Hugo Traub se narodil 18. dubna 1879 v Čáslavi v židovské rodině Isaka Trauba a Marie Schulhofové. V Čáslavi vystudoval nižší gymnázium, vyšší třídy studoval na gymnáziu v Praze-Smíchově, kde maturoval. Potom následovala studia oboru dějepis a zeměpis na Filozofické fakultě UK v Praze. Promoval 27. 3. 1905.
Jeho prvním učitelským působištěm bylo první české gymnázium v Brně. Ve školním roce 1906–1907 učil na klasickém gymnáziu v Prostějově. V Prostějově sice působil krátce, ale učinil zde výraznou stopu. Jeho medailóny obsahují také almanachy gymnázia. Pedagog, básník a vlastivědný publicista Karel Pittich (1889–1968) o něm uvedl: „ Mistrně přednášel těžkou látku 19. století, měl aristokratické, jemné vychování.“ Prostějovský rodák a historik Josef Polišenský (1915–2001) znal Traubovy práce už jako student zdejší reálky. Byl jeho oblíbeným historikem, oceňoval jej jako popularizátora dějin a politického historika.
Hugo Traub se z Prostějova vrátil do Brna. Další jeho životní a profesní osudy jsou spjaté s tímto městem. Téměř čtyři desetiletí působil jako středoškolský profesor na Státním reálném gymnáziu v Křenové ulici. Učil také na konzervatoři a v letech 1930–1939 byl honorovaným docentem na české brněnské technice.
V prosinci 1907 se v Praze oženil s Elou Oplatkovou. Syn Jiří Traub byl právníkem. Jeho manželka Věra (rozená Lišková), literární historička, zahynula při bombardování Brna 20. 11.1944.
PhDr. Hugo Traub byl skvělým řečníkem, znamenitým učitelem a pilným historikem a badatelem. Patří k předním moravským historikům. Zaměřoval se na politické dějiny 19. století, především na dobu pobřeznovou. K dějinám roku 1848 otiskl řadu příspěvků v odborných časopisech. Pozornost věnoval také 60. a 70. letům 19. století. Významná je jeho studie Poslední český pokus o vyrovnání s Rakouskem roku 1871, která obdržela Cenu města Prahy. Také hodně čerpal z pozůstalosti hrabat Richarda a Egberta Belcrediových. Z českých politiků se zaměřil na osobnosti Františka Ladislava Riegera, Eduarda Grégra, Karla Sladkovského, hraběte Václava Kounice, knížete Rudolfa Thurn-Taxise. Jeho práce byly zaměřeny spíše k popularizaci dějin a kladně hodnoceny jsou zvláště vydané edice korespondence a parlamentních projevů. Byl také autorem učebnic dějepisu pro gymnázia, reálná gymnázia a učebnic občanské výchovy.
Byl jednatelem Matice moravské. Působil v Moravské muzejní společnosti jako redaktor Časopisu Moravského zemského muzea. Od roku 1928 byl členem Sokola Brno I. Také přednášel pro veřejnost.
V dubnu 1939 byl pro svůj židovský původ ze školství propuštěn a poslán do důchodu. 29. 3. 1942 byl s manželkou transportem Ae-400 převezen z Brna do Terezína a odtud 27. 4. 1942 transportem Aq-772 do Izbice ve východním Polsku, kde byl umučen.
Památku Hugo Trauba připomíná v Brně název ulice, pamětní desky a od 19. 7. 2013 také stolperstein před vchodem do domu v Čápkově ulici č. 5.
Hana Bartková
Z prací Hugo Trauba:
Události roku 1848 se zřetelem k zemím habsburským. Telč, E. Šolc 1905.
Velká revoluce francouzská. Telč, E. Šolc 1908.
Dějiny Matice moravské k šedesátinám jejím. Brno 1911.
Pokus Fričův o návrat do vlasti r. 1871. Brno, vl. nákladem 1914.
Dějiny 19. století. Brno, A. M. Píša 1921.
Bouřlivý rok 1848 v Evropě. Brno, S. Kočí 1928.
F. L. Rieger. Praha, F. Topič 1923.
Řeči dr. F. L. Riegera I. Brno, S. Kočí 1923.
F. L. Rieger. Výbor z řečí. Praha, J. Otto 1928.
František Palacký. Praha, F. Topič 1924.
Karel Havlíček Borovský. Praha, F. Topič (1919, 1925)
Květnové spiknutí v Čechách roku 1849. Praha, Šolc a Šimáček 1929.
Ohlas květnových událostí vídeňských 1848 na Moravě. Praha, vl. nákladem 1930.
Červencová revoluce francouzská a její ohlas po světě. Praha, Šolc a Šimáček 1932.
Obrazové přílohy:
– Fotografie Hugo Trauba. Zdroj: databáze obětí holocaust.cz––
– Stolperstein. Zdroj: Wikipedia.