HistorikMichael L. Miller se zaměřuje na dějiny Židů v habsburské monarchii od 18. století do 20. století. Působí na Středoevropské univerzitě ve Vídni. V češtině vyšla v roce 2015 jeho publikace Moravští Židé v době emancipace (Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1. svazek knižní řady Židé – dějiny – paměť, z angličtiny přeložila Klára Míčková).
Obsahuje řadu cenných informací o prostějovské židovské komunitě, působení šabatiánů koncem 17. a počátku 18. století. Z Prostějova pocházeli Jakob Prossnitz zvaný Löbele (Lejb), Meir Esenstadt či Wolf Eybeschütz. Prostějov připomíná jako druhou největší židovskou obec na Moravě, nejbohatší obec, centrum textilního průmyslu a moravské haskaly (osvícenství) s domy učenců Jakoba Steinschneidera a Gideona Brechera a ješivou vedenou žákem Chatama Sofera Mosesem Katzem Wanefriedem. Michael L. Miller se zabýval řadou zdejších učenců a rabínů. Patřili mezi ně rabíni Löw Schwab, Leopold Löw, Hirsch B. Fassel, kazatel Adolf Jellinek, filozof a pedagog Moritz Eisler, rabín a reformátor Josef Weisse a lékař, hebraista Gideon Brecher, mimo jiné autor komentářů ke knize Kuzari Ha-Leviho.
Autorsky se Michael L. Miller také podílel na publikaci Židé v českých zemích. Společná cesta dějinami (editoři Kateřina Čapková a Hillel J. Kieval, vydalo Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2022, překlad z angličtinyTamara Vosecká). Uvedená publikace představuje moderní komplexní dějiny Židů v českých zemích od raného novověku do současnosti od mezinárodního kolektivu historiků (Kateřina Čapková, Michal Frankl, Benjamin Frommer, Verena Kasper-Marienberg, Hillel J. Kieval, Helena Klímová, Ines Koeltzsch, Lenka Matušíková, Michael L. Miller, Martina Niedhammer, Joshua Teplitsky). Michael L. Miller je autorem kapitoly Absolutismus a kontrola: Židé v českých zemích 18. století (str. 73–101). Také zde najdeme mimo jiné řadu cenných informací o prostějovské židovské komunitě.
Další studie z pera Michaela L. Millera vyšla nedávno v časopise Dějiny a současnost v rámci výzkumu židovských dějin. Má název Randáři i hausírníci. Venkovští Židé v Čechách a na Moravě (Dějiny a současnost, č. 3, str. 36–39, překlad z angličtiny Iveta Coufalová). Autor se zde zabývá osobností a dílem znalce česko-židovské literatury, literárního vědce Oskara Donatha (1882–1940), rodáka z Dolního Újezdu u Přerova, autora knihy Böhmische Dorfjuden (Židé z českého venkova) vydané v brněnském nakladatelství Maxe Hickla v roce 1926. V knize se snažil rekonstruovat život venkovských Židů v českých zemích a na Moravě. Venkovské Židy dělil do tří kategorii: bohatý nájemce, v němčině označovaný jako Randar (též Gutspächter, v češtině jako randár nebo pachtýř), dále drobný obchodník a potom „chudý“ podomní obchodník (známý jako Hausierer nebo Dorfgeher, česky hauzírník). Donath věnoval pozornost chudým venkovským Židům. Oslavoval jejich skromnost, šetrnost a poctivost. Zachytil zde také obraz jejich způsobu života, zvyků, náboženských tradic a svátků. Vycházel přitom z novel a povídek autorů Leopolda Komperta Vojtěcha Rakouse a Karla Klostermanna. Oceňoval realismus a faktografičnost u těchto autorů. Proti tomu se kriticky stavěl k autorům, kteří Židy zesměšňovali (Josef Holeček, Jan Herben, František Pravda, Václav Kosmák, Alois a Vilém Mrštíkovi). Ukázal, že venkovští Židé jsou organickou součástí českého a moravského venkova a že žijí v naprosté harmonii s ostatními vesničany.
Také v této stati najdeme zmínku z naší prostějovské komunity – a to v závěrečné části nazvané Osamělost vesnického Žida aneb Ber z Vojetína. Prvním pramenem výzkumu byla kniha Oskara Donatha a jeho literárních vzorů. Tím druhým pramenem, který vrhá na venkovské Židy jiný pohled, byla hebrejská korespondence venkovského Žida, který uvízl v malé vesnici a neprozrazuje ani stopu po nostalgii, romantizaci či idealizaci. Jednalo se o nájemce (tedy nikoliv podomního obchodníka, rozhodně však nepatřil k „židovské šlechtě“) jménem Ber Schiff . Žil v malé vesničce mimo židovskou obec se svou rodinou a netoužil po ničem jiném než získat právo pobytu (hizkat ha-jišuv) v rodném městě Prostějov. Dvacet šest let (v letech 1825–1851) si dopisoval se svým synovcem, prostějovským lékařem a nejvýznamnější osobností moravské haskaly Gideonem Brecherem (1797–1873). V korespondenci se opakovaně objevovalo Berovo přání opustit bohem zapomenutou vesnici Vojetín (poznámka autorky: Vojetín je část obce Rozsochy u Žďáru nad Sázavou) a žít v Prostějově natrvalo, nejen při návštěvách a svátcích.
Určitě by bylo zajímavé dále rozkrýt osudy Ber Schiffa. Zatím o něm nic bližšího nevíme. Pocházel z Prostějova, jeho otec zde byl šámesem (správcem synagogy). V článku je uváděn ještě výraz šafář, což ale není totožné se šámesem. V archivních dokumentech (především v pozemkových knihách této doby) však jméno Schiff nenacházíme. Věříme, že se autorovi podaří objevit další informace o něm především ve vztahu ke Gideonu Brecherovi, kterým se dlouhodobě rovněž zabývá.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
