Před sto deseti lety se v Prostějově narodila Lola Beer Ebner, žena, která proslavila izraelskou módu po celém světě a plným právem jí patří označení „první dáma izraelské módy“.
Narodila se 6. srpna 1910 v Prostějově v domě č. 14 v Brecherově ( nynější Uprkově) ulici pod jménem Carola Zwillingerová jako nejmladší z pěti sourozenců ( Charlotta, Johanna, Leopold, Otto) rodičům Alexandru Zwillingerovi a Paule rozené Friedová. Otec pracoval v oděvní firmě. Později rodiče provozovali obchod s oděvy a v židovských uličkách vetešnictví. Otec zemřel v roce 1918. Lola se i přes finanční problémy rodiny vyučila v Prostějově švadlenou. V Praze vystudovala na Uměleckoprůmyslové škole oděvní návrhářství. Maturovala v roce 1932 s výborným prospěchem.
V roce 1935 se provdala za obchodníka Josefa Beera. Žila s ním v Olomouci a pracovala jako švadlena. Na jaře roku 1939 se manželům Beerovým podařilo vystěhovat do Palestiny. Tím si zachránili život. V Palestině žili také dva její bratří Leopold (lékař) a Otto (obchodník v konfekční továrně ATA). Ostatní členové rodiny se stali obětí holocaustu. Matka a sestry Charlotta Schicková a Johanna Kohnová s rodinami byly transportovány do Terezína a zavražděny v Malém Trostinci a v Trawnikách.
V roce 1940 si otevřela v ulici Grunzberg v Tel Avivu módní krejčovský salón. V roce 1942 jej přemístila do centra města na ulici ha-Jarkon, kde fungoval až do roku 1995. „Tady ve třicátých letech se ženy oblékaly jednoduše, lidé byli většinou chudí a těžce pracovali. Když přijela Lola, začala šít tak, jak se ve svém rodném Prostějově naučila. Začaly u ní šít manželky politiků a ženy, které přijely z Německa. Ty nebyly tak chudé a byly na takový způsob oblékání zvyklé,“ vzpomínala na její začátky prostějovská rodačka Maud Beerová.
Největší úspěchy měla až po vzniku samostatného izraelského státu v roce 1948. Byla nesmírně pracovitá, sledovala módní trendy a uplatňovala i vlastní invenci. Vytvořila řadu společenských šatů, například pro manželky izraelských státníků Chajma Weizmanna, Davida Ben Guriona, Levi Eškola, Chajma Herzoga a Jicchaka Rabina. Navrhla uniformy pro ženy sloužící v armádě, na poště a u izraelských aerolinií.
V roce 1945 se podruhé provdala za obchodníka Dolfi Ebnera. Manželé Ebnerovi podporovali různé kulturní a vědecké instituce v zemi. Mezi jinými například Vysokou školu inženýrství a designu Šenkar v Ramat Gan, kde Lola vedla kurzy návrhářství. Za svoji tvorbu získala řadu izraelských a mezinárodních ocenění (například titul Rytíř umění a slova od francouzské vlády a čestný doktorát na telavivské univerzitě).
Její 100. výročí narození v roce 2010 bylo připomenuto různými akcemi v rámci Dnů pro Izrael v Olomouci. V Divadle hudby v Olomouci se konala výstava „Lola Beer Ebner – první dáma izraelské módy“ a přednáška historičky Evy Janáčkové. Stejná výstava byla prezentována v Českých centrech v Tel Avivu (březen a duben 2011) . O osudech Loly Beer Ebner byl v Izraeli také natočen film Davida Vávry a Radovana Lipuse v rámci cyklu Šumné stopy. Česká televize jej vysílala v dubnu 2013 (O Lole Beer Ebner začíná pasáž v čase 18:30).
Rodný Prostějov už Lola Beer Ebner od své emigrace nenavštívila. Co ji zde připomíná dnes? Dům č. 14 (staré č. p. 24) ve „Špalíčku“ se už bohužel nezachoval. Na stejném místě byl postaven nový dům. Její předci a příbuzní jsou pohřbeni na starém a novém židovském hřbitově. V depozitáři Muzea a galerie v Prostějově se nachází konvolut sedmi dopisů, které dostalo muzeum darem v roce 2016. Jedná se o čtyři dopisy (z první poloviny roku 1942) psané Lolou a Otto z Palestiny. Byly adresované mamince do Prostějova prostřednictvím Červeného kříže (tyto však už byly zadrženy a maminka je nedostala), dále dopisy bratra Leopolda (ze srpna 1948, února 1949) napsané do Prostějova strýci Rudolfu Friedovi. Popisuje v nich Lolino pracovní vytížení a cesty do Paříže. 26. 10. 1946 napsala dopis strýci o své cestě do Paříže.
Lola Beer Ebner zemřela 3. března 1997 v Tel Avivu ve svých sedmaosmdesáti letech a byla pohřbena na hřbitově Nachalat Jicchak.
zdroje: Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém, Wikipedie