V loňském roce také za něj uložil spolek Hanácký Jeruzalém kámen zmizelých. Vasil Kaprálek Škrach se narodil 14. června 1891 v Prostějově v rodině vlasteneckého advokáta Josefa Škracha a jeho manželky učitelky a kulturní činitelky Marie Škrachové rozené Hořínkové. Vyrůstal v intelektuální rodině společně smladšími sourozenci Pavlou a Jiřím, pozdějším známým prostějovským advokátem a hudebníkem.
Jméno Vasil mu dala babička, rusofilka. Kaprálek bylo rodné příjmení jeho manželky Emy, středoškolské profesorky a překladatelky.
Ovlivnilo jej kulturní ovzduší tehdejšího Prostějova. Četl články a studie T. G. Masaryka, v roce 1910 navštívil přednášku filozofa Františka Krejčího o mravouce, přátelil se se spolužákem, pozdějším psychologem a pedagogem Janem Uhrem.
Po maturitě na gymnáziu studoval v letech 1910–1914 klasickou filologii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze. Byl činný ve studentské organizaci České strany pokrokové a redigoval její Studentskou revui. Byl také členem sociologické sekce Svazu českého studentstva. Jeho filozofické názory ovlivnili František Krejčí, Emanuel Rádl a T. G. Masaryk.
Masaryka poznal už v prvním ročníku na přednáškách z noetiky a také se s ním seznámil osobně. Mohl studovat v jeho knihovně a Masarykovu rodinu navštěvoval i v době Masarykovy emigrace. V letech 1. světové války sloužil Škrach v rakousko-uherské armádě. V dubnu 1919 jej Masaryk požádal, aby knihovnu přestěhoval na Pražský hrad a společně s archivem ji uspořádal. 24. 9. 1919 ho jmenoval osobním sekretářem a od roku 1924 literárním tajemníkem (archivářem).
Byl editorem řady výborů z Masarykových děl, například Politické myšlenky (1922), Vybrané eseje (1930), Masarykova práce (1930), T. G. Masaryk: Moderní člověk a náboženství (1934).
Byl rovněž redaktorem periodika Masarykův sborník. Řadu studií a příspěvků publikoval v tisku a odborných časopisech, například Národní demokracie, Národní osvobození, Právo lidu, Kostnické Jiskry, Česká mysl a Kulturní zprávy.
V. K. Škrach byl spoluzakladatelem Masarykovy sociologické společnosti, členem kuratoria a později ředitelem Masarykova lidovýchovného ústavu, členem Jednoty filozofické, Společnosti Dostojevského a členem sociálně demokratické strany. Patřil také k intelektuálnímu kruhu „pátečníků“ sdružených kolem T. G. Masaryka a Karla Čapka.
Koncem třicátých let se zapojil do protifašistického odboje v rámci Politického ústředí a petičního výboru Věrni zůstaneme. V červnu 1940 byl zatčen gestapem a vězněn na Pankráci, v Terezíně a v Mnichově. V červnu 1942 byl odsouzen k trestu smrti a 28. května 1943 byl popraven v Berlíně-Plötzensee.
V Prostějově připomíná jeho památku název ulice, pamětní deska ve vestibulu Gymnázia Jiřího Wolkera, bibliofilský tisk Cesta k Masarykovi (Prostějov 1935, 1948) ilustrovaný Karlem Svolinským, řada článků v Kulturních zprávách vydávaných ve třicátých letech Osvětovým sborem a od 27. října loňského roku také kámen zmizelých instalovaný u vchodu do budovy Gymnázia Jiří Wolkera.
Hana Bartková, kronikářka města
převzato z webu města Prostějova, text zde