Koncem tohoto měsíce uplyne sto osmdesát let od narození prostějovského rodáka, architekta a stavitele řady sakrálních a civilních staveb Maxe Fleischera.
Narodil se 29. března 1841 v domě č. 20 v židovské čtvrti v chudé a neúplné rodině. V matrikách byl zapsán pod jménem Meier Fleischer. Po studiích na nižší reálce odešel do Olomouce, kde dokončil vyšší reálku. V roce 1859 začal studovat c. k. Polytechnický institut ve Vídni a od roku 1863 studoval architekturu na Akademii výtvarných umění pod vedením významných architektů Eduarda van der Nülla, Carla Roesnera, Augusta Sicarda von Sicardsburg a Friedricha von Schmidta. Právě ten jej nejvíce ovlivnil .
V roce 1868 si ho vybral za spolupracovníka na projektu stavby vídeňské radnice. Schmidtův ateliér tento projekt vyhrál. Fleischerovu práci na stavbě radnice připomíná sochařský portrét na radničním portálu. V ateliéru architekta Schmidta zůstal až do roku 1887. Podílel se však také na samostatných zakázkách pro potřeby židovské obce.
Max Fleischer byl především vynikajícím stavitelem synagog. Připomenout můžeme zachovaný nerealizovaný projekt synagogy v Liberci (1884). Ve Vídni byly podle jeho projektů postaveny čtyři synagogy. Tři z nich byly zničeny za tzv. křišťálové noci z 8. na 9. listopadu 1938. Zachovala se jen synagoga nacházející se v areálu Všeobecné nemocnice. Původně byla trafostanicí. V roce 1990 byla znovuobjevena a rekonstruovaná podle původních plánů.
Smutný osud postihl synagogy v Českých Budějovicích (1887–1888, zničena 1942) a Pelhřimově (1890–1891, zbořena 1967). Nová synagoga v Brně na Ponávce, dokončená po smrti architekta v letech 1906–1907, byla demolovaná v letech 1985–1986. Max Fleischer byl také autorem původních plánů velké synagogy v Plzni. Její stavba byla realizovaná podle přepracovaného projektu plzeňského stavitele Emanuela Klotze. Navštívit tak můžeme v našich zemích jen dva objekty pocházející z dílny architekta Fleischera: obřadní síně na židovských hřbitovech v Tovačově (1889) a Mikulově (1898.) Rekonstruovaná byla také původní synagoga v Břeclavi (1888).
V návrzích synagog uplatňoval novogotický styl. Stavebním materiálem byly červené neomítnuté cihly. U obřadních síní a civilních objektů uplatnil eklektický a historizujíci styl.
Řadu zakázek vytvořil v blízkém Tovačově pro majitele panství, velkostatkáře a průmyslníka rytíře Davida Gutmanna. Podílel se na přestavbě a rozšíření zámku. V novorenesančním stylu navrhl tzv. vídeňské křídlo (1890–1891). Dále se podílel na restaurování původních zámeckých prostor a věží a na renovaci hlavní zámecké věže, především na jejím zastřešení a obnovení arkádového ochozu. Je také autorem plánů budovy obecné školy (1890) ve Förchtgottově ulici. Na tuto budovu navazuje měšťanská chlapecká škola navržená prostějovskou stavební firmou J. Konečný & R. Nedělník (1896). Obě budovy tak tvoří harmonický celek.
Max Fleischer se také vracel do rodného města. Prvním navrženým objektem byl dům na Pernštýnském náměstí č. 7. Navrhl jej pro sladovníka a právníka Karla Hamburgera. Původní stavba zvaná knížecí dům byla odstraněna a na jejím místě byla v letech 1890–1891 postavena novostavba domu realizovaná firmou J. Konečný & R. Nedělník. Třípodlažní objekt nás zaujme především rohovým válcovým arkýřem s cibulovou střechou a lucernou a bohatě zdobenou novorenesanční fasádou. V roce 2007 byl objekt opraven a od roku 2009 je nemovitou kulturní památkou.
Dalším už bohužel nezachovalým objektem byla budova sladovny firmy Gebrüder Hamburger & Singer v Mlýnské ulici č. 30 (jejími dalšími majiteli byla od roku 1898 olomoucká sladovnická firma firma A. Haas synové, od r. 1937 Moragro, Hospodářské družstvo a nakonec Zemědělský zásobovací a nákupní závod, objekt roku 2000 vyhořel a zbytky budov byly v roce 2008 demolovány).
Z dalších Fleischerových staveb můžeme uvést synagogy v Kremži (1894-1895), Hohenau (1889) a obřadní síň v Glivici (1902). Navrhl a realizoval také řadu dalších objektů, například budovu dívčího sirotčince v XIX. vídeňském okrese (1894) a domov pro lidi bez přístřeší v ulici Blattgasse ve III. vídeňském okrese (1903).
Je také autorem náhrobků, například pro továrníka a velkostatkáře Jonáše Friesse ve Zborovicích (1892) . V židovském oddělení Ústředního hřbitova ve Vídni jsou náhrobky Adolfa Fischhofa , Salomona Sulzera (Loewyho) a rodiny Gutmanů. Je zde také i jeho hrobka, kterou si sám navrhl. Má podobu goticko-romantické kaple. Její průčelní štít napodobuje štíty pražské Staronové synagogy.
Max Fleischer zemřel 18. prosince 1905 ve Vídni. Na jeho tvorbu navázal jeho žák, architekt Johann Miedel, který také převzal Fleischerův ateliér a dokončil některé zakázky.
Max Fleischer byl c. k. stavebním radou a za podíl na stavbě vídeňské radnice obdržel od císaře Františka Josefa I. Zlatý záslužný kříž s korunou (1883). Byl členem představenstva vídeňské židovské obce a stoupencem židovské asimilace. Jeho památku připomíná ve Vídni pamětní deska odhalená 20. listopadu 2008 na domě v VII. vídeňském okrese v ulici Neustiftgasse 64.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
obřadní síň na hřbitově v Tovačově 
„knížecí“ dům v Prostějově 
Fleischerův hrob ve Vídni 
schodiště zámku v Tovačově 
interiér zámku v Tovačově 
budova školy v Tovačově
