10. prosince (25. kislevu) večer zapalujeme první chanukové světlo a tím zahajujeme osmidenní svátek Chanuka, který končí v pátek před zahájením šabatu, 18. prosince. Ústředním motivem svátku je zázrak s olejem. Když Makabejští osvobodili Jeruzalém a vyčistili Řeky znesvěcený jeruzalémský Chrám, hledali čistý olivový olej, který by byl vhodný k zažehnutí světel v menoře (sedmiramenném chrámovém svícnu).
Všechny zásoby oleje totiž Řekové znesvětili. Nakonec našli malý uzavřený džbánek s olejem, na němž byla pečeť velekněze. Všechen olej rozlili do kahánků menory a zažehli ji. Normálně by toto malé množství oleje vydrželo hořet jeden den, ale Bůh učinil zázrak a olej v menoře hořel celých osm dní (Podle talmudického traktátu Šabat 21b). Kromě zázraku s olejem vzpomínáme též na povstání Hasmonejských, které začalo ve vesnici Modi’in asi roku 168 př. o.l. Hlavními vůdci povstání proti tyranii Antiocha IV. Epifana (175-164 př.o.l.) byla kněžská rodina Mattatiáše Hasmonejského a jeho pěti synů – Jonatana, Jochanana, El’azara, Šimona a Judy. Juda, který byl po smrti svého otce zvolen vůdcem povstaleckých vojsk, měl vzhledem ke své síle, kterou ničil nepřátele přídomek „Makabi – Kladivo“. Prvním velkým úspěchem Makabejských bylo v měsíci kislevu roku 164 př.o.l. osvobození Jeruzaléma. Poté probíhala válka za osvobození z područí seleukovských králů ještě 22 let. Roku 142 př.o.l. prohlásilo shromáždění lidu v Jeruzalémě posledního žijícího Matitjášova syna, Šimona knížetem Judska a veleknězem jeruzalémského Chrámu. Revolta Hasmonejských, která začala jako boj hrstky povstalců proti tyranii a násilné helenizaci Židů, jež prosazoval Antiochos IV. Epifanes, byla završena politickou nezávislostí Judska.
Všem přátelům přátelům veselou Chanuku – חנוכה שמח.
zdroj: fb rabína Daniela Mayera, čestného člena spolku Hanácký Jeruzalém