Mikoláš Aleš a Jiří Lasus  – přátelství českého malíře a jeho prostějovského mecenáše, obdivovatele a člena židovské komunity

Mikoláš Aleš

Mikoláš Aleš – klasik českého výtvarného umění 19. století, malíř, ilustrátor a kreslíř, jedna z nejvýznamnějších osobností generace Národního divadla. Připomenout můžeme jeho malby a kresby z našich národních dějin, pověstí, venkovského života, cyklus Vlast v Národním divadle a typické perokresby z knih Aloise Jiráska. Jeho 170. výročí narození si připomínáme 18. listopadu.

Prostějovští přátelé

Rodák z jihočeských Mirotic (*18. 11. 1852  +10. 7. 1913) měl však zajímavé vazby i k Prostějovu. Už v roce 1897 byl požádán zhotovením sgrafit na průčelí nově postavené budovy obchodní akademie v Palackého  ulici . Práci přijal, ale požadovaná částka 200 zlatých se radě města zdála vysoká.  V roce 1899 odmítl zakázku na zhotovení sgrafit na prostějovském zámku.  Důvodem byla roztříštěnost témat a nemožnost uplatnit vlastní náměty.

V Prostějově měl také přátele – spolužáky a profesory na české reálce.  Byli jimi Tomáš Štětka, Josef Hrádek a Celestin Sommer. Tomáš Štětka byl Alšovým spolužákem z píseckého gymnázia. Učil kreslení na zdejší reálce. Vynikl jako ilustrátor básní, písní, amatérský herec a zpěvák v Orlici. Při rekonstrukci zámku pořídil akvarelové kopie objevených nástěnných renesančních maleb, které jsou uloženy v prostějovském muzeu. Josef Hrádek byl Alšův spolužák z Písku. Byl profesorem češtiny a francouzštiny na reálce a znalcem světové literatury. Celestin Sommer učil na reálce matematiku, deskriptivní geometrii a zpěv. Byl také nadšeným hudebníkem a dirigentem Vlastimily.

Přátelské styky měl Mikoláš Aleš s básníkem a novinářem Janem Spáčilem Žeranovským, rodákem ze Žešova a spisovatelem a literárním kritikem Františkem Sekaninou, rodákem ze Žarovic. V písemném styku byl také s prostějovským rodákem, spisovatelem, zakladatelem Katolické moderny a prostějovským farářem P. Karlem Dostálem Lutinovem. Ilustroval některé jeho básně a přispěl kresbami do časopisu Nový život.

Jiří Lasus

Jiří Lasus – prostějovský obchodník, český Žid, vlastenec a mecenáš Mikoláše Alše

Nás však bezpochyby zaujme jeho přátelství s prostějovským rodákem židovského původu Jiřím Lasusem (1851–1932).  Narodil se 16. února 1851 v Prostějově v židovské rodině. Jeho manželka Hermína (*1866 Tišnov) byla rovněž židovského původu. Jiří Lasus byl velkoobchodníkem s látkam a majitelem domu č. 3 (zvaný U sv. Josefa či U Zlatého rejla) na Horním náměstí (Žerotínovo, dnešní Žižkovo).  Dům koupil 25. 3. 1887 od dědiců lékárníka Hundsfelda.  Od začátku devadesátých let ve volbách významně podporoval českou národní stranu. Byl tedy výjimkou v židovské komunitě v Prostějově, která většinou podporovala německou stranu.

Národní strana ho také kandidovala jako náhradníka ve 2. volebním sboru (poznámka autorky: volební systém byl podle výše daní a voliči volili ve třech sborech). V roce 1884 vystoupil z prostějovské židovské náboženské obce a okresnímu hejtmanství oznámil, že zůstává bez vyznání. Marně žádal předseda ŽNO v Prostějově Sigmund Hamburger městskou radu, aby Lasusovi doručila platební výměr na náboženskou daň. Byl také členem spolku Krematorium (pozn. aut.: nástupcem je Společnost přátel žehu).

Jiří Lasus se také zajímal o kulturu, zvláště o výtvarné umění. Obdivoval dílo malíře Mikoláše Alše. Jeho kresby nacházel ve Světozoru a v Květech a oceňoval jejich originalitu. Napsal mu dopis, ve kterém ho poprosil, aby mu něco namaloval nebo nakreslil. Mikoláš Aleš mu v dopise (10. 2. 1890) poslal obrázek rejthara z třicetileté války.  Následně mu poslal obrázek „Písecký jarmark“ (12. 3. 1890) s typickými postavami ze šedesátých let 19. století a podle svých slov „zhotovil něco z venkovského života i s humoristickým nátěrem“. Cena obrázku byla 25 zlatých. Přijal také Lasusovu nabídku na zaslání prostějovské speciality – dobré kmínky.

V této době ho Jiří Lasus navštívil v Suchdole u Prahy, kde pobýval u svého dlouholetého příznivce, milovníka umění, mecenáš, statkáře a člena židovské komunity Alexandra Brandejse. A. Brandejs významně pomohl Alšovi v letech 1877– 1878, kdy mu poskytl na zámečku v Suchdole  azyl a také tam pro něj tvořil. Aleš tehdy prožíval nevděk i ponižování a pronesl: „Nebýt tehdy toho Žida Brandejse, tak bych musel snad zahynout.“ 

28. 8. 1890 v dopise M. Aleš po zprávě, že mu velcí pánové hrabata Erbach a Thun dluží ještě 100 zlatých, podotkl, že děti se již připravují do školy a že by neškodilo, kdyby si Lasus vzpomněl na jeho rodinu „párma loktu nějakého zbytečného štofu“. Lasus mu obratem nabídl vzorek látky na šaty, který se manželce líbil a současně nabídl ze svého obchodu kapesníky a plátna. Aleš požádal o zaslání třinácti loktů a dodal, že by se mu hodilo i šest kapesníků jakýchkoliv a že se chce nějak odvděčit.

Obratem Jiří Lasusnapsal: „Velectěný příteli! Litují, že Vašemu skromnému přání vyhovět nemohu – mezi námi řečeno – je to urážka pro mě odebrat pouze 13 loket a 6 kapesníků. Odpustím Vám, předpokládaje u Vás neznalost mého závodu. Jen ve velkém všechno provozuji a protož obdržíte 20 loket a 12 kapesníků.“ Aleš již 9. 9. 1890 nadšeně poděkoval slovy „Bůh Vám žehnej.“ Přitom informoval o poničení Karlova mostu při povodni. V těžkých existenčních podmínkách pořádal Lasuse o peněžní půjčku. Chtěl totiž pro Jubilejní výstavu v Praze vytvořit ze svých náčrtků z mladých let cyklus „Život starých Slovanů“. Jiří Lasus mu ochotně pomohl.

4. 2. 1891 dostal Aleš státní stipendium v částce 500 zlatých, a tak se mohl plně věnovat práci na cyklu. Tuto práci a Alšovy kresby v Masarykově vinárně v Praze uviděl potom Jiří Lasus 9. 11.1891při svém zájezdu na Jubilejní výstavu. Mistr se pochlubil, že za 500 zlatých cyklus prodal pro výstavní loterii a že Světozor mu dal za reprodukci cyklu 100 zlatých. Pro Lasuse ještě v roce 1891 nakreslil nové obrázky v duchu těch, které namaloval pro Masarykovu vinárnu v Praze.

Mikoláš Aleš se také v dopisech zajímal o veřejný život v Prostějově. Jiří Lasus ho informoval o obecních volbách v roce 1891. S radostí přivítal vítězství národní strany v obecních volbách  v Prostějově roce 1892, což v dopise z 9. 11. 1892 doprovodil slovy: „Tak jste již radnici osadili. Sláva!“  Nezapomínal pozdravovat své spolužáky na reálce profesory Štětku a Hrádka.  J. Lasus také propagoval Alšovo umění v Prostějově tím, že obrázky nechal vystavit v knihkupectví.

Korespondence z let 1890–1894  podává další zajímavá svědectví

Jiří Lasus si vážil Alšova umění a kupoval jeho obrázky. Kdykoliv se dostal do Prahy, nezapomněl Mistra navštívit.  Je to vzácný člověk a žádný z českých malířů nedovede tak se vžíti a pracovati v národním duchu a chápat českou duši jako Aleš, uvedl o něm Jiří Lasus. 

1. 12. 1892 se stal Mikoláš Aleš dopisujícím členem České akademie věd a umění (od 28. 11. 1908 byl řádným členem) a vcelku se mu začalo i dařit. Přišly různé objednávky, například na výzdobu Městské spořitelny v Praze obrazy a na sgrafita v Plzni a v Pardubicích.

10. 5. 1894 s potěšením v dopise adresovaném J. Lasusovi uvítal vznik českožidovské organizace na Moravě. Dále zde uvedl: „Dovídám se, že několik mužů o to usiluje a jsem přesvědčen, že Vy v té organizaci nejen nebudete scházeti, ale že s osvědčenou láskou a rázností se jí ujmete. Mohl bych naznačiti – že váže Židy k nám i společný osud…“  Dokonce požádal Lasuse, aby ho brzy potěšil zprávou o utěšeném působení v českožidovském komitétu.

Jiří Lasus se sice koncem devadesátých let odstěhoval z Prostějova do Vídně, ale nadále měl kontakty s městem. Jeho dcera Marie se provdala za vídeňského malíře jihoslovanského původu Josefa Danilowatze (1877–1945).  Právě v rodině Lasusova vnuka Ing. Marka Danilowatze ve Vídni se nacházely vzpomínané dopisy a některé obrázky, mezi nimi i Písecký jarmark.  Ještě v roce 1902 blahopřál Lasus telegramem M. Alšovi k padesátinám. Alšův zeť Emanuel Svoboda mu přání oplatil a v roce 1931 blahopřál Lasusovi k jeho osmdesátinám. J. Lasus 17. 3. 1931 poděkoval za tuto gratulaci.

Jiří Lasus zemřel v roce 1932 ve Vídni.  Tam byl také zpopelněn. Svého vzácného přítele přežil téměř o devatenáct let. 

Sbíral také české literární památky. Vdova Hermína se obrátila s dotazem na Emanuela Svobodu ohledně možného prodeje Palackého dopisu (z 28. 1. 1835) z pozůstalosti. Zřejmě se ocitla ve finanční tísni, proto chtěla dopis prodat.  Manželka Hermína zemřela rovněž ve Vídni začátkem roku 1934. Smrt vlastně Jiřího Lasuse ho vlastně vysvobodila z útrap, které by jej čekaly po anšlusu Rakouska v roce 1938.

Dopisy byly uveřejněnyve třetím díle vzpomínkové knihy Ondřeje Přikryla Červánky Prostějova (str. 140–143). Ondřej Přikryl je publikoval také v Národních listech (MUDr. Ondřej Přikryl:  Z korespondence Mikoláše Alše, přílohy Národních listů, 6. 7., 13. 7., 10. 8. 1924).

Propagátorem Alšova díla byl jeho zeť JUDr. Emanuel Svoboda (1883–1967), rodák z Nové Dědiny u Konice, právní publicista, rada magistrátu v Praze, znalec umění, autor článků a monografií o Mikoláši Alšovi (například Mikoláš Aleš na Moravě a Slovensku, Brno 1929; Mikoláš Aleš v Olomouci, Olomouc 1947). V knize Aleš a Jirásek. Listy dvou přátel uveřejnil Alšovu krojovanou studii „Z Prostějovska“ z roku 1876.   Odkaz svého otce také propagovala dcera Maryna Svobodová (1882–1973), malířka, ilustrátorka a autorka vzpomínkových knih.

Lasusové v Prostějově

Pro doplnění uvádíme, že rod Lasusových je v Prostějově doložen začátkem 19. století Samuelem Lasusem. Žil zde také synovec Jiřího Lasuse advokát JUDr. Max (též Markus, Marek) Lasus (*8. 8. 1896 v Prostějově), manželka Alice roz. Herzogová (*1898 Teplice). Kancelář měl v Rašínově bráně č. 1 a byt ve Štefánikově ulici (nyní Partyzánská)  č. 9.  Byl předsedou místní skupiny židovských skautů v Prostějově Techelet Lawan (též Blaue Weiss). V roce 1939 se rodina Lasusových vystěhovala do Palestiny i s dětmi (Ruben 1925–1950, Hana 1928–2006 v Haifě). Do Palestiny se už v roce 1924 vystěhovala i neteř Jiřího a Markova sestra Marie (provdaná Salusová. Z dalších členů rodiny:  Moritz Lasus (1852–1905), obchodník s módním zbožím a Dr. Jindřich Lasus uváděný jako podporovatel prostějovského muzea (věnoval mu v první polovině 30. let například cínový termofor z r. 1832 či legitimaci měšťanských ostrostřelců z roku 1892). Byl majitelem domu č. 4 v Brecherově (Uprkově) ulici se známým renesančním arkýřem v prvním patře.

Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém

ukázky z děl Mikoláše Alše na pohlednicích