Kdysi zde bývala továrna. Továrna na konfekci Gustava Wottitze, arizovaná Gustavem Zimmermannem v roce 1941 a po roce 1947 včleněna do národního podniku OP. Dům samotný však patřil rodině Lösegeldových. I ti měli továrnu, ale pro změnu na houněnou obuv. Dílny nebyly v tomto objektu, ale v ulici Olomoucká. Co to vlastně byla houněná obuv? Bota měla koženou či gumovou podrážku, horní část plstěná nebo vlněná. Vlastně něco jako „důchodky“.
Kde začala tradice výroby této obuvi? U jistého Davida Lösegelda, narozeného v Krakově roku 1841. Rok jeho příchodu do Prostějova neznáme, zato víme, že v roce 1898 mu byla udělena koncese k provozování obchodu s koši z vrbového proutí, slaměnými košíky a papuči a zároveň téhož roku získal koncesi k výrobě papučí a plátěné obuvi. Jeho byt s obchodem se nacházel v Brecherově ulici (dnešní Uprkova, dům už ovšem nestojí). David Lösegeld se svým obchůdkem stál vlastně u zrodu později úspěšné firmy. David zemřel v roce 1905, on i jeho žena Regine jsou pohřbeni v severovýchodní části starého židovského hřbitova v dnešní Studentské ulici.
Firmu přebírá Wilhelm Lösegeld (1879 – 1934), pravděpodobně jeho syn. Ten rozjíždí továrnu na výrobu obuvi se zhruba 70 zaměstnanci. Filiálku měli Lösegeldovi i v Praze.
Na rodinu Lösegeldových vzpomíná prostějovská pamětnice Jitka Mesaroszová takto:
„Vyrůstala jsem u prarodičů, můj dědeček Adolf Suchánek byl prokuristou u Lösegeldových. Byla to velká firma na výrobu papučí. Lösegeldovi byli židovského vyznání, ale spíše sekulární. Hlásili se k německé národnosti. Pan Lösegeld měl velké sociální cítění, například dětem zaměstnanců, které nastupovaly školní docházku, kupoval tašku do školy, pouzdro, sešity, tužky.
Vzpomínám si, jak dědeček vyprávěl o svatbě pana Lösegelda. Když se měl ženit, mimochodem bral si asi o 12 let mladší krásnou dívku, která bydlela v Komenského ulici, nedaleko továrny Lösegeldových. Pan Lösegeld tehdy řekl mému dědečkovi: Pane Suchánku, jeďte do Vídně a kupte tam mé nastávající paní svatební šperky. Dědeček na to: pane šéf, já přece to nemůžu vybírat sám. Pojeďte se mnou, já Vám poradím, ale vybrat byste měl Vy. Na to pan Lösegeld: Jeďte pane Suchánku, já mám teď hodně práce, Vy máte vkus dobrý, co vyberete, se bude líbit i mně i jí, nemám strach, že nevyberete dobře. Takže můj dědeček skutečně jel do Vídně a sám vybral svatební šperky pro nevěstu pana Lösegelda. No a samozřejmě byl dědeček s babičkou i na jejich svatbě.“
Wilhelm Lösegeld se žení s dívkou Štěpánkou (1891 – 1972) a v manželství se jim narodí dvě dcery – Ilse a Lotte.
Muzejní spolek
Wilhelm Lösegeld byl však aktivní i ve společenské a kulturní sféře. Od roku 1924 byl členem Muzejního spolku, což byl určitý okruh přátel a podporovatelů prostějovského muzea působícího tehdy ještě pod názvem Národopisné a průmyslové museum města Prostějova a Hané. Tento spolek měl řadu členů z řad zdejších profesorů středních škol, sběratelů, zájemců o historii, písmáků, veřejných činitelů, podnikatelů. Členy byli například František Kovářík, Eugen Wichterle, Josef Glivický, Jan Mládek, Josef Bukáček, František Foukal, Vojtěch Outrata, Jan Neumann, Běluš Krapka, ale také členové zdejší židovské komunity vedle Wilhelma Lösegelda například rabíni Leopold Goldschmied, Albert Schön, dále Otto Bratter, lékař Max Platzek, továrníci Ludvík a Rudolf Bauerovi, Bruno Winter, Sborowitzovi, obchodníci bratři Emil a Erich Beamtovi, pekař Emil Spitz, právník Robert Sonnenmark, či příbuzní prostějovské rodačky, laureátky Ceny města, autorky knihy Co oheň nespálil a přeživší holocaustu Maud Beerové, Max a Josef Steinerovi a Jakob Steckelmacher. Byl to zkrátka velmi početný spolek, dle dostupných údajů měl v roce 1937 až 700 členů!
Nástup nacistů
„Když nastoupili v Německu k moci nacisté, bylo myslím panu Lösegeldovi jasné, že to nebudou dobré časy. Bohužel v roce 1934 dostal mrtvičku a zemřel. Takže rodina neemigrovala,“ pokračuje ve vzpomínkách Jitka Mesaroszová.
Po Wilhelmově smrti převzal chod firmy Leo Pollak, Wilhelmův synovec, firma ale měla stejný název – továrna na obuv Wilhelm Lösegeld. V roce 1939 byl do továrny dosazen Treuhänder Konrad Mohler, který byl posléze odvolán. Poté byl Treuhänderem Johann Hanak, firma fungovala až do arizace v roce 1941. Arizována byla Josefem Zeischkou jako továrna na obuv.
Paní Lösegeldová, Štěpánka, a obě dcery Lotte i Ilse, která již byla provdaná za doktora Waltra Pollaka z Olomouce a měla s ním syna Petra, ti všichni byli deportováni do koncentračního tábora. Pollakovi byli zavražděni v Osvětimi, válku přežila paní Štěpánka a dcera Lotte.
Poválečné období
„Po válce, to bylo tady v tomto bytě (v ulici Karlov, v Prostějově – pozn. gab.), jsem tu byla s dědečkem, když někdo zvonil. Běžela jsem otevřít a za dveřmi stála taková šedivá, stará paní v šátku. Zůstala jsem na ni zírat a ona říká: děvčátko, ty jsi Jituška, že? Já na to: ano, a úplně jsem zkoprněla. Ona se ptá: je doma pan Suchánek? A já volám: stařečku, tehdy se dědečkovi říkalo stařeček, tady tě hledá nějaká paní. Dědeček přišel a ptá se: Co si paní přejete? Ona se mu vrhla kolem krku a ptá se: Vy mě nepoznáváte, že? Dědeček se na ni zadíval a říká: Ježišmarja, milostivá paní, to jste Vy? Byla to paní Lösegeldová, která přežila. Bydlela u nás půl roku, pak se odstěhovala…,“ uzavírá svou vzpomínku Jitka Mesaroszová.
V domě Lösegeldových měl po válce byt a kancelář prostějovský advokát JUDr. Arnošt Löff (1897- 1979), který žil za války v Palestině a poté se vrátil do Prostějova. V letech 1946-1951 byl právním zástupcem Židovské náboženské obce v Prostějově při jednáních o restitucích starého židovského hřbitova.
Bez jisté hořké zajímavosti není ani to, že za války zasáhla dům Lösegeldových bomba. Paní Štěpánka získala poničený objekt po válce zpět. Vzala si hypotéku na opravu. Nicméně, komunisté jí za pár let dům sebrali, ovšem hypotéku jí splácet nechali. Vznikly zde dílny výrobního družstva Cíl, které zde byly až do roku 1989, kdy objekt zrestituoval syn Lotte MUDr. Urban z Prahy. Ten objekt prodal současné majitelce, která jen krásně opravila.
Wilhelm a Štěpánka Lösegeldovi jsou pohřbeni na novém židovském hřbitově za Brněnskou ulicí v Prostějově, Lotte má místo posledního odpočinku v Praze…
-jg-hb-ič-
fotogalerie:
