Jsou knihy, které běžně přečteme. Jsou knihy, které jen prolistujeme. Jsou knihy, které nás uchvátí a ke kterým se stále vracíme. Takovou knihou je pro mě kniha Terezie Dubinové Jak napravovat svět s podtitulem Rozhovory s inspirativními Izraelci. Vyšla v roce 2020 v nakladatelství Zlatý květ.
Hebraistka, kulturoložka a spisovatelka Terezie Dubinová zná Izrael jako málokdo. Zde pracovala, studovala, žila. Projela jej křížem krážem.
A jaký Izrael vlastně v knize představuje? Představuje nám zemi rozkročenou mezi Orientem a proamerickým západem, zemi, která navzdory svým problémům (sociálním a politickým i konfliktům s arabskými sousedy a sporům s palestinskou menšinou) žije svým vlastním životem. Je zemí start-upů a high-technologií, moderním státem 21. století, ve kterém žijí pracovití, vzdělaní a sebevědomí občané.
Je také zemí, která představuje tavící kotel. Obyvatelstvo totiž tvoří občané s odlišnými zeměpisnými, sociálními a kulturními kořeny. Jsou zde rodilí Izraelci, evropští Židé, Židé z Maroka, Etiopie, bývalého Sovětského svazu či Mizrachim (Židé z arabských zemí a Afriky) a k tomu palestinská arabská menšina, muslimové, drúzové, křesťané, beduíni.
Když jedu do Izraele, jsem vždy znovu fascinována dvěma fenomény: setkáním s přírodou a setkáním s lidmi. Příroda je rozmanitá stejně jako obyvatelstvo: můžete prožít poušť, v zimě zasněžený pás velehor, zelená údolí, města v kopcích, pobřežní rovinu, moře i sladkovodní jezero. Lidé jsou různých kultur, jazyků, náboženství, barvy kůže. Přesto spolu dokážou mluvit a hledat cesty k soužití na velmi malém kousku země. Není to jednoduché a vyžaduje to mnoho úsilí,“ napsala v úvodu knihy Terezie Dubinová.
Tikkun olam – náprava světa
Název knihy odráží téma židovské etiky – tikkun olam, nápravy světa – jakési spolutvorby s Vyšší Moudrostí, s Bohem. Lidé jsou partnery Boha. Tak po staletí byli Židé svým náboženstvím vedeni ke zdravému sebevědomí a ke spolupráci na tvorbě světa, protože ten potřebuje neustálé opravy.
Podle Terezie Dubinové Izraelci nečekají, až za ně stát něco udělá, snaží se hned zjednat nápravu z místa, kde jsou. Nezdržují se výmluvami, proč něco nejde, ale hledají cesty, aby to šlo.
Kniha obsahuje 37 rozhovorů s těmito opravovateli či „léčiteli“ města, komunity, rodiny, národa i světa. A jakými metodami jej „léčí“? Například dialogem s někdejším protivníkem, ochranou přírody, činností v různých občanských a neziskových organizacích, terapiemi, pěstováním uměleckých dovedností, spirituálním cvičením. Nahlédněme do těchto rozhovorů a začtěme se do příběhů, které nás mohou v mnohém inspirovat a obohatit.
Životní a duchovní pouť některých „léčitelů“ světa
Šošana Keats Jaskoli ze spolku Chochmat našim bojuje za emancipaci ortodoxních židovských žen (například hnutí Women of the Wall) a zdůrazňuje význam judaismu a židovského dědictví a jeho hodnot spravedlnosti a laskavosti. Rabín Aron Leibowitz svým projektem Hašgacha pratit se staví proti tzv. monopolu Vrchního rabinátu a jeho vlivu na osobní a veřejný život Izraelců. Chce judaismus založený na volbě, nikoliv na síle. Básník, divadelník, hudebník, rebel, pacifista a nomád Gabriel Meyer Halevy z Galileje hledá smír s islámem prostřednictvím súfismu (projekt Sulha). Pořádá festivaly ( například v pouštním ášranu SITTIM), mírová setkání Židů a muslimů, Izraelců a Palestinců či přednášky rabínů o chasidismu a šejků o súfismu. Aktivistka Jifat Aškenazy propojuje jednotlivé skupiny, například akademii Maqamat v Safedu. Alan Kacal je ředitelkou Jeruzalémské ornitologické observatoře. Simon Siman Tov pěstuje a zachraňuje divoké květiny. Ve svém skleníku vypěstoval Smil krvavý zvaný krev Makabejských. Tato rostlina je v Izraeli symbolem na Jom ha-zirakon (Den vzpomínky na padlé vojáky a oběti terorismu).
Kibuc – místo setkávání
Historický exkurz přináší kapitola o kibucovém hnutí. Slovo kibuc znamená shromáždění a toto označení požívali původně chasidé pro svá společná modlitební shromáždění. V Izraeli byly kibucy jakési zemědělské kolektivní komunity založené na principu družstva se společným vlastnictvím. Spojovaly se v nich socialistické a sionistické ideály.
Dnes dostalo kibucové hnutí novou náplň. Zaměřuje se na ekologii, vzdělávání a terapii. Příkladem je rozhovor s vedoucím kibucu v Akku Širou Levym. Tento kibuc vznikl jako centrum společných aktivit židovské a arabské mládeže. Pořádá společná setkávání, večery slam poetry, zájezdy, hipoterapii a věnuje se i problémové mládeži.
Jedno z Božích jmen je Makom (místo)
I oblast umění zde má svůj prostor. Najdeme zde příběh Jedidji Charuše, který vyrábí šperky z raket a Izzyho Pludwinského, kterého hebrejské písmeno jod přivedlo před lety ke studiu kabaly a písma a k profesi písaře (sofera). Dnes patří mezi nejvýznamnější izraelské kaligrafy.
Z hudební oblasti jsou zastoupeni virtuózka hry na indickou flétnu bansuri Ofra Avni,vedoucí hudební školy Maqamat v Safedu Moše Tov Krebs a zpěvačka Viktorie Hanna. Viktorie Hanna rapuje, beatuje a zkoumá možnosti hlasu a řeči. Zároveň zhudebňuje biblické texty, modlitby a úryvky z mystické knihy Zohar. V létě roku 2019 vystupovala v synagogách v Jičíně a Turnově. V češtině zde zazpívala Hymnu terezínského ghetta.
Profesor Mooli Lahad z centra Kirjat šmona léčí psychická traumata příběhem a obrazem. Lékař a bývalý důstojník Tuly Flint je zakladatelem hnutí „Bojovníci za mír“. Sám říká, že náprava světa vyžaduje nápravu sama sebe (tikkun aculi). On sám například opravil a zprovoznil přírodní jeskyni na svahu Hebronu (v palestinském autonomním území), kterou jako voják ničil, protože se v ní ukrýval nepřítel.
Psycholožka Miriam Bergel, bylinkářka J. Rivka Asoulin, ortodoxní židovka Chaja Kaplan Lester, zakladatelka ekologické vesnice a micvot Jeruzalém v Galileji Dvora Pearlman, profesorka židovské mystiky a odbornice na knihu Zohar Melila Hellner Ešed, znalkyně kabaly Gilya Toueg Zelinger, rabínka Tamar Elad Appelbaum z komunity Sion. To jsou další pozoruhodné židovské osobnosti, do jejichž příběhů se můžeme začíst.
Další z Božích jmen je Chaj (živý)
Písmenka ch a j (chet a jod) z dětské stavebnice našla před třemi lety na chodníku při studijním pobytu v Haifě. Dohromady tvoří Boží jméno Chaj. Byla to pro ni symbolika.
Kniha nám představuje úžasné rozhovory o úžasných lidech. Jejich autorka vede rozhovory na pozadí příběhů, vstupuje do nich, mnohé věci vysvětluje, komentuje. Tak se nám čtenářům dostane řada informací ze světa náboženství, historie, filozofie (například kibucové hnutí, intifáda, amulet Lilit, šechína,geniza, Sára a Hagar). Podává zde i odkazy na webové stránky a další zdroje informací.
Znalosti Terezie Dubinové jsou nesmírně široké, což překvapí i zpovídané osobnosti. Judaista Daniel Soukup tuto knihu m označil za „reportáž do židovského srdce“. Novinář a bývalý zpravodaj České televize na Blízkém východě Jakub Szantó (též autor předmluvy) mluví o Terezii Dubinové jako o „citlivé vypravěčce a sběračce příběhů“.
Ano, zázrak je opravdu v očích toho, kdo se dívá, jak napsala v knize Terezie Dubinová.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký