Nacisté se snažili vymazat i životní příběhy mrtvých

Co mimo jiné zaznělo 25. 6. 2020 v Prostějově při ukládání Kamenů zmizelých za oběti šoa?

Anna Garajová, pravnučka Anny a Salomona Kleinerových

Anna Garajová, pravnučka Salomona a Anny Kleinerových:

Na tomto místě pokládáme kameny zmizelých za Annu a Salomona Kleinerovy. Zde žili u svých příbuzných poté, co se museli vystěhovat z bytu v Havlíčkově ulici. Tuto krásnou mírumilovnou rodinu zničila zrůdná rasová nenávist Hitlerovy Třetí říše.

Jako první rodinu opustila Alžběta Kleinerová, později Zelená. V květnu 1939, v jejích dvaceti letech, ji otec doprovodil v Praze na vlak do Anglie, kde v emigraci prožila celou válku. Se svými rodiči se již nikdy nesetkala.

Otec Salomon Kleiner byl zatčen hned 1. září 1939, v den vypuknutí 2. světové války.  Byl mezi prvními 22 zatčenými v Prostějově. Jeho cesta na smrt započala na shromaždišti ve Štěpánově na Olomoucku. Odtud zatčení putovali do lágrů v Dachau a Buchenwaldu. Tam skončil jeho život. Bylo mu 54 let.

Domů se vrátila urna s popelem a zakrvácené hadry s informací, že Salomon Kleiner byl 26. března 1942 zastřelen na útěku. Vystupňovaný cynismus požadoval po pozůstalé vdově ještě úhradu za zpopelnění. Je těžké představit si žal, s jakým pochovávala Anna tyto ostatky do rodinného hrobu na židovském hřbitově.

Zanedlouho – deset dní po svých 47. narozeninách – byla také Anna Kleinerová, rozená Spitzerová, povolaná do transportu, který byl 30. června 1942 vypraven do Terezína. O dva roky později – 15. května 1944 odjela transportem do Osvětimi. Tam již o ní nejsou žádné záznamy. Pokud přežila cestu, šla nepochybně rovnou do plynové komory. Datum transportu je proto uváděno jako den jejího úmrtí. Bylo jí 49 let.

Radek Vondráček, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky:

„Celý svět si dodnes klade otázku, jak je vůbec možné, že civilizovaná společnost připustila něco takového. Na konci této zrůdné mašinérie byly miliony mrtvých. Nacisté se snažili vymazat identitu lidí, jejich jména tváře, životní příběhy z povědomí celé společnosti. Nacisté šli dál. Pokusili se vymazat i jména a životní příběhy mrtvých, proto byla ničena posvátná místa Židů, hrobky, bohužel dělo se tak i u nás na naší krásné Hané a smutným příkladem je i zdejší židovský hřbitov. Lidé si potom vydláždili dvorky náhrobky a místo posledního odpočinku asi 2000 lidí mělo zůstat zapomenuto. Je skvělé, že existuje spolek Hanácký Jeruzalém, který organizuje tuto událost, já děkuji i vedení města a panu primátorovi za to, že aktivně podporují projekt rehabilitace hřbitova a že se snaží i o co nejširší podporu veřejnosti tomuto projektu. Děláte to nejdůležitější, co můžete. Vracíte jména obětem. A když budou mít oběti jména, zločiny II. světové války nezůstanou nikdy zapomenuty.“

František Jura, primátor Statutárního města Prostějova:

Město Prostějov se již v loňském roce dostalo na mapu českých, moravských i evropských měst, která vracejí zpět jména lidem, jež měli být navždy zapomenuti. Vnímáme to jako velice důležitou věc. Organizátoři se snažili, aby dnešní pokládání kamenů se přiblížilo datu, kdy jsme si připomínali konec války, bohužel se to nepodařilo kvůli pandemii, proto zde stojíme dnes. Pro obyvatele Prostějova je však i dnes (25. 6. 2020 – pozn. gab.) nesmírně důležité datum. Na přelomu června a července roku 1942 bylo totiž z našeho města odvlečeno 1259 občanů židovského původu a skoro všichni zemřeli v koncentračních táborech. Domů se vrátilo 109 občanů. Na tyto skutečnosti nesmíme zapomínat. Některé věci a události jsou dnes trochu překrucovány, bagatelizovány. To nesmíme dopustit. Je důležité vrátit obětem jejich jména a je na nás, abychom na to nikdy nezapomínali.

Petr Papoušek, předseda Židovské obce Olomouc:

„Olomoucká obec i město Olomouc hodně vděčí bývalé prostějovské židovské obci. Židé nesměli bydlet v Olomouci (byli vyhnáni z královských měst, Olomouc byla královským městem – pozn. gab.) od poloviny 15. století až do poloviny 19. století. Poté už měli nějaké výjimky a řada Židů, kteří začali přicházet zpět do Olomouce, byli právě z Prostějova. Byli z komunity, která byla velice důležitá, byla vážená a byla silná. Tito lidé přicházeli do Olomouce a budovali olomouckou židovskou obec a budovali i město Olomouc. Zakládali továrny, podíleli se na kulturním životě. Například významná olomoucká podnikatelská rodina Hamburgerů, jejíž předkové jsou pohřbeni na starém židovském hřbitově v Prostějově.  Dá se říct, že prostějovská židovská obec měla vliv na celou Moravu. Tato akce je proto důležitá nejen pro minulost, ale i pro budoucnost. Věřím tomu, že až budeme pokládat v dalších letech Kameny zmizelých, tak se pak přesuneme už na zrevitalizovaný židovský hřbitov.

Mons. Jan Graubner, arcibiskup:

„V dnešní době je důležité, abychom nejen vzpomínali na oběti, ale také přemýšleli o tom, co udělat, aby pohled na člověka současníků i těch, kteří přijdou po nás, nepřipustil takové chování k jinému člověku. V Bibli hned na začátku čteme, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Myslím, že dokud člověk nebude vidět v druhém člověku to, co stojí za úctu, tak že bude vždycky hodnota člověka ohrožena, protože mnozí budou v pokušení se dívat na člověka jako takového, za kterého mohu mít nějaký užitek, a když ho nemám, tak ho můžu odepsat. Děkuji všem, kteří mají chuť a odvahu v tomto směru něco udělat. Dovolím si tady připomenout, že když v Prostějově vzpomínáme na občany, kteří přišli o život, byli mezi nimi i někteří naši kněží, a to právě kvůli tomu, že třeba vystavovali falešné křestní listy Židům, aby je mohli nějakým způsobem zachránit. Byl to třeba páter Mičola z Prostějova, salvatorián, dále třeba farář z nedalekých Nezamyslic, nebo například z Olomouce zahynuli dva kněží, jeden kvůli tomu, že pomáhal rodině Pelikánově. A tak bych rád při této příležitosti vzpomenul i na všechny ostatní, kteří ukázali své lidství a odvahu chránit lidi. Stydíme se za ty, kteří to nedokázali. Naše vděčnost těm, kteří to dokázali, ať se ukáže v našich snahách každému člověku bez ohledu na jeho postavení prokazovat úctu proto, že je to člověk.“

Po uložení Kamenů zmizelých se účastníci přesunuli na starý židovský hřbitov

Proč právě sem?

„V souvislosti s osudy konkrétních lidí, kteří se stali oběťmi holocaustu, si připomínáme i osud starého židovského hřbitova, který byl v období II. světové války zdevastován. Je tak svým způsoben také jednou z obětí holocaustu; na jeho zničení se podíleli někteří obyvatelé Prostějova. Součástí programu proto byla i návštěva tohoto místa, které se v roce 2016 stalo kulturní památkou, a jehož rehabilitaci podporuje i náš spolek,“ vysvětlil předseda spolku Hanácký Jeruzalém Šmucr s tím, že k záchraně židovských pohřebišť, která byla zničena v průběhu holocaustu, vyzvala Česká republika v Terezínské deklaraci již v roce 2009:

Židovské hřbitovy a pohřebiště


Uvědomujíce si, že hromadné ničení páchané v době holocaustu (šoa) zpřetrhalo kontinuitu staletí života židovského národa a že v jeho průběhu byly vyhlazeny tisíce židovských obcí v mnoha oblastech Evropy, v důsledku čehož hroby a hřbitovy celých generací židovských rodin a obcí nikdo nenavštěvuje, a vědomi si skutečnosti, že v důsledku genocidy židovského národa spočívají ostatky stovek tisíců zavražděných židovských obětí v neoznačených masových hrobech roztroušených po celém území střední a východní Evropy, vyzýváme vládní orgány a obce a také občanskou společnost i příslušné instituce, aby zajistily identifikaci a ochranu těchto masových hrobů, označení a uchovávání židovských hřbitovů a jejich ochranu před znesvěcením, a pokud to umožní vnitrostátní předpisy, aby zvážily možnost prohlásit je za národní památky. 

Podepsalo 49 států včetně ČR, 30. června 2009

vložila Jana Gáborová, členka spolku Hanácký Jeruzalém

Návštěva starého židovského hřbitova v Prostějově u nedávno instalovaného náhrobku rabína Horowitze a nově instalovaného informačního panelu o této kulturní pammátce: