (tehdy ještě samostatné obci Povel, v roce 1919 připojené k Olomouci). Otec Maxmilián (1870–1948) pocházel ze Všeminy a pracoval jako obchodní cestující, později vedl v Olomouci obchod se smíšeným zbožím. Matka Helena rozená Donathová (1871–1941) pocházela z Prostějova. Egon byl nejmladším ze šesti sourozenců, z nichž se dospělosti dožilo pět. Po vzniku Československé republiky se všichni členové rodiny přihlásili k židovskému náboženství a národnosti.
Student, sportovec a přesvědčený sionista
V Olomouci vychodil obecnou školu, potom studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Od roku 1935 studoval práva na Právnické fakultě UK v Praze. V březnu 1939 studia přerušil a odstěhoval se z Olomouce do Prahy.
Egon byl menší subtilní postavy a nosil brýle, přesto se věnoval sportu, hlavně stolnímu tenisu, lyžování a plavání. V roce 1929 vstoupil do olomoucké pobočky mládežnické organizace Makabi Hacair. Jejím cílem bylo připravit mládež na vystěhování alija) do Palestiny. Na letních táborech zastával funkci madricha. Po dosažení plnoletosti (1937) musel členství v organizaci ukončit, protože nepožádal o vystěhování do Palestiny.
Se sionistickým hnutím se však nerozešel a navázal na tyto aktivity v Praze, kde se svými přáteli (například s Willym Groagem a Alfredem Hirschem) obýval pronajatý byt v ulici Na Zderaze č. 14. Stal se vedoucí osobností sionistické organizace Hechaluc a organizoval kulturní večery a přednášky, které probíhaly v pražském bytě. Stal zástupcem ředitele a od roku 1941 ředitelem tzv. Jualky (Jugendaliaschule), jakési přípravky pro vystěhování židovské mládeže do Palestiny.
Egon Redlich byl bystrý, vzdělaný mladý muž. Byl typem židovského intelektuála levicové orientace. Oceňovány byly jeho morální kvality a pedagogické schopnosti. Nebyl nábožensky založen, ale židovství hluboce ctil jako součást národních tradic. Byl spíše racionálním agnostikem se zájmem o židovskou mystiku. Věnoval se studiu judaismu. Měl sympatie k chasidismu.
Deník Egona Redlicha z Terezína 1. 1. 1942 – 22. 10. 1944
4. prosince 1941 byl poslán transportem do Terezína, kde byl pověřen vedením oddělení péče o děti a mládež (Jugendfürsorge). O jeho terezínském pobytu podává svědectví deník objevený 14. února 1967 na půdě jednoho z domů v Terezíně. Deník vyšel knižně pod názvem (Egon Redlich Zítra jedeme, synu, pojedeme transportem) v roce 1995 v brněnském nakladatelství Doplněk za spolupráce s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Úvodní studii, poznámky a vysvětlivky zpracoval Miroslav Kryl.
Egon Redlich známý mezi přáteli jako Gonda si vedl deník od 1. ledna 1942 do 22. října 1944. Šest dnů v týdnu psal hebrejsky a v sobotu psal česky. Deník byl vydán s podporou Ministerstva kultury ČR a Židovského muzea v Praze a byl publikován se svolením Památníku Terezín. Je věnován památce židovských dětí zavražděných a umučených nacisty.
Egon Redlich v deníku zachytil osudy lidí postižených válkou. Uvádí například informace o transportech olomouckých Židů ( 4. července a 8. července 1942, mezi nimi byl jeho otec a řada přátel).
Dozvídáme se také informace o jeho práci v ghettu. Byl členem židovského vedení ghetta a především měl odpovědnost za děti a mládež. Organizoval vzdělávání dětí, výchovu v domově mládeže, řešil kázeňské přestupky. Zároveň také intervenoval za to, aby jeho příbuzní a známí mohli zůstat v Terezíně a aby nebyli transportováni. Dozvěděl se o hromadných vraždách Židů na východě, ale o hromadných vyhlazovacích plynových komorách nevěděl. Je zde zachycen obraz židovských transportů, esesácký teror, popravy i týrání a bití vězňů.
Deník je také svědectvím o jeho názorech, zájmech a osobním životě
Deník je i sondou do jeho osobního života a zájmů. Měl silné kulturní povědomí zakotvené v české, německé a židovské kultuře. Zajímal se o literaturu a byl i literárně činný. V Terezíně ho ovlivnila česká kultura. Byl stržen koncertním představením Prodané nevěsty ( 25. 11. 1942). Pod vlivem Cocteauova monodramatu Lidský hlas napsal divadelní hru Velký stín. Její text se však nezachoval. Psal také povídky. Kriticky je hodnotil spisovatel Karel Poláček. Redlich připomíná rozhovor s ním v Terezíně 21. 2. 1944 a ve svém deníku poznamenal, že se od něho může hodně přiučit.
12. září 1942 přijela transportem z Prahy do Terezína jeho snoubenka Gertruda Bäcková, se kterou o deset dnů později uzavřel sňatek (podle protektorátních zákonů byl však neplatný). V Terezíně se jim 16. března 1944 narodil syn Dan Petr Bäck.
Egon Redlich 22. října 1944 uzavřel deník tímto zápisem věnovaným svému synovi a jeho matce: „Co bude? Zítra jedeme, synu, pojedeme transportem, jako odjely desetitisíce před námi. Nezapsali jsme se do transportu jako obvykle: dali z neznámého důvodu příkaz zapsat nás. Ale nevadí, synu! Celá naše rodina už v posledních týdnech odešla, my a tvoje sestřenice jsme tu zůstali jediní. Šli tvoji strýcové, tety a také naše drahá babička. Tvoje babička, která pracovala od rána do večera pro tebe, pro nás. Zejména tys byl pro ni nejtěžším loučením. Doufejme, že se tam s ní shledáš. Zdá se, že chtějí ghetto zlikvidovat a nechat jen starce a míšence. Měli jsme nepřátele ve všech generacích. Ale v naší generaci není nepřítel jen krutý, ale i plný krutosti a nestoudnosti. Ujišťuje a nedělá to, co slíbil. Posílá malé děti pryč a jejich kočárky zůstávají zde. Rodiny se rozdělují. Jedním transportem jede otec, druhým syn, třetím matka. Zítra pojedeme, synu, také my. Kdo dá, aby doba našeho osvobození byla blízká.“
23. října 1944 byli Egon Redlich, jeho žena Gertruda a sedmiměsíční syn Dan Petr deportováni do koncentračního tábora Osvětim, kde byli 24. října 1944 zavražděni. Z celé rodiny Redlichových přežil holocaust otec Maxmilián, který byl osvobozen v Terezíně a zemřel 5. 1. 1948 v Olomouci a Egonův bratr Pavel Redlich. Ten žil na Slovensku.
„Egon Redlich má v dějinách terezínské pedagogiky, můžeme-li tohoto pojmenování užít, čestné místo. V životní zkoušce, jakou Terezín 1941–1944 představoval a jež ho čím dál více, aniž to tušil, přibližovala smrti, obstál. Ve zcela nenormálních a krutých podmínkách prokazoval organizační schopnosti, umění jednat s lidmi, pedagogický instinkt i takt a své humanistické přesvědčení,“ napsal v závěru kapitoly Redlichův deník Miroslav Kryl.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
