Bobaschovi

Edna Amit (Lilly Bobaschová) se narodila 20.10.1927 v Prostějově. Zde prožila ve velké rodině šťastné dětství – až do nacistické okupace v roce 1939. V necelých 15 letech byla

  1. června 1942 odvlečena do Terezína, odtud v září 1944 do koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Následoval pracovní tábor Freiberg u Drážďan, pak koncentrační tábor Mauthausen, kde byla s matkou v roce 1945 osvobozena. Vrátily se do Prostějova a doufaly, že najdou někoho z rodiny. Ale nikdo nepřišel, všichni zahynuli…

Od roku 1947 žila v Izraeli, kde se setkala se svým starším bratrem Pavlem. V kibucu Ginegar se provdala za Pavlova kamaráda, který se narodil v Praze. Stejně jako Pavel přišel do tehdejší  Palestiny v roce 1939. Její začátky byly velice těžké; pracovala v zahradě, ve škole vyučovala ruční práce. V kibucu Ginegar se jí narodila dcera Ruth, v mošavu Michmoret syn Ran.

Od mládí se zajímala o umění. Ve volném čase malovala, psala „kratičky“ – krátké básničky. V roce 2004 vyšly hebrejsky. Na obálce sbírky básní je její obraz, který namalovala v Terezíně (barevný obrázek níže). Dnes je vystaven v Židovském muzeu v Praze v rámci dětských kreseb.

Edna Amit zemřela v Izraeli 17. prosince 2010 ve věku 85 let. Její dcera Ruth Chayat je čestnou členkou našeho spolku…

 

Eva Strnadlová

Text doplnila Jana Gáborová

 

 

 

Abys měla vždy světlo v duši…

Vzpomínka

Prostějovskou rodačku Lilku Bobaschovou (*20.10.1927), Ednu Amit v Izraeli, jsem osobně poznala v roce 2003 v Bejt Terezin v kibucu Givat Chaim Ichud při každoročním setkání těch, kteří prošli za války Terezínem, jejich příbuzných, známých a přátel. Od prvního setkání jsme si „padly do oka“ a měly si co říci…

Lilka se od mládí zajímala o umění. Obdivovala jsem její obrazy, dlouho jsme o nich rozmlouvaly a hlavně o jejím obrázku, který namalovala ještě v Terezíně před transportem do Osvětimi (pak následovaly koncentrační tábory Freiberg a Mauthausen).

Obraz je dnes vystaven v Židovském muzeu v Praze v rámci dětských kreseb; použila jej na obálku své básnické sbírky Šikcurim. V poslední době totiž pro bolest v nohou již nevydržela dlouho u malířského stojanu a tak začala psát krátké básničky, pro které vymyslela hebrejský i český název –  šikcurim, kratičky. Jako věnování mi napsala:

            Ta svíčka – abys měla vždy světlo v duši, ta lodička – aby Tě vždy mohla vzít do oblastí, které si sama vybereš… Edna kdysi Lilly Bobaschová

Michmoret 14.5.2006 

             Požádala jsem ji, ať sbírku přeloží do češtiny. Přeložila několik básní, zbývající pak paní Maud Michal Beer Stecklmacherová, také rodačka z Prostějova.

Přeložené básně jsem upravila a s finanční podporou města Prostějov, Židovského muzea v Praze a Židovské obce v Brně na jaře roku 2007 vydala. Česko-hebrejská sbírka Kratičky/Šikcurim tak vyšla k autorčiným 80. narozeninám a k 60. výročí života v nové vlasti. Do Izraele jsem jí přivezla pro její rodinu a přátele 50 knížek, do několika dalších vepsala osobní věnování, ty jsem přivezla zpět – starostovi a místostarostovi Prostějova, Muzeu Prostějovska, prostějovskému archivu a knihovně, mému synovi Davidovi. Do mé sbírky napsala:

Evo, neznám Tě tak dlouho a přesto jsi mně v duši. Co si předsevezmeš – provedeš! Bez Tebe by se české Kratičky nikdy nezrodily. A jaké překvapení a symbol, že jsi mně je předala 5.5.07, den mého osvobození z koncentráku Mauthausen bylo 5.5.1945. Díky Tobě a Drahošovi Lilka Edna.           

Letos se již s Lilkou Ednou při své cestě po Izraeli nesetkám, zemřela 17. prosince 2010.

Ale určitě navštívím  mošav Michmoret a na její hrob položím kamínek z Prostějova.

Prostějovská rodačka Eva Strnadlová, Trojanovice