Jom ha-šoa 2022

Jom ha-šoa 2022 Prostějov

Prostějov se již počtvrté zapojil do akce Jom ha-šoa, kdy jsme si veřejným přečtením jmen obětí holocaustu připomněli a uctili památku našich místních Židů (zmizelých sousedů), kteří zahynuli ve vyhlazovacích táborech. Akce se konala pod záštitou velvyslanectví Státu Izrael v České republice a za finanční podpory Nadačního fondu obětem holocaustu. V Prostějově pod záštitou primátora Františka Jury a ve spolupráci s Muzeem a galerií Prostějov a spolkem Hanácký Jeruzalém.

Tématem letošního ročníku bylo: „Vrátili se… A co dál?“  Osvobozením z koncentračního tábora a návratem do vlasti to neskončilo. Před většinou osvobozených vězňů se otevírala neznámá realita – ztracené rodiny, ukradený majetek, zničený domov, zmařené sny…

Z Prostějova a okolí bylo před 80 lety odvlečeno do koncentračních táborů mezi 1200 – 1600 Židů, včetně více než stovky dětí do 15 let. Domů se po válce vrátilo jen 109 z nich. Ti, co přežili hrůzy války, následně odešli do zahraničí jako např. Michal Maud Beerová, prostějovská rodačka. Hlavním cílem akce je šířit povědomí o holocaustu, poukázat na krajní důsledky projevů rasismu a náboženské nenávisti, propojit historické vědomí se současným děním ve společnosti, upozornit na stav dodržování lidských práv a formou osvěty působit preventivně proti šíření a projevům antisemitismu mezi mladou generací. Do akce se letos zapojilo celkem 24 měst z celé ČR.

Doprovodnou akcí byla komentovaná prohlídka panelové výstavy o životě prostějovské židovské komunity, která je k vidění v bývalé nové synagoze, dnes v Husově sboru. Průvodcem byl historik prostějovského muzea Filip Gregor.

Děkujeme všem, kteří se  maratonu čtení jmen obětí holocaustu zúčastnili!

zdroj: www.prostejov.eu

Článek a video z akce (Prostějovský Deník)

Fotogalerie z akce a sken článku z Deníku:

Projev Tomášek Krause – Jom – HaŠoa 2022

Vážení přátelé, vítáme Vás na každoroční připomínce obětí holocaustu Jom Ha – Šoa, kdy čteme jména lidí, jejichž památka měla být navždy vymazána z historie. Organizátoři dnešního shromáždění, Institut Terezínské iniciativy, Nadační fond obětí holocaustu, Muzeum romské kultury a další instituce, tak navazují po přestávce, způsobené pandemií, na již započatou celosvětovou tradici.

Scházíme se dnes, abychom si připomněli události, které se odehrály před více jak osmi desítkami let. Zdálo se, že se postupem času budou ony pověstné nůžky stále více rozevírat, že na jedné straně bude naše snaha, aby se nezapomínalo na to, jakým tragédiím byli vystaveni naši rodiče a prarodiče, a na straně druhé bude rychlý konzumní způsob života, ve kterém nebude moc místa pro zamyšlení a poučení se z minulosti. Opak je pravdou.

Mnozí z těch, kteří se zabývali historií holocaustu a 2. světové války – a byli to nejen erudovaní historici – si nedokázali odpovědět na otázku, jak mohlo něco tak zrůdného, jako nacistická ideologie a její následná aplikace v praxi, vůbec vniknout. Jak to, že svět tehdy dopustil, aby v efektivně fungujících „továrnách na smrt“ zahynulo 6 miliónů Židů a další miliony lidí byly vražděny ve jménu ideologie jakéhosi pochybného nového řádu. Jak to, že jeden šílenec dokázal rozpoutat celosvětový konflikt?

Dnes to už víme. Ne, nenastudovali jsme další historickou učebnici, stačí si pustit zprávy. Jakkoli jsme si vědomi toho, že nelze klást rovnítka mezi různé historické události, je nepochybné, že dnes podobné zlo sledujeme v přímém přenosu.

A co dělá svět? Zase nic. Anebo téměř nic, co by zastavilo vraždění.

Jak to, že všichni uvěřili Chamberlainovi, když na podzim roku 1938 přivezl z Mnichova onu potupnou dohodu?

Jak to, že na jaře roku 2014 všichni uvěřili tomu, že Krym nestojí za to, aby se o něj bojovalo?

Jak to, že se „Reichswerke Hermann Göring“, firmička s kapitálem 5 milionů říšských marek v roce 1937, stala největším koncernem Třetí říše, zodpovědným za celou válečnou mašinérii, včetně využití otrocké práce osvětimských vězňů?

Jak to, že v posledních osmi letech obchod mezi Ruskem a Západem jen kvetl a vyprodukoval podniky s daleko většími obraty, než kdy měly „Reichswerke Hermann Göring“?

Dokáží sankce Západu zvrátit válečné běsnění, které do mapy světa již přiřadilo ke jménům Lidice, Coventry a Hirošima také Mariupol a Buču?

Před sedmasedmdesáti lety skončily boje druhé světové války. Miliony mrtvých – někteří dodnes beze jména – měly být věčným mementem a varováním lidstvu. Nestalo se tak. Lidstvo se nepoučilo. Zdá se, že teritoriální zisky jsou vždy cennější, než lidské životy.

A proto využijme dnešní pietní shromáždění k tomu, abychom nejen uctili památku našich zavražděných rodičů, prarodičů a dalších příbuzných – mužů, žen a dětí – ale také k tomu, abychom se zamysleli nad stavem dnešního světa. A abychom – každý z nás, podle našich schopností a možností – dokázali vzburcovat svědomí lidstva a zastavit další šílený pokus o ovládnutí světa ve jménu jakési zvrácené ideologie.

Tomáš Kraus, ředitel Institutu Terezínské iniciativy