V těchto dnech si připomínáme dvě stě dvacet let od narození pozoruhodné osobnosti naší židovské komunity, rabína, učence, autora řady spisů i umírněného reformátora Hirsche B. Fassela. Byl také v letech 1836–1851 prostějovským rabínem a významně se zapsal do naší historie.
Hirsch Baer Fassel se narodil 21. prosince 1802 v Boskovicích. Zde získal základy židovského vzdělání. Potom studoval na ješivě v Bratislavě u Chatama Sofera. Po ukončení studií se vrátil na Moravu. Oženil se s Josefou Arnsteinovou. Měl s ní osm dětí. Začal se věnovat obchodu. V podnikání se mu však nedařilo, proto v roce 1836 přijal volbu za rabína v Prostějově. V lednu 1836 se totiž uvolnilo rabínské místo odchodem Löwa Schwaba do Pešti. Proti této podal stížnost zemský rabín Nehemjaš Trebitsch. Poukazoval na to, že prostějovská obec si jej zvolila bez konzultace s ním a že má nemá zkušenosti ani vzdělání k řízení tak velké židovské obce. Nakonec však zemské gubernium svým výnosem z 23. března 1838 potvrdilo definitivně Fassela jako rabína a odmítlo právo Trebitsche navrhovat rabínské kandidáty jednotlivým obcím.
Prostějovské období rabína Fassela
Prostějov byl v době jeho působení centrem hebrejské literatury a vzdělanosti. Byla zde proslulá Wanefriedova ješiva, „soukromé domy“ učenců Jakoba Steinschneidera a Gideona Brechera. Prostějov byl druhou největší židovskou obcí na Moravě a začal se zde rozvíjet textilní průmysl. Předchozí myšlenky haskaly a podnikatelské i další aktivity Veitha Ehrenstamma zde také zanechaly výrazné stopy.
Fasselovy reformní myšlenky a nápady zde našly ohlas a pochopení. Především se jednalo o německá kázání. Fassel nezavrhoval deraši (tedy tradiční hebrejskou promluvu s jazykem hebrejským i jidiš). Volbu němčiny zdůvodnil hlavně estetickými pohnutkami. Podle něho bylo urážlivé, aby v synagogách znělo jidiš, zatímco v domácnostech se každý vzdělaný souvěrec již snaží mluvit čistou němčinou.
Prostějovské období jeho činnosti ukázalo, že mnohem blíže než k reformnímu směřování měl k umírněnému hledání Zachariáše Frankela. Uznával autoritu ústní a psané Tóry. Opakovaně potvrzoval principiálně právní charakter židovství. Židovství nevnímal jako neměnný soubor zvyklostí, ale spíše jako organicky se rozvíjející náboženství. Změny připouštěl i žádal, ale tak, aby podle jeho názoru nebyly v rozporu s duchem historického židovství.
Dokladem toho byla dvě jeho synagogální kázání pronesená 4. a 11. dubna 1846 v prostějovské synagoze „ Rýže a luštěniny – jídla dovolená na Pesach?“ Byla to vlastně reakce na hrozící neúrodu tohoto roku, a proto dovolil členům židovské obce z tohoto důvodu konzumovat také rýži a luštěniny, což bylo v aškenázském prostředí normálně zakázáno. Na základě rozboru Talmudu ukázal, že zde nikde není konzumace těchto potravin zakázána.
Podporovatel školství a vzdělanosti
Za jeho působení byla v Prostějově v roce 1838 založena nová hebrejská škola – Talmud Tóra. H. Fassel kritizoval tradiční chedery a soukromé učitele za neschopnost přiblížit význam židovských zvyků současné mládeži. Podle něho měli učitelé skloubit hluboké znalosti Talmudu s kritickými schopnostmi reagovat na různé podněty současné doby. Žáci se místo mechanického memorování rabínské literatury měli učit s pochopením hebrejskou Bibli a šabatové, sváteční a denní modlitby. Zvláštní pozornost měla být věnována základům hebrejské mluvnice. Výuka Talmudu byla určená jen po uchazeče o rabínskou dráhu. Samotný Fassel zde také od 4. ročníku vyučoval a předával jim znalosti Talmudu o „praktickém“ a „obřadním“ právu.
V Prostějově dal podnět k založení Spolku na podporu řemesel mezi Izraelity. Spolek byl prvním svého druhu na Moravě. Jeho cílem bylo snížit počet drobných obchodníků a podněcovat děti k osvojování si potřebných živností. Spolek tvořili prostějovští Židé, kteří svými dary pomáhali hradit přípravu chudých a osiřelých dětí obce. Do roku 1843 už jich podporovali jednadvacet: šest ševců, tři krejčí, tři kloboučníky, tři tkalce, dva soukeníky, po jednom pekaři, zámečníkovi, řezníkovi a koželuhovi.
Fassel samozřejmě svoje reformní kroky musel obhajovat před moravským zemským rabínem Trebischem. Ten však v červenci 1842 zemřel a nastala doba diskuse o místě a potřebnosti zemského rabinátu. Novým rabínem se stal Samson Raphael Hirsch (1808–1888) a problémy „pokračovaly“.
Politický vůdce
Do politické činnosti se zapojil poté, co prostějovští úředníci přijali poměrně drastická opatření proti židovským „konkubinátům“. Hospodářský úřad v Plumlově, do jehož jurisdikce patřil Prostějov, přijal řadu opatření, která měla potrestat nebo ponížit prostějovské Židy podezírané z nezákonného partnerského soužití nebo tajného sňatku. Ženy měly být odsouzeny k odnětí svobody a k veřejným nuceným pracím. Svobodným židovským mužům měla být navíc odepřena obchodní koncese. Sepsal tehdy petici císaři Ferdinandovi, ve které neuvážená opatření proti prostějovským Židům odsoudil a kritizoval je za to, že trestají jednou ranou viníky i nevinné. Tvrdil, že tresty byly vyměřeny nejen viníkům, ale také těm, kteří byli pouze podezřelí. Navíc odmítnutí obchodní koncese svobodným mužům jim krutě znemožňovalo, aby se postarali o své nezákonné děti. Poukazoval na nespravedlnost legislativy moravských Židů a zaměřil se hlavně na důsledky familiantských zákonů.
Vystupoval aktivně za zrovnoprávnění moravských Židů. Na Moravě na rozdíl od českých zemí neplatil systemální patent z roku 1797 a ani upravená verze z roku 1841. Řadu petic adresoval císaři Ferdinandovi. Poukazoval v nich právě na rozdílné postavení Židů v Čechách a na Moravě a žádal, aby moravští Židé měli stejné postavení jako Židé v Čechách v oblasti povolání, usazování a uzavírání sňatků. 6. října 1845 předala delegace rabínů a prostějovských obyvatel v čele s Fasselem petici arcivévodovi Františku Karlovi, bratru císaře Ferdinanda. Petice poukazovala na danou situaci.
Zapojil se do diskusí o náboženské reformě a byl kritikem rabínských shromáždění. Inicioval svolání konzervativního valného shromáždění s cílem sloučit umírněné reformátory, kteří vycházeli z talmudické tradice. Toto shromáždění nakonec neproběhlo, poprvé z důvodů kritiky a podruhé do něj zasáhly revoluční události roku 1848.
Kritizoval synagogální zřízení. Poukazoval na to, že centralizované hierarchické uspořádání je rabínskému judaismus cizí a že ohrožuje zemskou autonomii jednotlivých obcí. Synagogální hromadu charakterizoval jako aristokratický svévolný orgán. 22. listopadu 1849 prostějovská židovská obec poslala zemskému rabínovi Hirschovi stížnost na tento připravovaný zákon. Problémem byl také navrhovaný teologický seminář. Tento však Fassel viděl jako užitečný pro vzdělávání rabínů a učitelů. Židovská obec ale byla k němu kritická. Finančně měl být hrazen z Moravského židovského fondu.
Vedl spory s moravským zemským rabínem Samuelem Raphaelem Hirschem, který ostře odmítal snahy reformního křídla. Spor mezi nimi se rozhořel v roce 1839, kdy Fassel napsal ostrou kritiku na Hirschovo dílo Chorev, což bylo pokračování Dvanácti dopisů židovství.
V roce 1845 byl Fassel zvolen druhým vratislavským vedle Abrahama Geiga. Mělo jít o usmíření ortodoxní frakce. Nabídku však odmítl a zůstal v Prostějově.
Fasselovo úsilí o zlepšování vztahů s křesťanstvím
Při různých příležitostech žádal Židy, aby pro své křesťanské „bratry“ v dobách nouze vybrali peníze. Chtěl tak pomoci poddaným bez ohledu na jejich vyznání. Při pesachovém kázání v dubnu 1843 vyzval prostějovské Židy ke sbírce pro oběti přírodního neštěstí v regionu Krušných hor. O tom psal Der Orient 13. 6. 1843.
V září 1843 apeloval na členy prostějovské židovské obce, aby finančně vypomohli obětem ničivého požáru v blízké obci Určice (pozn. aut. větší část městečka Určice tehdy shořela). „Důstojný rabi, pan H. Fassel opět využil své kazatelské výřečnosti, aby nasměroval štědrost svých posluchačů tímto záslužným směrem,“ napsal časopis Ost und West.
Určický katolický kněz Petr Obdržálek učinil bezprecedentní krok a do prostějovské synagogy přišel vyjádřit poděkování za onen štědrý dar. Nepromlouval k Židům jako „duchovní jiné víry, ale spíše jako lidská bytost, jež chtěla vyslovit díky před svými bratry“. Fassel v nadšené reakci na knězova slova dále rozvíjel myšlenku společného lidství a povýšil ji téměř na spasitelskou úroveň. „Nastane den, kdy vlk a beránek spolu budou dlít. Překážky stojící mezi jednotlivými bratry jsou stále slabší a s Boží pomocí brzy padnou úplně,“ konstatoval H. B. Fassel.
Chtěl, aby se o tomto činu dozvěděla široká veřejnost, napsal proto článek a obrátil se s prosbou na Moritze Steinschneidera, aby jej otiskl v časopise Ost und West. Napsal mu, že si „skutečně zaslouží velkou pozornost. Na Moravě, na Hané a v Prostějově je takováto událost opravdu vzácná.“ Článek byl publikován původně v časopise Ost und West: Blätter für Kunst, Literatur und geselliges Leben a později v Allgemeine Zeitung des Judenthums (4. 12. 1843, str. 728-729) a v Der Orient.
P. Petr Obdržálek působil v letech 1834–1886 jako kněz v určické farnosti. V roce 1872 zde nechal zřídit chudobinec a založil Nadaci pro milosrdné sestry Karla Boromejského. Chudobinec byl určený pro devět až deset žen. P. Obdržálek zemřel v Určicích v roce 1886.
V Prostějově H. Fassel udělil rabínskou ordinaci synovi Jakoba Steinschneidera a synovci Gideona Brechera Moritzi Steinschneiderovi (1816–1907), který se stal předním orientalistou v Berlíně a zakladatelem moderní bibliografie.
Dílo Hirsche B. Fassela
Koncem března 1851 přijal Fassel rabínskou pozici v uherské Velké Kaniži, kde byl před ním rabínem jeho přítel a Moravan působící i v Prostějově Leopold Löw. V květnu téhož roku odešel z Mikulova do Frankfurtu nad Mohanem moravský zemský rabín S. R. Hirsch. Jeho odchod vyvolal znovu debatu o budoucnosti zemského rabinátu v Mikulově. Rabín Fassel se rovněž k této otázce vyjádřil z Velké Kaniže: „Morava by měla dostat rozum a jednohlasně žádat, aby byl zemský rabinát zrušen.“ (pozn. aut. zrušen nebyl, ale postavení zemského rabína po rezignaci Hirsche značně utrpělo).
15. dubna 1863 obdržel Zlatý kříž za zásluhy. Byla tak oceněna jeho veřejná služba, vědecká i literární práce. Vyznamenání dostal na radnici za přítomnosti vedení města, zástupců židovské obce, úředníků a důstojnického sboru. H. B. Fassel pronesl při této příležitosti 18. dubna 1863 slavnostní šabatové kázání v tamní synagoze.
Značnou část jeho díla tvoří kazuální spisy, Festschrifty, kázání a prohlášení, které se týkaly aktuální náboženské a politické situace. Z moravského působení jsou to práce Ein Wort zur Zeit beim Dankfeste für Errungenschaft der Freiheit (Slovo k příležitosti děkovné oslavy pokroku – či výdobytku svobody, Olomouc 1848), Die Verfassungsurkunde und der Tempel Salomos Rede bei dem Dankfeste für die verliehene Verfassung ( Propůjčení ústavy a Šalamounův chrám, reakce na březnovou oktrojovanou ústavu 1849).
Oblasti židovského práva se týkaly práce Das mosaisch-rabbinische Civilrecht (Mojžíšsko – rabínské civilní právo, 1852–1854 ), Das mosaisch-rabbinische Gerichts-Verfahren in civilrechtlichen Sachen ( Mojžíško- rabínské soudní procedury v občanských věcech, 1859).
Z oblastivzdělávání je to Die mosaisch-rabbinische Religionslehre, katechetisch für den Untericht bearbeitet (Mojžíšsko-rabínské náboženství katecheticky zpracováno pro výuku náboženství, 1859-1863). Přispěl také do druhého svazku komentáře ke Knize Kuzari rabínských aprobací. Toto rozpracované dílo probíral s Gideonem Brecherem. Neun Derusch-Vorträge(1868) představovalo jakousi homiletiku 19. století s prvky talmudické disputace. Tiskem vyšel slavnostní spis ze slavnosti ve Velké Kaniži v roce 1863 – Denkmal für kommende Geschlechter (Pomník pro budoucí pokolení)
V rukopise zůstalo dílo Mozene Zedek („manuál“ pro práci s Talmudem určený pro rabíny a studenty). Přispíval také do časopisů Der Orient, Ben Chananja, Neuzeit a dalších.
Hirsch Fassel působil ve Velké Kaniži až do své smrti v roce 1883. Zemřel 27. prosince 1883.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
Použitá literatura:
Klimeš, Jiří: Hirsch Baer Fassel a jeho „Poselství našemu pokolení“. In: Židé a Morava XXIII, kniha statí ze stejnojmenné konference konané v Muzeu Kroměřížska 9. 11. 2016, s. 14–29. Vydalo Muzeum Kroměřížska v Kroměříži 2017.
Miller, Michael L. : Moravští Židé v době emancipace. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2015.
Soukup, Daniel: „Kázat ryzí němčinou“. Reforma židovského kazatelství na Moravě v první polovině 19. století, Dějiny a současnost, č. 10, 2021, s. 20–22.
