Zhruba stovka návštěvníků nejen z Prostějova, ale i z míst vzdálených desítky kilometrů se sešla v sobotu 26. 9. 2020 před prostějovskou sladovnou Castello. Ti všichni přišli na komentovanou prohlídku podniku, který drží technologii výroby sladu již od dob Bratří Winterových.
Ani nepřízeň počasí neodradila zájemce od možnosti proniknout do útrob továrny, o níž řada Prostějovanů donedávna neměla takřka potuchy. Přitom se sladovna nachází nedaleko centra města, přesně v Blahoslavově ulici.
Návštěvníci si mohli prohlédnout jak modernizované prostory, tak i místa, která se od dob svého rozkvětu (konec 19. a první třetina 20. století) prakticky nezměnila. Průvodcem sladovnou nám byl její současný majitel Drahotín Horňák. Vzhledem k počtu účastníků byli zájemci nakonec rozděleni do dvou skupin a byl ještě nabídnut jeden termín prohlídky, a to 24. října 2020 od 14:00 (pro již ohlášené účastníky a za předpokladu, že prohlídka bude z epidemiologického hlediska možná).
-jg-
Sladovna Castello- od Bruno Wintera do současnosti
Historie
Protože Haná je „obilnicí“ naší republiky, začali již naši předkové v této oblasti s výrobou sladu a také tekutého chleba – piva. Výroba sladu patří k několika málo hospodářským odvětvím, která dodnes proslavují naši vlast téměř po celém světě.
Haná – centrum sladovnictví
Právě v dobách rakousko-uherské monarchie, byla oblast Hané centrem veškerého sladovnického průmyslu. Sladovníci náleželi mezi špičky svého oboru, jejich podniky (a to většinou rodinné) patřily mezi největší v zemi. „Malzfabrikanti“ měli díky svým obchodním aktivitám po celém světě i velký politický vliv, zastávali významné hospodářské funkce a stáli tak u zrodu sladovnického průmyslu.
Patenty na výrobu sladu už v devatenáctém století
V roce 1880 bylo v oblasti Hané 70. exportních sladoven z celkového počtu 99 v celém Rakousku – Uhersku. V této době byla na svém vrcholu sladovna v Prostějově na dnešní Blahoslavově ulici, kterou založili a provozovali bratři Winterové od r. 1800. Byli to sladovničtí odborníci, kteří měli několik patentů v oblasti technologie výroby sladu. V obchodě byli ještě zdatnější – prodávali hlavně do Bavor a Ameriky. Sladovna v této době byla jedna z nejlépe vybavených a největších v Evropě.
Požár v roce 1892
V roce 1892 sladovna do základů vyhořela. Byla znovu postavena a ještě lépe vybavena. Zaměstnávala 100 dělníků při výrobě 5000 tun sladu. Dále vzkvétala a v roce 1928 vyráběla až 6500 tun sladu a prodávala pod obchodní značkou Castello.
Okupace zastavuje provoz sladovny
V dalším rozkvětu sladovny zabránila okupace Československa. V říjnu 1940 byl do sladovny dosazen německý správce. V roce 1942 byl veškerý provoz sladovny zastaven.
Sladovna bratrů Winterů znárodněna v roce 1948
Podnik bratří Winterů, byl v roce 1948 znárodněn a začleněn do Obchodních sladoven národního podniku Olomouc a poté do dalších reorganizovaných struktur. Provoz sice vyráběl, ale díky neochotě vedení národního podniku chátral a technicky zaostával. Přesto kvalita vyráběného sladu udržela provoz při životě.
Castello – návrat k tradiční značce
Po roce 1992 byla sladovna vyčleněna z obchodních sladoven a v rámci privatizace prodána novému majiteli, který dodnes sladovnu provozuje a to opět pod názvem Castello. Castellov překladu znamená zámeček nebo kaplička a právě dvě věže hvozdů vyobrazeny na znaku, tuto kapličku nebo zámeček připomínají. Majitel chtěl tento název obnovit a zachovat jako odkaz a památku na rodinu Winterových a vzdát tak hold jejich umu v oblasti sladovnictví.
Bruno Winter(15. 10. 1873 Haňovice – 27. 6. 1942 Prostějov)
Pocházel ze známé sladovnické rodiny z Haňovic. Do prostějovského pivovaru a sladovny vstoupil jako společník dva roky po svém bratru Karlovi v roce 1898. Pivovarnickou výrobu byli bratři Winterovi nuceni pod tlakem konkurence v roce 1913 zastavit, ve sladovnictví však patřili ke špičce, zvláště v oblasti technologické. Slad vyváželi pod značkou Castello do evropských zemí a také do zemí severní a jižní Afriky, Ameriky, východní Asie a Austrálie.
Pivovar a sladovna bratrů Winterových v Blahoslavově ulici měly v tomto oboru velmi dobrý zvuk a ještě dnes je jejich jméno známé mnohým pamětníkům a Prostějovanům.
V roce 1941 byla firma Bratři Winterové nuceně odprodána a v roce 1942 se výroba sladu zastavila.
Bruno Winter stál také u zrodu prostějovské „Kornolitky“ – továrny na výrobu knoflíků. Založil ji v nevyužitých prostorách bývalého pivovaru.
Byl ale i nadšeným milovníkem a sběratelem starých hodin. Z obavy před zabavením sbírky nacisty ji věnoval v roce 1939 prostějovskému muzeu. Obsahuje celkem šestašedesát hodin, hodinek a dva malované porcelánové ciferníky. Najdeme v ní například také vzácné gotické hodiny z roku 1450. První akvizici z Winterovy sbírky získalo muzeum už v roce 1938, darem jedenácti exponátů. Bruno Winter však svoje nadšení pro hodiny prokazoval nejen jako jejich sběratel, ale sám také hodiny stavěl a opravoval. Součástí sbírky je Winterem zhotovený model dřevěných gotických hodin. Věžní hodinový stroj zachovaný díky jeho prozíravosti, kdy uhradil zrestaurování.
Nástup nacismu znamenal nejen konec jeho podnikatelské a mecenášské činnosti, ale i konec jeho života. Bruno Winter se otrávil ve svém bytě společně s druhou manželkou Terezií (13. 12. 1890 Prostějov – 27. 6. 1942 Prostějov) v noci před nástupem do transportu do koncentračního tábora. Jeho syn Kurt (10. 10. 1911–28. 2. 1943) byl zatčen gestapem a zavražděn v Osvětimi. Starší syn Hugo Adolf (18. 9. 1905– 16. 5. 1989), který žil ve Vídni, prchnul včas do Velké Británie. Po emigraci se stal příslušníkem RAF, ale byl vyreklamován jako odborník, který pak řídil továrnu na výrobu knoflíků. Jeho rodina žije ve Velké Británii.
Zdroj: http://castellopv.cz/
Kvapilová Nováková: Sbírka hodin a hodinek z fondu Muzea Prostějovska v Prostějově – sběratel Bruno Winter. KROK, č. 3, roč. 2012, str. 14-16.
Viktořík: Osudy olomouckých sladoven a sladovnických firem v kontextu vývoje sladovnického průmyslu (od 60. let 19. století do roku 1948). Olomouc 2007. Rodina Winterova na s. 211–222.
letáček o sladovně Castello ke stažení zde