.„Nejtěžší je přijmout svoje vlastní utrpení.“
Chatam Sofer, vlastním jménem Moše Schreiber, se narodil 24. září 1762 ve Frankfurtu nad Mohanem v rodině krejčího. Údajně již v pěti letech recitoval Tóru a od třinácti let přednášel na veřejnosti. Po studiu na ješivě v Mohuči, pobýval několik let u svého učitele rabína Nathana Adlera v Boskovicích. V roce 1785 se usadil v Prostějově, kde začal rozvíjet své pedagogické schopnosti. Následně se oženil s dcerou rabína Moše Jerwitze, vdovou Sárou, a vstoupil do pohřebního bratrstva. Zároveň v této době působil jako rabín ve Strážnici a v rakouském Mattersdorfu.
V roce 1806 se přestěhoval do Bratislavy. Přijal nabídku bratislavské židovské obce a stal se jejich hlavním rabínem. Tuto funkci vykonával plných třiatřicet let.Dokonce zde založil ješivu, která se stala centrem židovského vzdělávání. Mezi jejími studenty bychom našli například Šimona Sidona nebo Joachima Pollaka.
Ačkoli byl úspěšný v profesní rovině, v osobním životě tomu bylo naopak. První ženu ztratil v roce 1812. Následně se sice oženil podruhé, ale brzy se rozvedl. Potřetí a naposledy se proto oženil až ve vyšším věku.
Chatam Sofer byl stoupencem tradičního judaismu a z této pozice vystupoval proti reformám a haskale. Svoje názory shrnul do hesla: „Všechno, co je nové, Tóra zakazuje.“ Novinkám se bránil.Odmítal asimilaci židů. Byl prvním iniciátorem zakládání židovských obcí v Palestině.
Za svůj život napsal okolo 90 obsáhlých náboženských spisů. Pozornost si zaslouží například Chiduše Torah Moše (komentáře Tóry), Chiduše Chatam Sofer al Ha Šas (komentáře Talmudu), Širat Moše (Mošeho píseň – poezie inspirovaná židovskými svátky), Sefer Hazikaron (Pamětní kniha) nebo Še elot Vetešuvot Ha-Chatam Sofer (pět svazků responz tj. dobrozdání, odborných vyjádření ve sporných otázkách náboženského práva).
Zemřel po dlouhé a těžké nemoci dne 3. října 1839 v Bratislavě. Byl označován za největšího náboženského učence 19. století a posledního velkého rabína.