Před osmdesáti lety zahynula v Malém Trostinci rodina tiskaře Otto Jahody

ukázka inzerátu O. Jahody (Deutsche Stimmen 1924,1930)

Ignác Rottberger –  Nathan Pollak  – Otto Jahoda – tato tři jména představují v prostějovském židovském tiskařství pojem a zároveň i jakousi spojnici. Jednalo se o stejný závod, který měnil  majitele (1862 – I. Rottberger, 1894 – N. Pollak, 1922 ­– O. Jahoda). Posledním majitelem byl Otto Jahoda (*29. 10. 1890 Přerov). Pocházel z tiskařské rodiny z Přerova, kde vystudoval gymnázium a vyučil se knihtiskařem.

V letech 1911–1918 vykonával vojenskou službu. Poté ještě do září roku 1919 sloužil v armádě. Od října 1919 do července 1922 pracoval jako korektor v Národní knihtiskárně Kramář a Procházka v Olomouci. Osvojil si zde cenné vědomosti a schopnosti potřebné pro vedení živnosti. V září 1922 se zasnoubil s dcerou prostějovského tiskaře Nathana Pollaka (1863–1922) Rosou. Pollak ze zdravotních důvodů složil v červenci 1922 tiskařskou koncesi a 21. října 1922 zemřel.

Tiskárnu provozovala vdova Hermína Pollaková a vedoucím ustanovila Otto Jahodu. Žádost podpořilo grémium knihtiskařů v Olomouci a městské zastupitelstvo v Prostějově hlavně proto, že se nezvyšoval počet tiskáren ve městě a Otto Jahoda přebíral zavedený podnik. Hermína Pollaková složila živnost a poté ji zcela převzal Otto Jahoda. Knihtiskařská koncese mu byla povolena 25. dubna 1923.

Tiskárna se nacházela na stejném místě – ve dvoře domu na Wilsonově náměstí č. 9. Od roku 1933 byla v domě č. 8 na Masarykově náměstí. Podnik nabízel výrobu razítek. Další zakázky tvořily reklamy, vizitky, letáky, formuláře. Tiskly se zde také noviny Deutsche Stimmen aus Mähren a právě v době, kdy noviny spadaly pod Pollakovu a Jahodovu redakci, zde vycházela různá oznámení židovské obce, například o konání bohoslužeb v době svátků, dále zprávy židovských spolků, především sportovního klubu Makabi a informace o kulturních akcích židovské komunity. Tiskárna nabízela k prodeji židovské novoroční pohlednice. Tiskly se také práce v češtině.

Otto Jahoda se v roce 1939 pokusil o záchranu firmy prodejem Janu Dokoupilovi z Brna. Protože úřad oberlandrátu v Prostějově však tuto transakci do dubna 1940 neschválil, provozoval zatím O. Jahoda živnost nadále. Byl sem však přidělen treuhänder Franz Ungar z Prostějova. Ten však byl 1. dubna 1941 odvolán. Otto Jahoda musel složit knihtiskařskou koncesi 21. května 1941.

S manželkou Růženou Jahodovou rozenou Pollakovou (*18. 1. 1904) měli dvě děti: dceru Evu (*2. 12. 1931) a syna Jiřího (*25. 11. 1937). Eva Jahodová byla věkem blízká prostějovské rodačce Maud Beerové. Společně navštěvovaly kroužek Hnutí mládeže.

V knize Co oheň nespálil napsala: „Zasněná holčička s obrovskýma hnědýma očima. Měla malého bratříčka Jiříčka. V duchu vidím paní Jahodovou, vždy udřenou a spěchající, tlačící kočárek s Jiříčkem, Evička pomalu za nimi. Pan Jahoda se zdál být milý a hodný pán. Někdy po práci sedával v kavárně na náměstíčku vedle synagogy. Eva byla uzavřená, stydlivá, mlčenlivá; Bůh ví, co se dělo za těma zasněnýma očima.“

Celá rodina knihtiskaře Otto Jahody byla deportována 30. června 1942 do Terezína a odtud 14. července 1942 do Malého Trostince, kde zahynula. Evě bylo jedenáct let a jejímu bratříčkovi necelých pět let.

Na tuto tragickou událost nezapomínáme.

Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém