Před sto dvaceti lety se narodil novinář, rozhlasový zpravodaj, autor literatury faktu a překladatel František Gel, který svoje dětství a mládí prožil v Prostějově. Významně se zapsal do dějin naší žurnalistiky. Plným právem byl označován za klasika žurnalistiky. Byl autorem soudniček, zpravodajských reportáží, rozhlasových reportáží a populárně-vědeckých pásem.
Kdo byl František Feigel (Gel)?
František Gel (vlastním jménem Feigel) se narodil 18. září 1901 ve Městě Albrechtice u Krnova. Otec Berthold Feigel (*14. 10. 1874) pocházel z Plumlova a byl soudcem. Matka Paula Kornelie rozená Bobková (*20. 9. 1877 Brandýs nad Orlicí) byla dcerou prostějovského zubního lékaře Mořice Luciána Bobka. Obě rodiny byly židovské, ale přestoupily k římsko-katolickému náboženství. Jeho rodiče uzavřeli sňatek 6. 11. 1900 v kostele Povýšení sv. Kříže v Prostějově.
František Gel studoval tři semestry práv v Brně a v Praze, ale studium nedokončil. Od roku 1924 začal pracovat jako brněnský dopisovatel pražského čtrnáctideníku Soudní síň. Svoje příspěvky uveřejňoval pod značkou -gel-. Potom působil v redakci Lidových novin a od roku 1933 v nakladatelství Melantrich.
Za 2. světové války byl příslušníkem československých vojenských jednotek ve Francii a Velké Británii. Od roku 1942 působil jako válečný zpravodaj.
Od roku 1945 pracoval jako redaktor politického vysílání Československého rozhlasu. Proslul především svými reportážemi z norimberského soudního procesu s nacistickými válečnými zločinci. V rozhlase vedl tzv. Černou a Bílou kroniku, které byly tehdy velmi populární.
V letech 1948–1949 byl tiskovým atašé na československých velvyslanectvích v Londýně a v Paříži. Potom se vrátil do rozhlasu, ale z politických důvodů byl přeložen do oddělení dokumentace a měl na starosti časopis Náš rozhlas. V roce 1953 odešel ze zdravotních důvodů do invalidního důchodu. Do roku 1969 přednášel žurnalistiku na UK v Praze.
Říkal si „voják za světlometem“
Objevoval totiž stále další a další témata. Byl to například Kryštof Kolumbus, po něm přišel na řadu Jaroslav Heyrovský, dále Ivan Hrozný, K. E. Ciolkovskij, Jan Jánský, Heinrich Schliemann a objevení Tróje. Uvedená témata dovedl zajímavě zpracovat v podobě literatury faktu. Vznikla tak řada knih určených především dospívající mládeži. Patří mezi ně například Jak jsem létal a padal (o letci Evženu Čihákovi, 1957), Přemožitel neviditelných dravců (o Louisi Pasteurovi, 1959), Syn čarodějnice ( o Janu Keplerovi, 1971).
Přispíval do řady novin a časopisů: Národní práce, České slovo, Světozor, Přítomnost, Kulturní tvorba, Literární noviny, Československý voják, Svět v obrazech, Zápisník. Přeložil kolem dvaceti knih (např. Arthur Conan Doyle: Pes baskervillský, Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera, Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid, Thornton Wilder: Březnové idy).
V listopadu 1960 se nechal úředně přejmenovat na Františka Gela. Zemřel 17. října 1972 v Praze.
„Mám dojem, že si odpočíval prací, ať už jako rozhlasový pracovník – kam docházel se vzácnou přesnost, či později – kdy ho choroba zavřela do bytu ve vinohradské Čerchovské ulici, vždy plného poznámek, knih, výstřižků, odkud ho telefon spojoval s celým pražským světem a odkud přepadal odborníky promyšlenými dotazy. Tak vznikalo jeho dílo Přemožitel neviditelných dravců a další knihy,“ napsal o něm spisovatel a rozhlasový publicista Jan Wenig v prostějovském kulturním čtvrtletníku Štafeta (č. 3, 1976).
Prostějovská léta Františka Gela
Vraťme se ale do Prostějova. Zde František Feigel navštěvoval IV. pětitřídní obecnou chlapeckou školu v Palackého ulici. Osudy matky jsou zahaleny tajemstvím. Byla prý výborná pianistka a v Prostějově hrávala s olomouckým hudebním skladatelem Josefem Nešverou. Pravděpodobně předčasně zemřela. Otec se 14. 3. 1914 podruhé oženil ve švýcarském Svatém Mořici s Terezií Königsbergovou rozenou Behrendovou.
František byl osvojen dr. Bobkem a bydlel u prarodičů Mořice Luciána Bobka a Arnoštky rozené Ledererové. Zpočátku bydleli v domě č. 2 na Pernštýnském náměstí a od roku 1913 ve Vrlově domě na tehdejším Rudolfově náměstí č. 8 (nyní náměstí E. Husserla). Mořic Lucián Bobek byl zakládajícím členem a předním představitelem Sdružení pokrokových lidí, pro které zde začátkem 20. století přednášel T. G. Masaryk. V době přednášek bydlel právě u dr. Bobka v domě na Pernštýnském náměstí č. 2, tehdy ještě jednopatrovém.
V letech 1911–1919 studoval na prostějovském gymnáziu (c. k. státní gymnasium, od roku 1919 Čs. státní gymnasium). Podle dědečka mu říkali Bobek. Mezi jeho významné spolužáky patřili básník Jiří Wolker, levicový novinář a advokát, bojovník proti fašismu umučený v koncentračním táboře v Sachsenhausenu- Oranienburgu Ivan Sekanina, lékařka, docentka dermatologie a sestra spisovatele Edvarda Valenty Olga Valentová a strojní inženýr, výborný klavírista a technik továrny Wichterle & Kovářík Karel Wichterle (též bratr slavných sourozenců Hany a Otto Wichterlových).
Právě na gymnáziu se začal „rodit“ jeho literární talent. Přispíval do školního časopisu založeného Jiřím Wolkerem Naše quarta. Třístránkový rukopis příspěvku „Začátky vzduchoplavby“ je uložen ve sbírkách Muzea a galerie v Prostějově. Pojednává o vývoji vzduchoplavby od bájného Ikara přes balóny bratrů Montgolfierových či první balón s lidskou posádkou Pilâtre de Roziera. Už zde nacházíme jeho velký zájem o vynálezy a techniku. Do jisté míry to byl zárodek pozdější životopisné knihy o jednom z našich prvních aviatiků Evženu Čihákovi Jak jsem létal a padal.
Prostějovští pamětníci na něj vzpomínali jako na bouřliváka. Po převratu 28. října 1918 byl prý viděn, jak mířil k sokolovně s puškou přes rameno, aby šel bránit Olomouc, o které se proslýchalo, že je ohrožena Němci. V roce 1918 zázrakem přežil španělskou chřipku, která ho však poznamenala na celý život. Její důsledky se projevily poškozením motorických nervů, což vedlo k ochrnutí končetin. To byl také důvod jeho odchodu do invalidního důchodu.
Po maturitě na prostějovském gymnáziu v roce 1919 absolvoval roční abiturientský kurz na prostějovské Obchodní akademii. Tím jeho prostějovská léta skončila a odešel do Brna, kde na příkaz svého otce pracoval do dosažení plnoletosti jako korespondent Všeobecné bankovní jednoty.
Zbývá ještě uvést na pravou míru informaci z různých slovníků a encyklopedií o tom, že jeho rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Zahynul otec se svou druhou manželkou Terezií. 18. září 1942 byli transportováni z Ostravy do Terezína a odtud 22. října 1942 do Treblinky, kde zahynuli.
I nalezená vysvědčení podávají zajímavá svědectví
Na jaře letošního roku bylo při rekonstrukci v jednom vinohradském bytě v Praze nalezeno dvacet kusů neúplných a poškozených vysvědčení Františka Gela. Nálezce je ochotně zaslal do Prostějova a spolek Hanácký Jeruzalém je věnoval Muzeu a galerii v Prostějově. Po restaurování a dokumentaci byla zařazena do fondu literární památky. Určitě budou také při některé příležitosti vystavena, aby si je mohla prohlédnout široká veřejnost. Sbírka je svým způsobem unikátní. Dává nám možnost nahlédnout do studií Františka Gela. Můžeme vidět jeho výborné studijní výsledky.
Například školní zprávy ze 4. třídy IV. obecné chlapecké školy v Palackého ulici ( 1910–1911) obsahují podpisy rodičů, ředitele školy Jana Blažka (1861–1920) – významného pedagoga, budovatele živnostenských škol pokračovacích a muzejního knihovníka (v roce 1906 pořídil seznam knihovny průmyslového a národopisného musea v Prostějově) a třídního učitele Jana Kuchaře (1888–1942), který vedl školu po smrti Jana Blažka, koncem třicátých let se zapojil do protifašistického odboje v Obraně národa, byl zatčen gestapem a umučen v koncentračním táboře v Mauthausenu. V Prostějově nám jeho památku připomíná název ulice.
Vysvědčení dospělosti má datum 16. června 1919. Maturoval s vyznamenáním. Třídním profesorem byl v VIII. ročníku František Vrána, tehdy také zatímní správce školy.
Odkaz Františka Gela
Zažil toho hodně. Poznal slovutné redakce brněnských a pražských Lidových novin a v nich Rudolfa Těsnohlídka, Eduarda Basse, bratry Josefa a Karla Čapky a Karla Z. Slabého. To byli jeho učitelé. On sám však byl nejen novinářem- praktikem, ale i učitelem. Od poloviny padesátých let do roku 1969 přednášel žurnalistiku na Institutu osvěty a žurnalistiky při UK v Praze a na FF UK. Zde vychoval řadu vynikajících mistrů pera. Patřili mezi ně Jiří Černý, Rudolf Křesťan, Věra Šťovíčková- Heroldová a Petr Hora-Hořejš. Ověřování faktů, důraz na novinářskou etiku, kultivovaná čeština a k tomu sečtělost, zahraniční zkušenosti a jazykové vybavení – to vše tvořilo fenomén s názvem Gel. Vytvořil jakousi novinářskou školu.
Gelovo jméno už bohužel zapadlo ve víru současnosti. Jeho úmrtí a odkaz byly však v sedmdesátých a osmdesátých letech tehdejším tiskem připomenuty (Mladá fronta, Práce, Tvorba, časopisy Novinář, Čtenář, Zprávy Jednoty klasických filologů, Stráž lidu, prostějovská Štafeta).
Jeho knihy už nevycházejí přes padesát let, což je velká škoda. Stále však vycházejí jeho vynikající překlady (naposledy například Richard Gordon: Doktor v domě, audiokazeta či 3. díl sebraných spisů H. G. Wellse). V roce 1997 vyšla kniha Otakara Štajfa Dobrodružství s puncem Gel zabývající se Gelovou žurnalistikou. Pozornost byla Gelovi věnována i ve vztahu k Prostějovu ( Bohuslav Kraus, Václav Stratil, Tomáš Hrbek). Jedním z posledních pořadů bylo rozhlasové pásmo připravené literárně-dramatickou redakcí Českého rozhlasu Brno (dramaturgyně Alena Blažejovská, scénář Marek Petřík) „Prostějov Edvarda Valenty“. Bylo uvedeno v říjnu 2012 u příležitosti 40. výročí úmrtí. V pořadu se jedinečným způsobem spojovaly osobnosti přátel a literátů Jiřího Wolkera, Edvarda Valenty a Františka Gela. A máme zde rok 2021 – rok 120. výročí narození tohoto pozoruhodného novináře a prozaika. Věřme, že k jeho poctě něco vyjde i letos.
A jak je František Gel připomínán v Prostějově? Kromě vzpomínaných vysvědčení a rukopisu Základy vzduchoplavby uložených v depozitářích Muzea a galerie bychom ještě nějaké archiválie našli k jeho gymnaziálním studiím ve fondu gymnázia Státního okresního archivu v Prostějově. Bibliografie okresu Prostějov (Prostějov 1990) Pavla Marka uvádí třináct záznamů (mezi nimi je i jedna diplomová práce z roku 1983 obhájená na FF UP v Olomouci). Stručný medailónek o něm najdeme ve stati Václava Koláře Prostějov literární uveřejněný ve druhém díle monografie Prostějov, dějiny města (vydalo Město Prostějov 1999). Jinak zde bohužel na něj nemáme žádnou další památku, což je škoda.
V paměti svých kolegů, současníků a žáků zůstane František Gel zapsaný jako laskavý, moudrý a skromný člověk, jako bystrý novinář neobyčejného vzdělání a také jako člověk a novinář velkého formátu a čistého charakteru.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém v Prostějově
