Albert Abraham Schön se narodil 29. listopadu 1913 v Moravské Ostravě. Jeho otec Leopold Arje Schön pocházel z Uherského Brodu (*19. 6. 1882 + Kfar Saba Izrael 12. 4. 1974), matka Therese Rivka rozená Jellinek pocházela z Veselí nad Moravou (*25. 6. 1890 + 28. 11. 1974 Kfar Saba Izrael). Měl mladšího bratra Kurta Eliezera Shimu (*29. 4. 1920 + 17. 12. 2004 Izrael), který se účastnil boje proti nacismu v řadě zemí.
Do Prostějova byl Dr. Albert Schön povolán jako rabín po smrti zdejšího rabína Leopolda Goldschmieda v roce 1935. V Prostějově také učil izraelské náboženství na zdejší reálce a státním československém gymnáziu. V roce 1935 se stal členem Muzejního spolku při Národopisném a průmyslovém museu města Prostějova a Hané.
1. září 1939 v rámci akce gestapa Albrecht I. došlo k velkému zatýkání protektorátních občanů. V Prostějově bylo zatčeno jedenáct židovských rukojmí spolu s jedenácti árijskými občany. Vedle rabína dr. Alberta Schöna byli z Židů zatčeni obchodník Rudolf Klein, tovární ředitel Ondřej Somogyi, advokát dr. Robert Sonnenmark, zástupce pojišťovny a předseda židovské náboženské obce Josef Holz, obchodní cestující Alexander Donath, obchodníci Otto Grünwald, Edmund Gross, Alfred Pollak a Salomon Kleiner a lékař dr. Eugen Grossmann. Byli transportováni do sběrného tábora ve Štěpánově u Olomouce. 8. září 1939 následoval jejich převoz do Brna a odtud byli vlakem odvlečeni do koncentračního tábora v Dachau. 26. září 1939 byli naloženi do dobytčích železničních vagonů a odvezeni do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Zde si prožili hotové peklo – tělesné bití, uvazování na stromy v lese, honění poklusem v těžké práci, hladovky i plánovité hladovění, odpírání lékařského ošetření v nemoci a k tomu zpívání jednotvárných buchenwaldských písní zesměšňujících Židy. Ráno dostali jen čaj s kouskem chleba a v poledne čaj s kouskem chleba a margarín. To vše samozřejmě podlamovalo jejich zdraví.
V roce 1940 byl rabín Albert Schön propuštěn z Buchenwaldu, vrátil se do Prostějova, odkud byl povolán jako vrchní rabín do Brna. Zde se také oženil. Manželka Eva Schön rozená Nassau (*25. 8. 1924 Pohořelice + říjen 1944 Osvětim), byla dcerou lékaře a stala se obětí holocaustu.
Z Brna byl Albert Schön transportem Af č. 868 odvlečen 31. března 1942 do Terezína a odtud transportem El č. 1403 29. září 1944 do Osvětimi, kde zahynul. Tuto informaci uvádí web holocaustu. Vojtěch Janoušek ve svém článku Likvidace prostějovských Židů po roce 1939 (In: Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, č. 2, 1991, str. 24) uvádí, že byl z Osvětimi odsunut a mučen v koncentračním táboře ve Warnbrunnu (v Meklenbursku) v březnu 1945 a tam zemřel. Tuto informaci uvedl Jaroslav Klenovský v publikaci Židovské město v Prostějově (Brno-Prostějov 1997, str. 13), stejně tak ji najdeme i v publikaci 100 let Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově, almanach ke 100. výročí založení gymnázia (Prostějov 1999, str. 26). Jiný údaj najdeme v genealogické databázi GENI – uvádí se zde, že zahynul 22. dubna 1943 v Osvětimi.
Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce ve vestibulu Gymnázia Jiřího Wolkera připomínající oběti nacistické okupace z řad žáků a profesorů gymnázia. Pamětní deska byla odhalena 26. června 1949 k 50. výročí založení školy.
Takto na rabína Alberta Schöna vzpomínala v knize „Co oheň nespálil“ prostějovská rodačka a přeživší holocaustu Maud Beerová: „Po panu rabínu Goldschmiedovi přišel do Prostějova teprve čtyřiadvacetiletý (pozn. aut.: měl dvaadvacet let) rabín Albert Schön. Přes své mládí byl moudrý, vzdělaný, vážný – tak se osvědčil, že ho z naší neveliké obce povolali do Brna, kde působil až do transportu. Za svého působení v Prostějově se přátelil s mým tatínkem, chodil k nám, rozmlouvali o náboženství, judaismu, sionismu. V Terezíně byl pan rabín Schön při pohřbu mého tatínka.“
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
„Šťastně a vítejte“
Níže uvedené dojemné přání namaloval umělec Leo Haas (1908-1983) na počest manželství Alberta Schöna.
Schön se narodil v Ostravě na Moravě. Před válkou studoval rabinát a na vysoké škole také filozofii. Koncem třicátých let působil jako rabín v Prostějově, od roku 1940 v Brně, odkud byl v březnu 1942 deportován do Terezína.
Dne 29.9.1944 byl deportován do Osvětimi a zavražděn.
Toto přání je určeno k Albertovu svatebnímu dni a datum na něm uvedené je pravděpodobně datem svatby. Na vozíku se objevují první písmena ženichových jmen. Jeden z nich je A (Albert) a druhý E (pravděpodobně jméno nevěsty, tedy Evy).
Albertův otec Leopold a matka Tereza přežili a emigrovali do Izraele a byli to oni, kdo přenesli přání do Jad Vašem.
zdroj: Psaní a nezapomínání: Nemožné milostné příběhy ve stínu holokaustu – Xnet (ynet.co.il)