Poslední číslo (č. 10), ročníku 2021 časopisu Dějiny a současnost bylo zaměřeno na tematiku Židé v českých zemích. Obsahem bylo pět příspěvků. Publikovali je zde autoři stejnojmenné připravované publikace (s podtitulem Společná cesta dějinami, editorka Kateřina Čapková), ale i další odborníci, kteří představili své aktuální výzkumné projekty.
Byly zde například uveřejněny statě David Oppenheim, kníže knih, mezi Moravou, Prahou, Německem a Oxfordem (Joshua Teplitsky), „Záhadné“ zločiny, věda, modernita a „rituální vražda“ na konci 19. století v Evropě (Hillel J. Kieval), Židé na českém venkově v raném novověku, Dům Kauderových v Hluboké nad Vltavou (Verena Kasper-Marienberg).
Zastavíme se u příspěvku, který se dotýká významně Prostějova.
Má název „Kázat ryzí němčinou“ s podtitulem Reforma židovského kazatelství na Moravě v první polovině 19. století a jeho autorem je Daniel Soukup z Centra judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových FF UP v Olomouci.
„Život i smrt je v rukou jazyka“ (Kniha přísloví, 18/21)
Autor se v úvodu zamýšlí nad souvislostmi jazyka a identity. Na prahu moderní doby totiž do náboženského prostoru synagog a studoven začaly pronikat jazyky, které ohrožovaly výlučnost hebrejštiny a aramejštiny nebo kmenovou exkluzivitu jidiš. Tradiční rabínská promluva měla do té doby formu tradičního exegetického výkladu týdenního oddílu Tóry s využitím biblických komentářů, narativních částí Talmudu a právních textů. Byla označovaná jako tzv. deraša či deruš a jejím jazykem byla především hebrejština, s ohledem na širší publikum ale také jidiš.
Nový kazatelský diskurs si však pod vlivem haskaly (židovského osvícenství) kladl odlišné cíle. Ovlivněn soudobou křesťanskou homiletikou chtěl kultivovat posluchače, usilovat o jejich duchovní povznesení, posílení zbožnosti a estetické výchovy. Za svůj nástroj si vybral spisovný německý jazyk, který umožnil, aby se židovské kazatelství stalo srozumitelným i pro nežidovské publikum.
První německá kázání v roce 1826 prosadil ve Vídni rabín a reformátor Isak Noa Mannheimer. Na Moravě ale zavedení německého kázání naráželo na autoritu všeobecně uznávaného zemského rabína Mordechaje Benneta (1753–1829). Jeho postoj byl částečně srovnatelný s pozicí rabína Chatama Sofera (1762–1839), který viděl v Mendelssohnově překladu hebrejské bible do němčiny předzvěst zkázy tradičního židovství. Situace se však začala měnit s nástupem nového zemského rabína Nehemjáše (též Nehemias) Trebitsche (1779–1842) známého svou komplikovanou a nekompromisní povahou.
Hlavní znaky náboženské reformy – kritika zemského rabinátu a použití němčiny v kázáních
Přelomem se stalo úmrtí rakouského císaře Františka I. 2. března 1835. Právě při této příležitosti pronesl v Mikulově 14. března 1835 v hebrejštině smuteční řeč rabín Trebitsch. Pro nežidovské publikum byla přeložena a vytištěna v němčině. Smuteční kázání pronesl také prostějovský rabín Löw Schwab (1794–1857). To ale zaznělo v prostějovské synagoze v němčině 25. března 1835. Další německé kázání měl v Osoblaze rabín Juda Schmiedl (1776–1855). Oba rabíni volbou němčiny dali najevo nejen svou oddanost trůnu a vlasti, ale zároveň se otevřeně hlásili k reformním proudům, které reprezentovala Vídeň. V následujících letech se k německy kázajícím rabínům na Moravě přidal prostějovský rabín Hirsch Fassel (1802–1883) a Schmiedlův synovec a zeť, loštický rabín Abraham Neuda (1812–1855).
V další části se autor zabývá krizí zemského rabinátu včetně posílení kompetencí zemského rabína a poukazuje na spor s rabíny Fasselem a Neudou. Trebitsch byl pobouřen zavedením němčiny do synagogálních kázání a opakovaně zdůrazňoval nekompetentnost obou mužů a nelegitimnost Neudovy rabínské volby. Rabín Fassel zdůvodnil volbu němčiny především estetickými pohnutkami, podle něho je urážlivé, aby v synagogách znělo jidiš, zatímco v domácnostech se každý vzdělanější souvěrec již snažil mluvit čistou němčinou.
Smrt zemského rabína Trebitsche v červenci 1842 ukončila vleklé spory s moderně orientovanýmí rabíny Fasselem a Neudou a do určité míry také otřásla moravským zemským rabinátem jakožto institucí. Na přelomu let 1842–1843 byly spojenou dvorskou kanceláří a guberniem vydány patenty požadující, aby noví kandidáti rabínských míst na Moravě plně ovládali spisovnou němčinu a také v ní pravidelně po každé bohoslužbě pronášeli dogmatisch-moralische Vorträge. „ Jazyk kázání tedy nebyl pouze projevem vnitřní reformy judaismu, ale stal se rovněž nástrojem státní politiky, která jen navazovala na pragmatické germanizační strategie Josefa II.,“ shrnuje v závěru studie Daniel Soukup.
Prostějov – významné centrum haskaly na Moravě
Prostějov byl nejvýznamnějším centrem haskaly a druhou největší židovskou obcí na Moravě, uznávané centrum rabínské učenosti, nejbohatší obec a zároveň i centrum textilního průmyslu. Právě zde také působily vzpomínané osobnosti rabínů – v letech 1826–1830 Nehemjáš Trebitsch, v letech 1831–1836 Löw Schwab a letech 1836–1852 dr. Hirsch B. Fassel. Právě Hirsch Fassel se zapsal významně do historie zdejší židovské obce. Tento boskovický rodák studoval v Prešpurku u Chatama Sofera. Byl významným reformátorem a po odchodu z Prostějova působil v uherské Velké Kaniži. K jeho osobnosti a působení se podrobněji vrátíme na našich webových stránkách v prosinci letošního roku u příležitosti 220. výročí narození.
Po H. Fasselovi byl prostějovským rabínem dr. Adolf Schmiedl (1821–1913, prostějovským rabínem byl v letech 1853–1869), bratr Fanny Neudy, manželky vzpomínaného loštického rabína Abrahama Neudy (oba byli potomky zmiňovaného Judy Schmiedla, o němž je řeč výše). Fanny Neuda byla autorkou první modlitební knihy pro ženy Hodiny zbožnosti (Stunden der Andacht, 1852). Část knihy přeložil do češtiny Jaroslav Achab Haidler a vydal ji spolek Respekt a tolerance, z, s. se sídlem v Lošticích (1. vydání, Mohelnice 2008, 2. vydání, Mohelnice 2015). Originál knihy jsme mohli vidět na výstavě Barokní synagogy v českých zemích konané v galerii Špalíček v roce 2020.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém v Prostějově
Další publikace:
Reframing Jewish Life: Moravian Jewry in the Modern Period, kterou vydalo CJS v Olomouci v roce 2021 (Zde je celá kapitola věnovaná kázání a také v souvislosti s Prostějovem)
Daniel Soukup: Jewish Wedding in Pre-March Olomouc: On the Wedding Sermon Of Moravian Rabbi Abraham Neuda. In: Marie Crhová (ed.): Reframing Jewish Life: Moravian Jewry in the Modern Period. Olomouc: Palacký University, 2021, s. 66-82 (text se věnuje tomuto tématu podrobněji.
dodatky a doplnění textu: Daniel Soukup