Uvedené literární dílo není tak úplně neznámé a nedostupné. Můžeme jej najít v prozaickém zpracování v českém překladu Jana Marka „Krásná píseň o dvou mučednících“ (Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané, 1924, str. 54–60) a v populární formě, jako článek Marie Dokoupilové „ Krásná píseň o dvou mučednících po 330 (a devadesáti) letech“ (KROK – kulturní revue Olomouckého kraje, č. 4, 2013, str. 22–24).
Protagonisty příběhu jsou obyvatelé prostějovského židovského ghetta – zbožný člověk, stařec a tulák Lejb Wessel a mladík a sirotek Perec ben Avraham. Tito se 15. března 1684 nechali svést dalším člověkem a společně se spolupachatelem (křesťanský sklář Glasier, opatřil páčidlo) vlezli do domu měšťana a zde kradli. Následovalo dopadení, zatčení, vyslýchaní a vynesení rozsudku. Tím měla být smrt oběšením. Glasier byl jen bičován. Na oba bylo naléháno, aby se obrátili ke křesťanské víře a tím se vyhnuli trestu. Toto však odmítli. Potom byli 30. března 1684 vedeni městem k popravišti a nedaleko cesty do Držovic byli na šibenici popraveni. Pohřbeni byli 14. června 1684.
Jejich oběť je srovnávána s obětováním Izáka Abrahamem. Pro jejich stálost ve víře se ujal název mučedníci. Tento fakt také zvýrazňuje původní název skladby: „Jedna pěkná píseň o dvou mučednících, kteří byli nedávno popraveni v Prostějově pro posvěcení Božího jména“. Píseň složil Chajim, syn Šalomův z Polska a byla vytištěna v roce 1684 v Praze. Zpívala se na melodii Akedah – synagogální písně o obětování Izáka nebo podle Braunslied.
Původní hebrejský exemplář se nacházel se sbírce bibliografa Davida Oppenheimera a stal se součástí sbírky Bodleiana v univerzitní knihovně v Oxfordu. Hebrejský text ve verších otiskli v roce 1923 v Jahrbuch der jüdisch-literarischen Gesellschaft ve Frankfurtu nad Mohanem. Do němčiny ho rovněž veršovaně přeložil prostějovský rabín Leopold Goldschmied. Tolik historicko-literární exkurz.
Přednášející Daniel Soukup z Centra judaistických studií FF UP v Olomouci
se uvedeným dílem dlouhodobě zabývá v rámci badatelského úkolu. Skladbu analyzoval z historického, dobového, literárního a žánrového hlediska. Poukázal na její zařazení do raně novověké jidiš literatury, která reprezentovala ideály soudobé aškenázské zbožnosti, étos židovského mučedníka (hebrejsky -kiduš ha-šem). Dále se zbýval souvislostmi a zařazením do kontextů (téma kriminality raného novověku – spolupráce křesťanských a židovských zlodějů, kramářská píseň). Poukázal na působení křesťanských misionářů (například cenzor židovských knih Franciscus Hasenzauer). Píseň byla tehdy známá a objevují se i odkazy na ni (prostějovské události se připomínaly v písni z roku 1713 v Praze o morové epidemii, kde bylo v podtitulu písně uvedeno „ Be-nigun Prosticer kedošim“).
Přednáška konaná v rámci festivalu Chayim v nedělni odpoledne 29. května 2022 byla poněkud netradiční, ale velmi fundovaná. Pojednávala o jedné méně známé literární židovské památce, ale zároveň nám odhalila celou řadu souvislostí a byla doprovázená propracovanou prezentací i obrazovými ukázkami, například z Velehradského veduty Prostějova.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
