V první vlně ukládání Stolpersteine v Prostějově byl uložen i kámen za pana Jindřicha Mayera, který bydlel v Kostelní ulici. Jeho pravnuk, Tomáš Maier, rodák z Prostějova, o svém pradědečkovi i o židovské komunitě v Prostějově říká:
Historie rodiny Mayerů je po minimálně poslední tři staletí spjata s Prostějovem, Mayeři se zde rodili, žili svoje všední životy a umírali zde. Jedinou výjimkou byl právě Jindřich Mayer, možná už jeho narození předznamenalo, že něco v jeho životě bude jinak; narodil se totiž roku 1877 v nedalekých Boskovicích, protože odtamtud pocházela jeho matka Leni Hannáková, otec Moritz samozřejmě pocházel z Prostějova. V roce 1912 zakoupil zdejší dům adresou Kostelní 12, který byl na sklonku druhé světové války vybombardován. Kousek od svého domu provozoval svoje vetešnictví, na které si ještě pamatuje paní Maud Beerová.
Oženil se s Marií Jelínkovou a měli spolu šest dětí, čtyři z nich se dožily dospělosti a jejich poslední syn zemřel v Prostějově v roce 2002.
Byť Jindřich Mayer prožil celý svůj život v Prostějově, tak místo nástupu do transportu se udává Kroměříž, kde tehdy byl od začátku roku 1942 v léčebně. Už se asi nikdy nedozvíme, zdali byl skutečně nemocen, nebo se tam schoval či byl schován před nacistickou zvůlí. Na sklonku června roku 1942 byl deportován do Terezína a 4. srpna se jeho přesně tisícihlavý transport rozjel směr peklo zvané vyhlazovací tábor Malý Trostinec. Dle posledních historických výzkumů tam vlak dorazil až 10. srpna a zřejmě se jednalo o první tam mířící transport, kde k vraždění jeho nedobrovolných pasažérů byly použity nově částečně i dušegubky, takže jeho životní pouť skončila pravděpodobně v takovém plynovém voze, kde byl udušen výfukovými plyny. Děti a ti starší z transportu byli zpravidla vražděni právě tímto způsobem, ostatní byli stříleni do zátylku.
Prostějov se stává 54. českým a 16. moravským městem, které se do projektu kamenů zmizelých zapojilo. Bylo už na čase, v druhé polovině 19. století v Prostějově byla třetí největší židovská komunita na Moravě a znamenala pro Prostějov obrovský kulturní a ekonomický rozmach.
Je velice smutné, že na ukládání zcela prvních kamenů zmizelých se nedostavil nejen prostějovský primátor, ale dokonce ani nikdo oficiálně ze zastupitelstva, kterým to pěšky z radnice trvá asi 4 minuty. Ale na ukládání kamenů zmizelých se do Prostějova mimo jiné přijeli podívat Jindřichův vnuk od Trenčína a pravnuk se svými dvěma syny od Prahy. Jakoby si Prostějov nechtěl připomenout svoji bohatou židovskou historii, je škoda, že město Prostějov tento historický a kulturní potenciál nechce využít.
Tomáš Maier