Oficiálně se jmenovala Margareta, říkali jí Greta nebo Rita. Pamětníkům, příbuzným i dalším Prostějovanům je známa židovská rodina Grünwaldových, která se usadila v Prostějově a zanechala zde výraznou stopu v oděvnictví. Byli to maďarští Židé pocházející z Budapešti.
„Patriarcha“ rodu a Margaretin dědeček Jakob Armin Grünwald se v Prostějově usadil koncem 19. století. Přišel sem se svými šesti syny, dvěma dcerami a údajně s ním do Prostějova přišli i jeho bratři. V roce 1907 založil oděvní továrnu Féher a Grünwald.
Jeho nejstarší syn Albert Béla s bratrem Oskarem za 1. světové války narukoval do rakouské armády. Bojovali na východní frontě, kde byli zajati. Zde se Albert Béla seznámil s ruskou katoličkou Marinou Kusnecovou. Vzali se a 3. prosince 1920 se jim v sibiřském ruském městě Barnaul narodila dcera Margaretta.. V roce 1922 se vrátili do Prostějova. 1. září 1928 se v Olomouci Grünwaldovým narodila dcera Renée, zvaná Renka.
Albert Béla v roce 1929 založil s bratrem Oskarem továrnu na výrobu pánských, chlapeckých a dětských oděvů – pod názvem Albert B. Grünwald. Margareta vyrůstala ve smíšené rodině, v Prostějově, chodila do školy, měla zde přátele i širokou rodinu příbuzných. Patřila mezi ně i její sestřenice Larissa.
Rodiče si uvědomovali vážnost situace a měli obavy o budoucnost rodiny, uvažovali o možnosti emigrace do Velké Británie, kde v Londýně žil dědeček Jakob. Na podzim roku 1938 převedli část majetku a továrnu na rodinného přítele a bývalého důstojníka Diviše. Přišel však 15. březen 1939 a s ním okupace našich zemí a úřady už odchod neumožnily.
Margareta měla v Prostějově také svoji velkou lásku – Roberta Grünhuta. Chtěla si ho vzít. Společně šli do transportu do Terezína. Potom jeli dál, mysleli si, že jedou do Varšavy, ale cílem transportu vyrážejícího začátkem září 1942 z Terezína nebyla Varšava, ale vyhlazovací koncentrační tábor v Estonsku – v Raasiku, kde byli zavražděni. Margaretě bylo 22 let, Robertovi 26 let.
Ze všech jejích příbuzných holocaust přežili jen otec Béla Grünwald a sestřenice Larissa manželem Rudolfem Schickem. Holocaust také přežili maminka s dcerou Renkou, které nešly do transportu.
V koncentračních táborech zahynuli například i další příbuzní Margarety, které měla velmi ráda – Olga, Fritzi, Béla, Sofie, Jan. Sestra Renka se v roce 1952 v Prostějově provdala za Jána Helbicha. S rodiči žila na Slovensku, kde vystudovala medicínu a byla lékařkou. Do Prostějova se údajně nikdo z této rodiny nevrátil.
Na svoji sestřenici dodnes v Prostějově vzpomíná stodvouletá Larissa Šimeková. Margarettu měla velmi ráda a je to pro ni velmi bolestná vzpomínka, stejně jako smrt jejího tatínka Oskara Grünwalda.
Za Markétu Grünwaldovou jsme uložili kámen zmizelých v ulici Havlíčkova, č. 20
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém