narozeného 23. ledna 1930 v Moravské Třebové. Za chlapce, který zemřel po pochodu smrti v pouhých 15 letech jsme uložili kámen zmizelých v ulici Žeranovská v Prostějově. Právě odtud totiž odcházel nedobrovolně spolu se svými příbuznými do transportu…
Bedřich se narodil v meziválečné době do plnohodnotné židovské rodiny. Otec Alfréd se narodil v roce 1900 v Lichnově u Bruntálu. Byl starším bratrem Bruna. Ten se později oženil v Liberci, kde pracoval jako bankovní úředník. Jejich rodiče byli Rosalie a Salamon Lammovi. Maminka Josefína se narodila v roce 1900 v Moravské Třebové. Jejími rodiči byli Jetty a Sigmund Holzmannovi. Byla třetím dítětem. Měla staršího bratra Oskara a sestru Kláru. Bratr Oskar byl v průběhu I. světové války vážně zraněn, ale nakonec se šťastně vrátil zpět domů. Sestra Klára se provdala za Heřmana Kurze z Prostějova. Společně bydleli v Prostějově na adrese Žeranovského 17. Ve městě provozovali obchod se smíšeným zbožím.
Alfréd a Josefína byli sezdáni v roce 1929 a společně žili v domě rodičů Josefíny v Moravské Třebové na adrese Holzmaisterstrasse 35 (Lanškrounská 35), kde provozovali obchod s látkami.
Po odstoupení části území v roce 1938 se rodiče rozhodli z bezpečnostních důvodů přestěhovat mladého Bedřicha hlouběji do vnitrozemí. Prostějovský byt sestry Kláry se stal novým bezpečným přístavem teprve osmiletého Bedřicha. Jeho rodiče nechtěli opustit svou zaběhnutou živnost a 72 letou matku Josefíny. Nadále tedy zůstali v Moravské Třebové.
Nad rodinou se nemilosrdně začala zatahovat temná mračna. Na konci roku 1941 byl zatčen strýc Bruno. Byl odvlečen do Terezína a následně do Osvětimi. V červenci 1942 byl do Terezína deportován malý Bedřich společně s tetou Klárou, strýcem Heřmanem a dalšími členy rodiny Kurz. Klára i Heřman byli o rok později transportováni do Osvětimi. Zde jejich životy navždy vyhasly. V srpnu v roce 1942 umřela babička Jetty a byla dcerou Josefínou pochována na hřbitově v Moravské Třebové. Na podzim téhož roku byla do Terezína v pokročilém věku deportována druhá babička Rosalie Lamm, která o rok později v ghettu našla svou smrt. V únoru 1943 byli násilně deportování na východ na základě směrnic vydaných vedoucím říšské bezpečnosti rodiče Bedřicha a strýc Oskar. Nalezená transportní listina je poslední zmínkou o rodičích Bedřicha a strýci Oskarovi.
Bedřich byl v druhé polovině roku 1944 transportován do Osvětimi. Úspěšně prošel selekcí a byl odeslán do pobočného pracovního tábora v Sosnovci. Na jeho paži bylo vytetováno vězeňské číslo A 2434. Zde pracoval v továrně na výrobu komponentů pro děla. Před postupující Rudou armádou byl v druhé polovině ledna 1945 tábor zrušen. Vězni byli přinuceni absolvovat strastiplný pochod smrti do Opavy. Přeživší pochodu dorazili do Opavy v pátek 26. ledna v podvečerních hodinách. Zde přespali na dvou statcích a v pondělí dopoledne byli z Východního vlakového nádraží v Opavě transportováni na otevřených nákladních vozech do Mauthausenu. Transport dorazil do Mauthausenu počátkem února a byl posledním s vězni z Osvětimi.
Bedřich v průběhu pochodu dovršil patnácti let. Do tábora Bedřich dorazil v kritickém stavu. Měl značné omrzliny na nohou. Jeho bezvládné tělo bylo ponecháno svému osudu na bloku „kříž 30“. Na rozdíl od svých spoluvězňů Bedřich svůj životní zápas vyhrál. Dodatečně obdržel nové vězeňské číslo 125827. Dočkal se osvobození americkými vojáky. Svobody si však dlouho neužil. Podlehl tuberkulóze 13. května 1945 v péči 131. evakuační nemocnice USA, která zasahovala v koncentračním táboře v Mauthausenu.
Válku přežil z celé rodiny jen strýc Bruno, který byl odeslán po selekci do pobočného pracovního tábora Blechhamer. Byl zraněn při bombardování tábora. Zůstal na ošetřovně, když ostatní vězni byli hnáni na pochod smrti. Zázrakem přežil i následné vraždění vězňů v ošetřovně. Po válce se podruhé oženil a vyženil malou dceru Danielu. Daniela je dnes jediná žijící osoba, která představuje spojení se zmizelou rodinou Lamm. Je nevlastní sestřenicí mladého Bedřicha.
Celý zapomenutý životní příběh rozklíčoval předseda opavského spolku CEBENA-cesta bezmoci a naděje Vladimír Nevlud. Zlomovým okamžikem v pátrání byl objev transportní listiny v Izraeli z roku 1943. Uložený kámen pro Bedřicha Lamma je prvním kamenem pro vězně z pochodu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen. Trvalo to neuvěřitelných 78 let. Finanční prostředky na zhotovení kamene poskytla spolku CEBENA opavská společnost HAVEL–VRATA /MARKÝZY/ROLETY s.r.o.
Tento životopis je součástí unikátní databáze vypátraných vězňů z pochodu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen, jejímž autorem je předseda spolku CEBENA Vladimír Nevlud. V databázi vypátraných vězňů je Bedřich Lamm veden pod číslem 672.