Čestný člen nedávno vzniklého spolku Hanácký Jeruzalém Ofer Pelled z Izraele se podruhé během půl roku vrátil do Prostějova. Ofer je učitelem Talmudu v ješivě v Jeruzalémě (ješiva je židovská škola vyššího vzdělání určená zejména pro studování Talmudu a náboženského práva – pozn. red
). I proto uvítal možnost pobesedovat v rámci své návštěvy také se studenty a pedagogy prostějovského Gymnázia Jiřího Wolkra. Rodina pana Pelleda přišla na Moravu z východního Polska, tehdy Haliče. Jeho předkové, kteří se usadili v Prostějově, jsou pohřbeni na novém židovském hřbitově za Brněnskou ulicí. Ofer Pelled se velmi zajímá o to, co je v někdejším „hanáckém Jeruzalémě“ nového.
Pane Pellede, jaký je Váš vztah k Prostějovu?
Dění v Prostějově mi není lhostejné. Hlavně proto, že zde mám své kořeny, žila tu před válkou moje rodina. Jmenovali se Bleichfeldovi. Bydleli ve Školní ulici a provozovali vetešnictví. Část naší rodiny se zachránila útěkem do tehdejší Palestiny, ostatní byli zavražděni už na podzim 1942 ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi, necelé čtyři měsíce poté, co byli transportování do Terezína. Dnes už dům Bleichfeldových nestojí, ale shodou okolností je jeho umělecké ztvárnění součástí maleb na hradbách. To mě překvapilo už v létě, když jsem se šel do Školní ulice podívat. Do Prostějova jsem dříve jezdil hlavně na nový hřbitov za Brněnskou ulicí, pomodlit se ke hrobu svých předků. Před svou letní návštěvou v roce 2017 jsem ale zaznamenal i snahy o rehabilitaci starého židovského hřbitova ve Studentské ulici a problémy s tímto úsilím spojené.
Jak Vy osobně se právě na tuto iniciativu díváte?
Chtěl bych rabínu Kestenbaumovi poděkovat, že se snaží rehabilitovat místo, kde dodnes leží ostatky téměř dvou tisíc lidí. Vím, že chce vrátit lokalitě potřebnou důstojnost, ve smyslu naší, židovské tradice. Zároveň chápu, že je nutné zachovat fungování sousední obytné čtvrti a školy. Podle mne tato záležitost řešitelná je, chce to jen dobrou vůli. Město by myslím získalo cennou kulturní i duchovní památku, která by Prostějov obohatila. K Prostějovu, místu, kde žili moji předkové, cítím i já hluboký osobní vztah. Ostatně, mám i český pas, takže jsem tady vlastně taky trochu doma J.
Co všechno jste v tentokrát v rámci svého pobytu v Prostějově navštívil?
Setkal jsem se se studenty a několika vyučujícími na Gymnáziu Jiřího Wolkera. Povídali jsme si jak o životě v Jeruzalémě a v Izraeli, tak i trošku o věcech duchovních. Nevynechal jsem návštěvu expozice Židů ve Špalíčku a dokonce se mi podařilo navštívit i starou synagogu v dnešní Demelově ulici. Můj dědeček tam v době, kdy objekt fungoval jako synagoga, působil jako šámes (něco jako kostelník v křesťanském kostele – pozn. red.). Pak jsem se znovu vydal na starý židovský hřbitov k replice pomníku rabína Horowitze. Ta je bohužel zcela zničená, když jsem byl v Prostějově v srpnu 2017, byla už rozbitá, ale teď z ní zbývá pouze rám. Návštěvu jsem zakončil modlitbou na novém židovském hřbitově.
Setkal jste se i s ostatními členy spolku Hanácký Jeruzalém?
Ano, sice ne se všemi, ale někteří byli přítomni besedě na gymnáziu, další se mnou absolvovali celý program. Myslím, že mohu říct, že setkání to bylo velmi příjemné. Věřím, že to, co si spolek vytknul jako cíl – vrátit „hanáckému Jeruzalému“ jeho původní význam, by se mohlo podařit. Chce to hodně úsilí, osvěty a komunikace mezi lidmi, ale věřím, že je to cesta dobrým směrem.
Děkujeme za rozhovor