Robert Sonnenmark se narodil se 21. března 1888 v židovské rodině v rakouském Hohenau. S manželkou Martou rozenou Huberovou se usadil v Prostějově, kde měl v domě číslo 23 v ulici Vápenice advokátní kancelář. Advokátní praxi zde do roku1925 provozoval společně s JUDr. Gustavem Zweigem.
Bydlel s rodinou v domě v Komenského ulici č. 24, později v Jeronýmově ulici č. 9 ( nyní Aloise Krále). Měli dvě děti: syna Petra (*1926) a dceru Mirjam (*1932).
Patřil k významným prostějovským židovským politickým činitelům. Po čtyři volební období byl zastupitelem města a členem rady ( v letech 1924–1928, 1929–1932, 1933–1935, 1937–1939) .
Zpočátku kandidoval za Židovskou národní stranu, ve volbách v roce 1936 za Spojené židovské strany. Jako radní měl na starosti referát komunikací a železnic a později právní referát magistrátu. Od roku 1936 byl také členem komise pro postavení Masarykova pomníku v Prostějově. Byl členem správní rady – Spojené továrny na oděvy, akciová společnost ( Vereinigte Kleiderfabrik, náměstek Gustav Steger, sídlo: Sladkovského ulice č. 14, od roku 1936 Olomoucká č. 5,7,9).
JUDr. Robert Sonnenmark byl členem výboru zdejší židovské obce a předsedou spolku Místní skupina sionistická. 17. února 1939 jako zástupce Židovské obce jednal s vedením města ohledně prodeje starého židovského hřbitova v Prostějově. Židovská komunita prodej odmítla z náboženských důvodů.
V dubnu 1939 mu sdělil starosta města Jan Sedláček skutečnost, že z příkazu gestapa se nesmí jako člen židovského původu účastnit schůzí zastupitelstva, rady a dalších orgánů města a byla mu udělena „dovolená na dobu neurčitou“.
Robert Sonnenmark byl zatčen jako člen vedení prostějovské Židovské obce 1. září 1939 v rámci zatýkací akce gestapa v protektorátu – Albrecht I. (celkem bylo zatčeno 22 Prostějovanů, z toho 11 Židů – mezi nimi členové židovské obce, advokáti, lékaři, obchodníci, továrníci). Byl odvezen do sběrného tábora ve Štěpánově u Olomouce. Ten se nacházel v objektu administrativní budovy bývalých železáren. 8. září 1939 byl odtud autobusem státních drah odvezen do Brna a následně vlakem do koncentračního tábora v Dachau. 26. září 1939 byl naložen do dobytčího vagonu a deportován do koncentračního tábora v Buchenwaldu.
Podle vzpomínek jeho spoluvězně, prostějovského středoškolského profesora a regionálního historika Vojtěcha Janouška si zde prožil hotové peklo. „Tělesné bití, odstřelování při překračování demarkační čáry na pracovištích, uvazování na stromy, honění poklusem v těžké práci, hladovky trvající i několik dnů, plánovité hladovění, které mělo za následek pokles váhy, u některých až pod 50 kg, odpírání lékařského ošetření v nemoci, zpívání jednotvárných buchenwaldských písní zesměšňujících Židy. Židé jako ostatní dostali jen ráno čaj s kouskem chleba, v poledne čaj s kouskem chleba a margarín, a to ne vždy. To vše podlamovalo zdraví židů, tělesně chřadli a umírali. Duševně se však statečně drželi. Ačkoliv některým esesáci denně bitím zkrvavili hlavy, nepodlehli depresi z beznadějné budoucnosti a nezoufali si,“ uvedl Vojtěch Janoušek.
Od roku 1942 byl vězněn v Osvětimi, kde byl 25. listopadu 1942 v Osvětimi-Březince popraven. Manželka Marta a dcera Mirjam byly 8. července 1942 deportovány do Terezína a odtud do Osvětimi, kde byly 19. října 1944 zavražděny.
Z rodiny se zachránil jen syn Petr Ruben Sonnenmark, který se v říjnu 1939 odstěhoval do Palestiny. Žil v Tel Avivu a potom v USA (Boca Raton na Floridě, kde 22. listopadu 2010 zemřel).
Jméno Roberta Sonnenmarka je připomenuto na pamětní desce v přízemí prostějovské radnice. 1. července 2021 byly za něj a jeho rodinu položeny kameny zmizelých u domu č. 7 v Kollárově ulici, tedy k poslední adrese – místu, odkud Marta a Mirjam odcházely do transportu.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém