Byl synem prostějovského továrníka a mecenáše Veitha Ehrenstamma a zároveň se zachoval z jeho hrobu zajímavý artefakt – váza se symbolem Urobora.
Leopold Ehrenstamm se narodil 28. února 1801 v rodině prostějovského podnikatele, armádního dodavatele a pozdějšího továrníka Veitha Ehrenstamma (1763 – 15. 10. 1827) a jeho manželky Pauliny (Zipory) rozené Schreiberové. Byla dcerou Veithova obchodního partnera a pravděpodobně nejbohatšího Žida této doby Arona Schreibera.
Jeho otec Veith Ehrenstamm byl zakladatelem první prostějovské továrny na výrobu sukna nacházející se na rohu tehdejší ulice Vrahovická (dnes Svatoplukova) a Újezd. V tomto rozsáhlém továrním komplexu také s rodinou bydlel. S rodinou Ehrestammmovou se také spjatý dům č. 20 v Uprkově ulici, který byl prvním dvouposchoďovým domem postaveným v ghettu.
Veith byl člověk nesmírně vzdělaný, znalec tóry a haskaly. Vlastnil rozsáhlou knihovnu. Věnoval se také charitativní činnosti. Dům v Demelově ulici č. 6 věnoval nadaci, která zajišťovala vzdělání chudých židovských dětí.
Podporoval židovský špitál a různé spolky. Továrnu po jeho smrti zdědili synové Jakob, Adolf a Samuel, kteří ji v roce 1833 svým špatným hospodařením přivedli do konkurzu a zkrachovali. V roce 1841 tak dům v Uprkově ulici a továrna již měly jiné majitele.
Leopold Ehrenstamm měl několik sourozenců. Známe je jménem. Starší byli: Naneta (Chaja, Cheile) provdaná Steinschneiderová, Krendl, Simon, Terezie (Rebeka, Ribka) provdaná Pollaková, Marie, Jakob a mladší Adolf, Samuel a Fany. Dostalo se mu výborného vzdělání, například od kandidáta rabínství M. Sterna.
Jeho manželka Karolína (1810–1873) pocházela z Břeclavi a byla dcerou tamního významného cukrovarnického podnikatele Löbla Kuffnera. Měli dceru Terezii, která podle závěti otce z 12. 12. 1833 zdědila jednu čtvrtinu domu v Uprkově ulici č. 20. Další podíly patřily Jakobovi, Adolfovi a Samuelovi.
Leopold zemřel náhle ve svých dvaatřiceti letech 8. února 1833, tedy pět let po smrti otce. Byl pohřben naproti honosné tumby otce. Jeho hrob se nacházel na starém židovském hřbitově, v levé části od vstupní brány v dnešní Lidické ulici (nejvýchodnější část hřbitova). Máme jej zobrazen už jen na starých fotografiích.
Přesto se zachoval na Leopolda Ehrenstamma ještě jeden zajímavý umělecký artefakt. Je uložen ve sbírkách Muzea a galerie v Prostějově. Jedná se o litinovou vázu s drapérií a hadem Uroborem. Funerální symbol Uroboros – tedy stočený had, který požírá sám sebe, přesněji řečeno svůj vlastní ocas, je zvláštní symbol. Prochází řadou kultur starověku až do křesťanského středověku. Setkáváme se s ním u Aztéků, Číňanů, Japonců, Egypťanů, Řeků. Pro Židy ale není typický a vyskytuje se zřídka.
Právě proto se kolem něho vyskytuje řada otazníků. Badatelé a odborníci se domnívají, že je symbolem věčnosti, nekonečna. Jiní zase v něm vidí příchod mesiáše. Tomu například odpovídá i skutečnost, že gematrie slova had a mesiáš v hebrejštině je shodná. Další jej pokládají za znamení nějaké sekty či příslušnost k určité komunitě.
Symbol také časem měnil svůj význam a formu – od sebepožírače až po zkratku probodnutou šípem. Bližší vysvětlení by zřejmě poskytl text epitafu či další data a jména, což se v našem případě nezachovalo. Některá židovská symbolika tak pro nás zůstane tajemstvím. Stejně je to i se symbolem Urobora.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém