Miloslav Peterka, jehož 100. výročí narození si připomínáme, se zapsal do naší historie jako pedagog, ředitel školy, ale také jako milovník a znalec historie Prostějova a Prostějovska. Byl také prvním, který téma hanáckého Jeruzaléma znovu pozvedl po roce 1989. Symbolicky „otevřel okno“ židovské historii a také o těchto otázkách publikoval.
Rodák ze Stařechovic (*16.10.1925) působil po absolvování oboru čeština a dějepis na Pedagogické fakultě UP v Olomouci jako učitel na základních školách v Olomouci, Čelechovicích, Přemyslovicích, Kostelci na Hané a nakonec jako ředitel základní školy v Rejskově ulice v Prostějově. Jeho velkou zálibou byla hanácká vlastivěda. Především psal o svém rodném kraji pod Kosířem, ale také o různých osobnostech a historických událostech. Své příspěvky publikoval v regionálním tisku a časopisech (například Stráž lidu, Prostějovský oděvář, Kulturní kalendář, revue Štafeta, revue Střední Morava, Vlastivědný věstník moravský, Hanácké noviny, Prostějovský týden). Mnohé jeho příspěvky najdeme ve sbornících – Frygickou čapku mám – studie o Petru Bezručovi (Brno, Blok 1978), Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy (Prostějov 1994), v publikaci Prostějov – 1390 – 600 let – 1990 ( ČTK- PRESSFOTO 1989) a ve dvoudílné monografii Prostějova – Prostějov / dějiny města ( Vydalo město Prostějov 1999, 2000) – kapitoly Připojené obce Prostějova a Prostějovské letopisy 1948–1990. Byl hlavním autorem monografie Smržice – příroda – historie – lidé (Obecní úřad Smržice, 1994) a spoluautorem Vlastivědné mapy okresu Prostějov (Kartografie Praha, 1971).
Bádal také v oblasti židovské historie Prostějova. Toto téma bylo řadu let tabu. Naposledy vyšly některé drobné práce koncem šedesátých let 20. století v prostějovské Štafetě (č. 2, 1969) a Zprávách Vlastivědného muzea v Prostějově 1969 z pera Jana Patočky, Ludmily Grůzové a Bohuslava Eliáše. Ty se věnovaly osobnosti a dílu Edmunda Husserla. Další studie mohly vyjít až po roce 1989 – Jan Kühndel: Domov a původ Edmunda Husserla z roku 1969, v překladu a komentáři Ludmily Grůzové, Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, č. 2, 1989 a stať z roku 1952 z pozůstalosti Vojtěcha Janouška Likvidace prostějovských Židů po roce 1939, Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, č. 2, 1991.
Miloslav Peterka se účastnil vědecké konference Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy konané 24. a 25. dubna 1990 u příležitosti 600. výročí udělení městských práv Prostějovu. Uspořádaly ji v Národním domě Městský národní výbor v Prostějově za odborné spolupráce Muzea Prostějovska v Prostějově a Okresního archivu v Prostějově. Pronesl na ní příspěvek Vývoj a soumrak „Hanáckého Jeruzaléma“. Byl uveřejněn ve stejnojmenném sborníku vydaném Muzeem Prostějovska v Prostějově a Státním okresním archivem v Prostějově v roce 1994, str. 101–109. Jedná se o stručnou, přehlednou stať pojednávající o historii Židů v Prostějově, židovském ghettu a dalších souvislostech. Příspěvek začíná exkurzem do dějin židovského národa s připomenutím řecky psaných spisů spisovatelů Filomóna Alexandrijského a Josefa Flavia (Historie o válce židovské). Uvádí, kde se naši předkové seznamovali s židovstvím (například Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději, Kosmova kronika česká). První zmínka o prostějovských Židech je uvedena v nejstarší prostějovské městské knize z roku 1392. Potom už následuje vývoj v Prostějově – od jejich usazení v Prostějově roku 1454 včetně založení ghetta, jejich postavení v Prostějově, emancipaci s křesťany, stěhování z ghetta po roce 1848, podnikání či založení první konfekční továrny Mayera a Jacquese Mandelových v roce 1858. Nastíněna je i historie prostějovské židovské obce, se silnou komunitou, židovskou školou, synagogou i osobnosti významných učenců a vědců (lékař Gideon Brecher, filozof Edmund Husserl). Připomenut byl významný továrník a zakladatel pásové výroby Gustav Sborowitz. Dodává zde i demografické údaje a politické zastoupení Židů v orgánech města. Příspěvek uzavírají smutné a tragické události okupace a 2. světové války četně antisemitských útoků a transportů do Terezína na přelomu června a července roku 1942. Tištěná studie osahuje poznámkový aparát s odkazem na použité zdroje. Autor především čerpal z publikací Gregora Wolného, Leopolda Goldschmieda, Bernharda Heiliga, adresářů, částečně i z fondu Městský úřad uloženém v okresním archivu.
Na tuto práci M. Peterka navázal další – tentokrát podrobnější studií Prostějovské ghetto a jeho vzestup – soumrak – zánik. Vystoupil s ní na 1. ročníku konference Židé a Morava v říjnu 1994 pořádané Muzeem Kroměřížska v Kroměříži. Uveřejněna byla ve stejnojmenném sborníku vydaném Muzeem Kroměřížska v roce 1995 na str. 67–79. Ani zde nechybí historický exkurz – tentokrát moravský. Autor zde na základě moravských knih půhonných dokládá finanční služby poskytované židovskými peněžníky moravským šlechticům již ve 14. století a potvrzuje i to, že Židé mohli osobně uplatňovat své pohledávky před zemským soudem. Připomíná dále složitou situaci i konflikty za husitských válek. Potom následuje vyhnání Židů z Olomouce a ostatních královských měst, jejich usazení v hradbách, kde vznikalo židovské ghetto. Uvádí, že jejich obchodní úspěchy – půjčování peněz, obchod s dobytkem a obilím a vlnou, dovoz luxusního zboží hlavně sukna vyvolávaly řevnivost a již v roce 1485 si prostějovský soukenický cech stěžoval na židovskou konkurenci. Prostějovští měšťané žádali 1575 Vratislava z Pernštejna, aby Židy vyhostil z města. Nakonec došlo k vyrovnání a usmíření, ale i v dalších letech byly vedeny spory mezi židovskými obchodníky a cechovními řemeslníky. Dozvídáme se o složité situaci za třicetileté války, kdy došlo k upevnění pozic katolické církve. Prostějov je připomínán jako místo, kde působila začátkem 17. století hebrejská tiskárna Isaka Ben Arona Prostitze zvaného Drucker, jako místo působení významných rabínů – znalců talmudu a učitelů (Löw Schwab, Hirsch Fassel) i místo, odkud pocházeli významní židovští básníci, učenci a spisovatelé (Gideon Brecher, Josef Bergel, Ephraim Israel Blücher, Moritz Steinschneider, Edmund Husserl). Nechybí ani výčet významných židovských spolků a společenských organizací. Připomenuta je i historie oděvní výroby (podnik Mayera Mandela). Autor zde vyšel nejen z literatury, ale i z dobového tisku a archivních zdrojů z archivů v Brně a Olomouci. Součástí tištěné studie je opět poznámkový aparát s odkazy na literaturu a prameny. Součástí studie jsou ukázky z plumlovského urbáře (1590) s povinnostmi prostějovských Židů vůči vrchnosti, urbáře z roku 1618 s odvody lichtenštejnské vrchnosti, kmenové knihy gardy plumlovského panství z roku 1848 s výčtem povolání členů (celkem bylo ve 3. a 4. židovské rotě 220 prostějovských Židů, ve 4. rotě byli i dva prostějovští lékaři Aron Seliger a Gideon Brecher). Dále uvádí chronologii protižidovských opatření od 12. 2. 1940 (nařízení o vyřazování Židů z hospodářství Protektorátu Čechy a Morava) včetně ukázek antisemitských článků z Hlasů z Hané. Studie končí židovskými transporty do Terezína v červnu a červenci 1942. Uvedená studie je také citována v seznamu literatury v pracích Jaroslava Klenovského (Židovské ghetto v Prostějově, Brno – Prostějov, 1997, na str. 57; Encyklopedie židovských památek na Moravě a ve Slezsku, Praha: Grada Publishing, 2018, str.263)
8. 11. 1995 se účastnil dalšího ročníku konference Židé a Morava v Kroměříži, kde vystoupil na téma Židovské školství na Moravě před 130 roky. Příspěvek byl publikován ve sborníku Židé a Morava, vydaném Muzeem Kroměřížska v Kroměříži, Kroměříž, 1996, str. 10–13. Tento příspěvek je všeobecný, uvádí jen základní informace o moravském židovském školství bez hlubší analýzy. Uvádí zde většinou jen číselné údaje. Především čerpal z literatury (např. dílo Vincence Brandla). Další zdroje se ale nedozvíme, protože stať neobsahuje poznámky ani seznam literatury a pramenů. Píše zde například, že v roce 1865 bylo zapsáno školou povinných dětí židovského vyznání 690, v 35 školách na Moravě se pouze ve dvou vyučovalo také českému jazyku. Školy měly celkem 38 budov a působilo na nich 23 rabínů, 50 učitelů, 29 podučitelů a 3 industriální učitelky. Na Moravě bylo 24 židovských obcí a prostějovská patřila pod zemský rabinát v Boskovicích.
Na kroměřížské konferenci Židé a Morava konané 6. 11. 1996 vystoupil s referátem na téma Prof. Moritz Steinschneider. Příspěvek napsal k 180. výročí jeho narození a vyšel ve sborníku z konference, Kroměříž, 1997, str. 183–185. Jedná se o stručný medailonek o prostějovském rodákovi, židovském historikovi a bibliografovi Moritzi Steinschneiderovi (1816–1907). Připomíná jeho studia v Olomouci a Praze, další studia v Lipsku a Berlíně a působení na učitelském ústavu v Berlíně a výkon funkce ředitele Vyšší dívčí židovské školy v Praze a Berlíně. Z jeho děl vyzvedl především katalogy – Catalogus librorum hebraeorum in Bibliotheka Bodleiana a Katalog hebrejských rukopisů v Leidenu. Opět zde nejsou poznámky ani seznam zdrojů, takže nevíme, odkud autor čerpal. Informace o Steinschneiderovi jsou velmi kusé a stručné. Zřejmě měl problém sehnat jich více, proto článek zasadil do kontextu bádání o židovské historii a uvádí i stručné medailonky dalších badatelů a učenců (Leopold Zunz a David Cassel).
Peterkův přínos v této oblasti byl významný. Přistoupil k židovské historii Prostějova jako jeden z prvních po roce 1989 v Prostějově a musíme brát v úvahu, že byl v dané oblasti amatérským historikem. Také mnohé prameny a literatura nebyly dosud známé. I tak se však snažil z dostupných zdrojů získat co nejvíce informací. Podařilo se mu ukázat význam a přínos prostějovské židovské komunity a v této oblasti zanechal významnou stopu.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém