Nejde ani o kulaté, ani o půlkulaté výročí, ale za pozornost rozhodně stojí. Možná proto, že některé věci si lépe představíme, když si uvědomíme, že se odehrávaly v místech, která důvěrně známe. Na náměstích a v ulicích, kterými běžně chodíme a kolem budov, které zde dosud stojí…Dnes tedy konkrétně v Prostějově.
Prvního ledna 1942 začal platit absolutní zákaz pohybu Židů. Ten se u nás, v Prostějově, týkal dnešního náměstí T. G. Masaryka, dále Žižkova, Pernštýnského, Hlaváčkova a náměstí Spojenců, Dukelské brány, Vápenice a Smetanových sadů.
„Židům, kteří mají v současné době ve jmenovaných ulicích a místech bydliště, bude vystaven policejní správou průkaz opravňující je k pohybu po těchto místech, a to pro každého židovského člena rodiny jednotlivě,“ píše se v dokumentu vydaném prostějovskou policejní správou dne 29. 12. 1941.
Židovské komunitě v Prostějově bylo uloženo, aby Židé, kteří chodí do zakázaných míst ke svému zubnímu lékaři nebo zubnímu technikovi, vstupovali do ordinace zadním vchodem.
Židé, kteří byli předvoláni k městské správě, mohli použít pouze nejkratší cestu k budově úřadu a zpět.
Židé bydlící v Budovcově ulici, mohli částečně vstoupit na dnešní náměstí Spojenců, avšak pouze v místě trasy z Budovcovy ulice do dnešní Lužické a touto ulicí mohli pokračovat dál po cestě. Totéž platilo pro zpáteční cestu.
„Nařizuji polici, aby každý Žid, který se objeví na zakázaném místě, byl okamžitě zastaven a legitimován,“ vyzývá dokument.
„Vzpomínám si, jak jsme na návštěvu k babičce lezli po žebříku ze dvora sousedního domu…,“ popsala mi stručně svůj zážitek z dětství čestná členka spolku Hanácký Jeruzalém Maud Beerová, když jsem ji na přelomu září a října loňského roku navštívila. Prarodiče Maudky tehdy Steckelmacherové žili v jednom ze „zakázaných“ míst – na Pernštýnském náměstí.
Zákaz pohybu ale zdaleka nebyl tím nejhorším. Co následovalo, víme (nebo bychom měli vědět) všichni.
Dokument, který se mi dostal náhodou do rukou, však neříká nic o tom, jak novou situaci vnímali v roce 1942 obyvatelé Prostějova „árijského původu“.
Nepochybně byli tací, kterým to bylo jedno, tací, kteří ho dokonce schvalovali, ale byli i lidé, kteří takové bezpráví odsuzovali a něco proti němu dělali. A právě na ty je třeba navazovat.
P.S. Do „kulatého výročí“ jeden úkol (pro náš spolek) – pokusit se vypátrat v archivech co nejvíce informací o konkrétních Prostějovanech, kteří Židům za války pomáhali. Na druhou stranu, vypátráme-li spíše fakta o těch druhých, nechť to poslouží naší vlastní sebereflexi.
Jana Gáborová, členka spolku Hanácký Jeruzalém