Nejzávažnějším průvodním jevem Heydrichova panování v protektorátě byla příprava a nakonec realizace plánu na likvidaci židovského obyvatelstva, která v Prostějově vrcholila na přelomu června a července 1942.
Po diskriminačních opatřeních, postavení mimo zákon, izolaci a arizaci majetku přistoupily nacistické úřady k tomu nejhoršímu – k deportaci protektorátních Židů napřed do terezínského ghetta a odtud do likvidačních míst a táborů. Toto „řešení“ bylo schváleno 20. ledna 1942 na konferenci vysokých představitelů nacistického Německa ve Wannsee u Berlína.
Ve dnech 23. června, 27. června, 1. července a 5. července odešli prostějovští Židé včetně dětí ze svých domovů s čísly na krku a povinnými zavazadly do 50 kilogramů na vlakové nádraží a odtud transporty do Olomouce, kde byli shromážděni ve škole v Hálkově ulici. Připojili se k nim obyvatelé židovského původu z Přerovska, Olomoucka, Kojetínska, Šternberska, a Litovelska.
Následně byli deportováni transporty označenými AAf (26. června 1942), AAg (30. června 1942), AAm (4. července 1942) a AAo (8. července 1942) do Terezína a odtud do koncentračních a vyhlazovacích táborů v Malém Trostinci, Baranoviči, Osvětimi, Treblince, Raasici a dalších. Z Prostějova bylo deportováno celkem 1259 osob. Většina z nich byla kvůli svému původu zavražděna. Stali se oběťmi největší genocidy 20. století. Domů se vrátilo 109 osob.
Jedna z přeživších, prostějovská rodačka (tehdy třináctiletá) Maud Beerová rozená Stecklmacherová, o tom napsala ve vzpomínkové knize Co oheň nespálil: „Byl to nádherný letní den, nebe modré, sluníčko svítí. V napěchovaných tmavých dobytčákách jedeme do Terezína – uprostřed kýbl místo záchodu. To se stalo naší náboženské obci – všem těm dobrým, úctyhodným lidem. Byla jsem ve vagonu se svojí rodinou, ale celou cestu jsem byla sama se svými myšlenkami, pocity, steskem po Hermannovi, který odjel předešlým transportem, nevím, zda se ještě kdy setkáme. Našla jsem malinkou dírku ve stěně vagonu a tou se dívám na nádherný letní den venku a moc závidím árijským dětem, koupajícím se v řece, kterou míjíme cestou do Terezína.“
Na tyto tragické události v Prostějově nezapomínáme. Připomíná je pamětní deska obětem holocaustu instalovaná na nástupišti hlavního vlakového nádraží 1. července 2018. V ulicích města bylo uloženo již 53 kamenů zmizelých – stolpersteinů. Od roku 2019 probíhá čtení jmen obětí holocaustu ve veřejném prostoru Jom ha-šoa. Smutné seznamy zavražděných židovských rodin najdeme na zdi obřadní síně nového židovského hřbitova v Prostějově a v Pinkasově synagoze v Praze. 80. výročí židovských transportů připomněl také kulturní festival Chayim 5782/2022 aneb 4 dny pro Hanácký Jeruzalém konaný ve dnech 26. – 29. května 2022 v Prostějově.
Tato událost je pro nás mementem, poučením z historie a zároveň i výzvou k boji proti všem projevům antisemitismu, rasismu, fašismu, proti jakékoliv nenávisti vůči člověku a diskriminaci.
Hana Bartková, kronikářka města a členka spolku Hanácký Jeruzalém