Gideon Brecher známý jako Gedalja ben Eliezer z Prostějova se narodil 14. ledna 1797 v Prostějově, kde získal základní židovské vzdělání. V osmi letech odešel studovat na ješivu do Ivančic, později do Mikulova. Zde studoval u vrchního zemského rabína Mordechaje Beneta. Potom působil jako soukromý učitel náboženství v židovských obcích v Rousínově a Lomnici.
V roce 1817 odešel na pozvání svého strýce do Budapešti, kde v letech 1818–1824 studoval medicínu. Byl tehdy prvním Židem z Prostějova, který studoval na vysoké škole. V roce 1824 získal titul magistra v oboru chirurgie a porodnictví. Potom se vrátil do rodného města, kde si otevřel soukromou lékařskou praxi.
V roce 1827 se oženil s Josephinou ( Hajlou) Zadekovou. Měli spolu tři syny: Aloise, (Eliezera), Adolfa (Árona) a Moritze (Mošeho). Adolf Brecher (1831–1894) působil jako lékař, překladatel, spisovatel a místopředseda Židovské obce v Olomouci.
Od roku 1831 až do své smrti působil Gideon Brecher jako lékař v nemocnici židovské obce. Nacházela se v domě číslo 15 dnešní Křížkovského ulice. Bydlel s rodinou v domě číslo 42 tehdejší Judengasse (pozn.: v místech dnešní tržnice za kostelem Povýšení sv. Kříže). V roce 1849 získal na univerzitě v Erlangenu doktorát za práci o magii a způsobech léčby.
Maskil Gideon Brecher
Výraz maskil označuje v hebrejštině velmi moudrého a osvíceného člověka a právě takovým byl Gideon Brecher
Prostějov byl v této době významným centrem haskaly (židovského osvícenství). Byla zde ješiva, Ehrenstammnova knihovna, ale také domy řady učenců, kde se setkávali členové židovské komunity a další zájemci.
Gideon Brecher se po návratu ze studií stýkal s řadou těchto osobností, mimo jiné s vedoucím ješivy Mosesem Katzem Wanefriedem. Setkávali se také v domě jeho švagra Jacoba Steinschneidera, kde diskutovali o literatuře a přijímali hebrejštinu. Od poloviny třicátých let 19. století se stal centrem schůzek Brecherův dům.
Okruh těchto učenců tvořili prostějovský rabín a pozdější rabín v Pešti Löw Schwab, učitel ve zdejší škole talmud tóra a pozdější rabín v různých uherských židovských obcích Leopold Löw, prostějovský rabín (v letech 1836–1851) a autor prací o židovské filozofii a právu Hirsch Fassel, učitel na zdejší škole talmud tóra, pozdější rabín v Novém městě nad Váhom a reformátor vzdělávání Josef Weisse, kazatel v Lipsku a ve Vídni a badatel v oblasti židovského mysticismu Adolf Jellinek a ředitel německožidovské školy v Mikulově a vydavatel díla o středověké filozofii Moritz Eisler.
Gideona Brechera zvláště zaujala Kniha Kuzari. Jejím autorem byl španělský židovský básník a filozof 12. století Jehuda ha-Levi, který zde obhajoval judaismus po stránce racionální i emocionální a nadšeně také obhajoval hebrejštinu. Kniha Kuzari byla původně psaná arabsky, následně byla přeložena do hebrejštiny.
Brecher na knize oceňoval, že se pokoušela o soulad mezi západní filozofií a rabínským judaismem, tedy mezi dvěma tradicemi, které byly často pokládány za rozporné. Napsal komentář, který v letech 1839–1840 publikoval Moše Israel Landau. Brecherovy poznámky se tak zařadily do židovské exegetické tradice. Napsal je hebrejsky. Toto nebylo však jednoduché, protože musel vytvořit neologismy pro neexistující slova. Pokusil se však oživit hebrejštinu jako jazyk filozofie a vědy. Zároveň také zdůraznil národní aspekt a přemýšlel nad současným stavem Židů, které nazývá „národem Izraelitů“.
Gideon Brecher v Prostějově využíval výtisku Kuzari od Veitha Ehrenstamma. Vlastní rozpracované dílo probíral s rabínem Hirschem Fasselem (přispěl rabínskou aprobací do druhého svazku komentáře), Josefem Weissem (přispěl do čtvrtého svazku kritickým esejem) Baruchem Schönfeldem a Efrajimem Jisraelem Blücherem (do prvního svazku připojili hebrejské básně).
Významně ho podporoval jeho synovec Moritz Steinschneider, který v roce 1839 studoval na univerzitě v Lipsku a mohl tak místo strýce navštěvovat místní knihovny a propagovat jeho komentář ve dvou zde založených německožidovských týdenících: Allgemeine Zeitung des Judenthums a Der Orient.
Brecher udržoval korespondenci s rabínem Löwem Schwabem, který v roce 1831 odešel z Prostějova do Pešti a vedl korespondenční diskusi o Knize Kuzari s italským učencem a básníkem z Padovy Samuelem Davidem Luzzatem. Jeden z Luzzatových dopisů byl otištěn ve druhém svazku Brecherova komentáře a část jejich korespondence byla publikována v roce 1846 v Kochavej Jicchak. Vydavatelem Kochavej Jicchack byl Max Emanuel Stern, který působil krátce jako učitel v Třešti a osobně poděkoval svému příteli Moritzi Steinschneiderovi za poskytnutí dopisů.
Brecherovo dílo bylo přijato kladně. Oceněna byla i jeho hebrejština. Autorem úředního osvědčení komentáře byl třebíčský rabín a významný učenec Chaim Josef Pollak.
Gideon Brecher napsal také několik vědeckých prací se sociální a náboženskou tematikou. Je také autorem řady příspěvků do vědeckých, literárních časopisů a sborníků. Pro rakouský státní aparát a městskou správu zpracovával znalecké posudky z oblasti sociální a náboženské. Část jeho díla vyšla posmrtně zásluhou syna Adolfa Brechera.
Reformátor školství a vzdělanosti
Gideon Brecher publikoval v roce 1838 řadu článků, ve kterých prohlašoval, že pro boj s náboženskou „lhostejností“ bující u mladé generace je zásadní vzdělávací reforma.
Uváděl, že tradiční náboženská výuka od zachovávání náboženských zvyklostí odvádí. Svou kritiku neomezoval jen na chedery. Varoval také před přílišným „racionalismem“ opomíjejícím skutečnost, že náboženství je především „věcí duše“. Proto tvrdil, že jakákoliv vzdělávací reforma musí najít vhodnou rovnováhu mezi racionalismem a emocemi. I zde mu byla vzorem a inspirací Kniha Kuzari.
V roce 1838 byl za schválení zdejší židovské obce přijatý do Prostějova za učitele plumlovský rodák Josef Weisse, který šest let působil v Praze, kde navázal přátelství s Brecherovým synovcem Moritzem Steinschneiderem a Leopoldem Löwem. Právě Josef Weisse sem po diskusích s G. Brecherem zavedl nové osnovy, které se lišily od tradiční výuky v chederech. Na místo mechanického memorování rabínské literatury se studenti měli učit s porozuměním hebrejskou Bibli, šabatové, sváteční a denní modlitby. Pozornost byla věnována také základům hebrejské mluvnice. Výuka talmudu nebyla v učebním plánu a byla určená jen studentům, kteří se připravovali na rabínskou dráhu.
Lékař- lidumil a významný člen židovské obce
Byl lékařem-lidumilem. Jeho pacienti oceňovali jeho vlídnost, dobrosrdečnost a obětavost. Za svou práci v době epidemie cholery za prusko-rakouské války v roce 1866 obdržel písemné poděkování prostějovského obecního zastupitelstva.
V roce 1869 založil ve svém nadačním domě v ulici Sádky č. 2 starobinec a chorobinec určený pro čtyři osoby židovské národnosti. Fungoval ještě ve 20. a 30. letech 20. století a průměrně zde žilo 12–14 židovských občanů. Potom dům sloužil jako modlitebna do roku 1973. V roce 1981 ji Židovská obec prodala křesťanským sborům.
Byl váženým občanem Židovské obce v Prostějově, členem jejího představenstva, pohřebního bratrstva (Chevra kadiša) a zastával funkci inspektora židovské školy.
Jeho památku připomínal v letech 1881–1939 v Prostějově název ulice Brecherova (Judengasse, dnešní Uprkova ulice) a nadační dům v ulici Sádky 2. Jeho dům č. 42 byl v roce 1912 přestavěn v secesní dvoupatrový dům a v sedmdesátých letech 20. století byl asanován.
Gideon Brecher zemřel 14. května 1873 v Prostějově a byl pohřben na starém židovském hřbitově. Jeho synovcem byl orientalista a bibliograf Moritz Steinschneider (1816–1907).
Zajímavé vzpomínky na něj uveřejnil prostějovský lékař a starosta Ondřej Přikryl v prvním díle knihy Z těžkých dob Prostějova. Napsal zde: „Lékař, pomenší, 70letý israelita, s vlasy česanými ke spánkům, ostře řezaných úst, nasadil si okuláry, urovnal si černou vázanku, vycházel z krámu a mířil do Židovské ulice…, vzácný lékař, vzácný člověk a milý všem, naši židé by ho nosili na rukou – jest také jejich proslaveným učencem a spisovatelem.“ Další vzpomínka patří návštěvě u holiče Antonína Wolfa: „Po odchodu dr. Brechera se zákazníci divili, že za holení nic neplatil. Platíme si šup za šup. Já ho celý rok holím, on nás celý rok zadarmo léčí. Na Nový rok si stiskneme ruce a jsme vyrovnáni.“
Z prací Gideona Brechera:
[Sepher Hakusari1167] 1.–4. Theil/ von Rabbi Jehuda über Religions-Philosphie verfaβt und von Gideon Brecher commentirt; in arabischer Sprach verfaβt von Jehudak Halevy , (Jehudah ibn Tibbon, 12. stol., Wien 1838)
Die Beschneidung der Israeliten (Wien 1845)
Das Transcendentale :Magie und magische Heilartenl im Talmud (Wien, 1850)
Die Unsterblichkeitslehre des israelitischen Volkes (Wien 1857)
Concordantiae nominum propriorum quae in libris sacris continentur, a divo patre=Ele ha-ktuvim ba-šemot/ Gideone Brecher; inchoata et ad librum Jeremia producta, finita demum a filio Adolpho Brecher; addenda et corrigenda e libro inedito Sefer ha-azamim viri erud. W. Heidenheim selegit R. K. (Francofurti ad. M., J. Kaufmann, 1876)
Adenoide Vegetationen ( Olmütz1913)
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
O Gideonu Brecherovi píšou také v Hanácké drbně
