JOSEF BUKÁČEK

Kámen zmizelých za Josefa Bukáčka

Kámen zmizelých jsme v Prostějově uložili také za člena prostějovské sokolské jednoty Josefa Bukáčka, profesně ředitele městské vodárny a plynárny. I on se stal obětí nacistické zvůle. Jeho medailonek připravila členka spolku Hana Bartková:

Josef Bukáček se narodil se 11. ledna 1886 na tehdejším Brněnském předměstí č. 88 v Prostějově klempířskému pomocníkovi Vendelínu Bukáčkovi a Terezii rozené Všetičkové. Celým svým osobním a profesním životem byl spjatý s Prostějovem. V roce 1905 maturoval na zdejším reálném gymnáziu. Po studiu techniky působil jako technický úředník v Hranicích na Moravě.

Od 1. září 1925 byl ředitelem městské vodárny a plynárny. „V čele plynárny a vodárny stojí mladý, snaživý odborník Ing. Josef Bukáček, jenž zavedl do obou podniků nového, technicky moderního ducha,“ uvedl komunální činitel a kulturní pracovník Ambrož Soška.

Ing. Josef Bukáček, technický rada, byl vynikajícím technikem a odborníkem. Zasadil se o řadu technických inovací, o rozšíření čerpacích stanic, geologický průzkum a výstavbu aparatury čistírny apod.  O historii, vývoji a proměnách obou závodů také napsal statě Vodovod města Prostějova a Městská plynárna v Prostějově uveřejněné ve sborníku Prostějov – město a okres.

Výraznou stopu zanechal také na Šumavě – v Sušici. Právě zde se na doporučení profesora gymnázia v Prostějově a Sušici Antonína Friedla, též aktivního Sokola a starosty města a Sokola v Sušici Jana Seitze podílel na projektu městského vodovodu. Vodojem starého vodovodu nazvaný Faustinka dnes slouží jako rozhledna. Práci Ing. Bukáčka si zde dodnes připomínají s úctou.

Byl také členem Sokola II v Prostějově a župním stavebním zpravodajem. 3. října 1941 byl jako sokolský a národní činitel zatčen. Byl deportován do Brna a do Osvětimi. Zahynul s tisíci sokolskými a národními činiteli v táboře smrti v Osvětimi 15. března 1942. In memoriam mu byl udělen Československý válečný kříž 1939.

Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětí německého násilí v budově bývalé reálky (nynější Střední odborná škola, náměstí E. Husserla), na pamětní desce v přízemí radnice. Ve vestibulu bývalé administrativní budovy plynárny ve Vrahovické ulici č. 10 je pamětní deska s tímto textem: „Na památku Ing. Josefa Bukáčka, technického rady plynárny a vodárny umučeného 1942 v Osvětimi věnují zaměstnanci“.

Dodejme ještě, že památku umučených Sokolů prostějovské sokolské župy  připomíná pomník odhalený v roce 2011 na Městském hřbitově v Prostějově.

V Prostějově bydlel původně v domě Svatoplukova č. 31 nacházejícím se v areálu plynárny. Poslední jeho bydliště – od poloviny třicátých let je dům, který si nechal postavit na tehdejším Žižkově náměstí (nyní Spojenců) , tehdy měl číslo 16, po přečíslování má číslo 15.  Zde žil s manželkou Marii a dcerou Jarmilou. Obě byly učitelkami.  Starší Prostějované a pamětníci na ně také často s láskou vzpomínali. K tomuto domu také položíme kámen zmizelých. Marie Bukáčková učila na obecné dívčí škole na Husově náměstí, dcera Jarmila Bukáčková učila na 2. stupni ZŠ (dřívější měšťance) v Kollárově ulici. Syn Zdeněk se narodil (1921) v Hranicích na Moravě, maturoval v roce 1940 na prostějovském gymnáziu (tř. prof. Jan Cejpek).