Architekt, designér, světoobčan a teoretik Adolf Loos (1870–1933) je považován za významného průkopníka moderní architektury. Mezi jeho zákazníky patřili umělci, jako například Tristan Tzara a Josephine Baker a jeho nejbližší přátelé Peter Altenberg, Arnold Schönberg a Karl Kraus. Jeho žáci Rudolf Schindler, Richard Neutra, Heinrich Kulka, Jacques Groag, Giuseppe De Finetti a Zlatko Neumann ovlivnili architekturu v Evropě, USA a na Novém Zélandu.
Adolf Loos – klasik moderní architektury
Adolf Loos nebyl židovského původu, ale se členy židovské komunity měl hojné kontakty. Byla jimi většina jeho přátel, klientů, asistentů a třetí manželka Claire Beck. Narodil se 10. prosince 1870 v Brně, v Kounicově ulici 4 (dříve Hřbitovní 22) v česko-německé rodině kamenosochaře Adolfa Loose a Marie Hertlové. Rodný dům se nezachoval. Na jeho místě se dnes nachází hotel Continental. V Drážďanech absolvoval studia architektury. Výrazně jej ovlivnil pobyt v USA. Po návratu do Vídně v roce 1896 začal pracovat na různých projektech. Základním principem jeho staveb byl prostorový plán – Raumplan. Místnosti jsou kaskádovitě rozvrstvené, patra se vzájemně prolínají a místnosti spolu souvisejí. Základem domu je obytná hala a kolem ní jsou prostory různých výšek. Loos směřoval pozornost obyvatel dovnitř domu. Říkával, že gentleman se z okna nedívá. Dokonce otáčel pohovky tak, aby lidé seděli zády k oknu.
Navrhl, postavil a přebudoval kolem stovky bytů a domů. Projektoval řadu škol, vládních budov, obchodních domů a kaváren. Jeho díla najdeme ve Vídni, Paříži či u Ženevského jezera. V českých zemích vytvořil přes třicet budov a interiérů. Patří mezi ně například Müllerova vila v Praze-Střešovicích pro ředitele stavební firmy Müller & Kapsa dr. Františka Müllera, Winternitzova vila v Praze-Smíchově (pro právníka Josefa Winternitze), soubor domů a bytů v Plzni pro významné židovské podnikatelské rodiny (dům Brummelových, Semlerových, Krausových a Vogelových), dále vila pro Viktora Bauera v Hrušovanech a Bauerův zámeček na brněnském výstavišti.
Olomoucké a prostějovské stopy Adolfa Loose
V Olomouci najdeme jedinečnou stavbu v duchu loosovské architektury od Loosova žáka Paula Engelmanna. Jedná se o vilu pro úředníka Vladimíra Müllera (Černochova ulice 6, Letná, 1928). Olomoucký rodák židovského původu Paul Engelmann (1891–1965) byl absolventem Loosových architektonických kursů ve Vídni. Žil střídavě ve Vídni a v Olomouci. Krátce byl tajemníkem spisovatele a novináře Karla Krause. Byl přesvědčeným sionistou a po smrti své matky se v roce 1934 vystěhoval do Palestiny, kde působil jako architekt a designér. Zemřel v roce 1965 v Tel Avivu.
Prostá kubistická stavba s bílou omítkou vychází z loosovského pojetí architektury a Raumplanu. Jednalo se o středně velký obytný dům. Místo železobetonových prvků uplatnil vyzděné konstrukce. Centrální obytná hala je rozdělená podle provozu do tří sekcí – komunikační, obytné a jídelní. Zachovaly se i různé detaily dřívějších doplňků, například vestavěné lavice, niky, schodiště v kombinaci mořeného dřeva a bílých nátěrů. Objekt prošel v letech 2016–2019 komplexní památkovou obnovou.
Společně s Loosem navrhl vilu pro drážního inspektora Hermanna Konstandta v Olomouci (1916–1919). Tato však nebyla realizována. Dům pro Ellinor Ruth Goldmannovou od Engelmanna byl později necitlivě přestavěn. Připomenout můžeme i Engelmannovy kulturní aktivity, především kulturní schůzky židovských intelektuálů v domě na Mořickém náměstí, jeho vazby na prostějovskou rodinu Brecherových či na dramatika Maxe Zweiga. Paul Engelmann také zprostředkoval v roce 1913 v Olomouci Loosovu přednášku.
S Olomoucí je spjatý další Loosův žák, vídeňský rodák, pozdější profesor filozofie v Cambridgi Ludwig Wittgenstein (1889–1951), který v Olomouci v roce 1916 absolvoval důstojnickou dělostřeleckou školu a v diskusích s Paulem Engelmannem vznikl jeho jedinečný Tractatus Logico-philosophicus.
Znalkyní Loosova díla byla prostějovská rodačka a kunsthistorička žijící od roku 1968 ve Vídni Věra Běhalová (1922–2010). Ve druhé polovině šedesátých let se věnovala výzkumu Loosových domů v Plzni. Nechala je zdokumentovat a prohlásit za kulturní památky. Tímto je zachránila před zničením, neboť Loosova tvorba byla vnímána jako buržoazní a nehodnotná. Je také autorkou řady studií, například o vile Karma v Clarens u Ženevského jezera či studie Die Wohnungen von Adolf Loos Pilsen (In: Adolf Loos 1870–1933, Berlin 1983).
Loosovým žákem a nejbližším spolupracovníkem byl náš krajan, rodák z Litovle, architekt Heinrich Kulka (1900–1971), který dokončil některé Loosovy projekty. V loosovském stylu navrhl budovy v Jablonci, Hradci Králové a Hronově. Před 2. světovou válkou emigroval do Velké Británie a následně na Nový Zéland, kde pracoval a tvořil až do své smrti.
A ještě jednu zajímavou stopu Loosových v našem regionu máme. Jedná se o ústřední pomník bitvy u Tovačova (15. 7. 1866) ležící u silnice mezi Tovačovem a Dubem nad Moravou pořízený v roce 1867 Moravským spolkem podporovacím. Zhotovila jej brněnská kamenická firma Adolfa Loose podle návrhu sochaře Jana Eduarda Tomoly z Rousínova.
Odkaz významného architekta je stále živý a inspirující
Adolf Loos měl československé státní občanství a v roce 1930 dostal čestný důchod. Bohužel mu nevyšel plán učit na AVU v Praze nebo Brně. Byl třikrát ženatý s mnohem mladšími ženami (Karolina Obertimfler, Elsie Altmann, Claire Beck). Dvě z nich o něm napsaly vzpomínkové knihy ( Elsie Altmann: Můj život a Adolf Loos; Claire Beck-Loos: Adolf Loos, privátní portrét). Obě knihy vyšly i česky. Zvláště je zajímavá kniha od Claire Beck- Loos (1904–1942), fotografky, pocházející z významné plzeňské podnikatelské rodiny. Stala se obětí holocaustu a zahynula v Rize. Její vzpomínky se podobají momentkám z rodinného alba a představují slavného architekta a jeho dobu poněkud netradičním způsobem a to i s humorem.
Adolf Loos prožil poslední léta svého života ve společenské izolaci, chudobě a nemoci. Zemřel ve svých dvaašedesáti letech 23. srpna 1933 v soukromém sanatoriu Dr. Schwarzwalda ve Vídni-Kalksburgu. Byl pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídni. Na jeho hrobě je náhrobek podle vlastního návrhu. Byl zde osazen v roce 1935.
Loosovo dílo je zprostředkováváno a objevováno. Mnohé jeho realizace jsou veřejně přístupné v podobě prohlídkových okruhů. V Plzni tento okruh zahrnuje celkem 15 místností. Řadu podnětů a námětů poskytl také rok 2020 – Rok Adolfa Loose pořádaný Národním památkovým ústavem k 150. výročí narození. V Brně se konala velká výstava a vyšel také katalog „Evropan Adolf Loos. Nejen brněnské stopy.“
V Brně jeho památku připomínají dvě díla nedaleko rodného domu – pamětní deska z roku 1968 (autoři Jiří Marek, Bohuslav Fuchs) u vstupu do hotelu Continental a pomník Adolfa Loose (akademický sochař Oldřich Morys, architekt Jaroslav Sedlák) představující jakýsi negativ – otisk vídeňského hřbitovního náhrobku, tedy propojení Brna a Vídně i Loosův Raumplan. Byl instalován nedaleko rodného domu v květnu 2020 k Loosovu výročí a jméno je večer podsvícené.
Národní technické muzeum v Praze spustilo projekt: Poslední dům Adolfa Loose. 23. května letošního roku proběhl slavnostní poklep na základní trám domu. Jedná se o nerealizovaný návrh vily pro Evu Müllerovou, který se zachoval v podobě architektonické studie z roku 1932. Dřevostavba ve formě makety jako Raumplan bude vybudována do roku 2025. V Praze na Letné tak vyroste další dům Adolfa Loose.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
