V den, kdy jsme si v Prostějově odhalením pamětní desky na nádraží připomněli oběti největší genocidy 20. století – šoa – odešla další pamětnice těchto hrůzných událostí. O to víc je třeba usilovat, aby jejich vzpomínky zůstaly zachovány.
Paní Hana Weingarten žila od roku 1949. Až do konce svého života se zajímala o dění ve své rodné vlasti včetně Prostějova, kde měla své příbuzné. Ještě loni – při přípravě Cesty bez návratu – napsala tuto svoji vzpomínku:
„Měla jsem strýčka s rodinou a babičku v Prostějově. My jsme tenkráte žili v Praze. Moje maminka se ale chtěla rozloučit s naší rodinou a bez hvězdy, samozřejmě, jsme jeli do Prostějova vlakem a setkali jsme se s nimi v Prostějově a potom, s hvězdou, jsme jeli s nimi do Olomouce (transporty jely do Terezína) a my jsme se vrátili bez hvězdy do Prahy. Samozřejmě my jako Židé jsme nesměli jet vlakem. Já si ještě vzpomínám (jako 12ti letá), jak jsem se bála, že maminka dělala něco, co nebylo legální. A jen co jsme dojeli do Prahy, jsem se cítila lépe, ale dodnes nemohu zapomenout tuto věc. Samozřejmě, že konec byl velmi smutný. Mimo mne se nikdo z nich nevrátil…
Ještě jednou děkuji, Shalom, Hanka“
O paní Haně se píše i na serveru Paměť národa – zde
Díky přítelkyni paní Hany Weingarten Evě Strnadlové se našemu spolku se podařilo navázat kontakt se synem paní Hany…